Český Green Deal odložen. Jak málo stačilo
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
ÚMRTÍ VĚZNĚ
Ve věku 22 let zemřel v běloruské trestanecké kolonii ruský občan Dmitrij Šletgauer, považovaný za politického vězně. O jeho smrti informovala v pátek lidskoprá ...
Hlavní událostí domácí politiky v minulém týdnu byla částečná otočka vlády v zelené a energetické politice. Premiéra Fialu vyděsila pozornost, jíž se pouhých pár dní před středeční schůzí vlády dostalo tzv. českému Green Dealu. Ministru průmyslu Jozefu Síkelovi (STAN), který předkládal Národní klimaticko-energetický plán a k němu ještě dokument zvaný Politika ochrany klimatu, Petr Fiala oznámil, že se projednávat nebudou. Následovala ostrá diskuse, jakou patrně tento kabinet dosud nezažil.
Nebožák Síkela přitom chtěl „jen“ uvést do života ony neslavné emisní povolenky pro vytápění doma a na pohonné hmoty. Dojednány pro celou EU byly za českého předsednictví, až teď najednou se k nim Fiala nechce znát. Můžeme se dohadovat, co se v premiérově hlavě odehrálo, ale muselo se to odehrát někdy mezi okamžikem, kdy Síkelovi jeho „Green Deal“ na program schůze nejdřív zařadil, a mezi schůzí vlády, kdy ho zase vyřadil. A v tom mezičase se také strhla mediální pozornost, kterou spustil ekonom Lukáš Kovanda. Jeho článek o „českém Green Dealu“ začínal slovy, že vláda se chystá schválit nepopulární (a ideologicky podmíněné) zdražování jaksi kradmo, o prázdninách. Následovaly televize, Blesk... všichni.
Na Seznamu teď čteme věty ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), který je s premiérem Fialou trvale sladěný, že s „českým Green Dealem“ není kam spěchat. Jiný ministr ODS soukromě říká, že za této vlády už Síkelovy dva dokumenty schváleny nebudou. Takže ono to jde, ODS nemusí umrtvovat své instinkty ve jménu pětikoaličního smíru, v tomto případě ve jménu komisařských ambicí ministra Síkely.
Faktorem ve Fialově nalezené odvaze mohla být i nepřítomnost druhého klimatického ideologa na schůzi vlády. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) dlel služebně v New Yorku. Ale to je podružné. Občanskodemokratičtí ministři vystupovali proti novým povolenkám teď jaksi v bloku, což sice měli dělat dávno, přesněji řečeno když české předsednictví před dvěma roky ty povolenky poslušně nastolilo a nechalo odhlasovat na radách ministrů, avšak Stanjura má pravdu, že s jejich zaváděním u nás není proč spěchat. Ze Stanjury promlouvá naděje, že se v Bruselu do roku 2027, odkdy mají platit, ještě změní větry. Ty může změnit jen strach z úspěchu populistické pravice, z populistů obecně. A z těch na domácí scéně teď dostal strach i Fiala, ať se tváří sebevědoměji. Můžeme to považovat za malý pramínek změny, ale mezi takovým pramínkem a řekou je dalších přítoků vždycky nějaký konečný počet.