Exšéf diplomatů se zastal hlavy státu, jiná ho přitom dříve dusila. Ministr má být hlavně manažer, říká

Resortní rošáda mezi nominantem na ministerstvo životního prostředí – dříve na zahraničí – Filipem Turkem (za Motoristy) a šéfem stran Petrem Macinkou trvá, byť prezidenta ke změně názoru nepřesvědčila. Spolupracovník prezidenta Václava Klause tak usiluje o post šéfa diplomatů v Černínském paláci. Jeden z jeho předchůdců, Tomáš Petříček (exČSSD, později SocDem) pro Echo24 uvedl, že za problém považuje nepříliš známé názory strany na světové dění. Petříček sám měl přitom zkušenost s tím, že prezident odmítal kandidáta na ministra – nyní ale postup prezidenta chápe.

„Co se týče pana Macinky, o jeho zahraničních politických názorech toho upřímně moc nevíme. Známe trochu jeho názory na evropskou politiku, například na Green deal a klima, ale to není ani v kompetenci ministra zahraničních věcí, nakonec to je přece jenom záležitost celé vlády a vstupují do ní jiná ministerstva,“ sdělil Petříček a pokračoval: „Geopolitickou otázkou pro Česko by bylo, zda máme patřit do Evropské unii, zda máme prosazovat pragmaticky své zájmy, ale to nyní není na stole. Euroskepticismus nebo obecně evropská agenda není nakonec doménou ministra zahraničních věcí, dnes je to domácí agenda.“

Petříček má za to, že Motoristé jsou monotematickou stranou s nejasně formulovanou agendou směrem k zahraničí. „Byť tam jsou samozřejmě zřejmé vlivy lidí jako Jan Zahradil (někdejší dlouholetý europoslanec ODS – pozn.red.), který se netají tím, že by rád, aby Česká republika například ukončila svou podporu lidskoprávní agendy ve světě, což jsou hodnoty, které bychom měli stále prosazovat, a to přesto, že je samozřejmě otázkou, jakým způsobem agendu modernizovat tak, aby byla aktuální pro dnešní multipolární svět. Zbavovat se jí ale není prozíravé,“ sdělil svůj názor bývalý ministr zahraničí.

Výtky prezidenta? Zeman měl jiný typ

Svou zkušenost s tím, když se prezident zatvrdí a odmítne někoho jmenovat, má právě i Petříček. Původně totiž byl nominantem do druhé vlády Andreje Babiše z řad ČSSD, koaličního partnera hnutí ANO, europoslanec Miroslav Poche. Když v červenci 2018 byla vláda jmenována, řízením resortu byl pověřen Jan Hamáček, šéf ČSSD, které ministerstvo připadlo. V říjnu pak byl jmenován právě Petříček, do té doby náměstek na resortu zahraničí, dříve Pocheho asistent v europarlamentu. Z Pocheho následně v roli ministra udělal svého externího poradce. V následujících letech byl Zemanem opakovaně kritizován.

Jak se nyní dívá na zatvrzení prezidenta Petra Pavla vůči Filipu Turkovi, který měl původně zamířit právě do čela diplomatů, ale nakonec se po rošádě stal kandidátem na životní prostředí? „Minimálně má hlava státu právo se zajímat o to, kdo bude členem vlády,“ odpověděl Petříček na dotaz, zda má nejvyšší ústavní činitel právo nejmenovat. „Máme zde precedenty nejmenování z minulosti, ale ty na rozdíl od třeba výtek současného prezidenta byly spíše osobního charakteru, byla to možná otázka vyřizování si politických účtů,“ zhodnotil více než 7 let starou potyčku s tím, že „prezident Pavel staví výtky zcela jasně jakožto otázky kredibility daného člověka, jestli nebude poškozovat Českou republiku“. Za důvod pro odmítnutí Pocheho Zeman kdysi mimo jiné označil Pocheho názory na migraci, které dle hlavy státu byly proimigrační, konkrétně šlo o podporu kvót. Dále prezident zmínil protiizraelské postoje.

„Dneska je asi jedno, jestli to bude v pozici ministra zahraničních věcí, nebo ministr životního prostředí. Nakonec i ministr životního prostředí se účastní celé řady mezinárodních vyjednávání,“ doplnil Petříček. Míní, že v současnosti se dostávají do izolace i někteří premiéři kvůli svým kontroverzním názorům. Exministr zahraničí má za to, že pozice šéfa diplomatů je stále „relevantní pozicí“, byť si v současnosti mezi sebou vliv na zahraniční politiků dělí vícero aktérů – mimo jiné prezident či šéf vlády. Podle Petříčka ale již existuje řada neformálních koordinačních mechanismů, jak nastavit dialog mezi Strakovkou, Hradem a Černínem, pokud si nejsou političtí aktéři zrovna nakloněni. „Je to něco, co není úplně neobvyklé v demokratické společnosti, když každý reprezentuje nějaký jiný pohled a zájem ve společnosti. Že se ne na všem shodneme, je úplně normální a přirozené,“ míní exministr.

Spíše manažer než kariérní diplomat

A jakou kvalifikaci by dle něj měl ministr zahraničí mít? „V první řadě se stále jedná o politickou funkci, není to odborná role. Na to tam bude mít ministr řadu odborníků, profesionálních diplomatů, o které se může opírat, pokud bude chtít. Právě to využití a koordinace odbornosti lidí v české diplomatické službě, je blíže k manažerské úloze. Musí zajistit politickou konzistenci české zahraniční politiky,“ sdělil Petříček s tím, že přehled o tématech, které se aktuálně řeší, je samozřejmě výhodou. Macinka vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Vysoké škole CEVRO, je nositelem titulu Mgr.

Petříček v současnosti působí jako ředitel Progresivního analytického centra, které se charakterizuje jako nezávislý nadstranický think tank zaměřený na prohlubování pochopení společenských trendů. Loni v říjnu na síti X napsal, že ukončuje členství v SocDem, protože nesouhlasí se směřováním nastoleném na sjezdu strany, kde byla předsedkyní zvolena bývalá ministryně práce Jana Maláčová, která nakonec neúspěšně kandidovala ve volbách v rámci levicové koalice s hnutím Stačilo!, jehož součástí byla KSČM.

Macinka je dlouholetý spolupracovník bývalého prezidenta Václava Klause. V roce 2017 se stal manažerem a mluvčím v Institutu Václava Klause (IVK), na jehož stránkách i publikuje. Ve funkci po letošních volbách do sněmovny ale skončil. Předtím byl od června 2008 do března 2013 zástupcem ředitele tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky, hlavou státu byl tehdy právě Klaus. „Pokud bych měl použít nadsázku, prezident Klaus byl pro mě vždycky první focus group, na něm jsem si testoval reakce na moje nápady, a podle toho, jak zvedal obočí a převracel oči, jsem zjišťoval, jsou-li dobré, či ne," řekl Macinka loni serveru Denik.cz.