Gyurcsányho model, aneb kdo vystřídá předsedu

KOMENTÁŘ

Gyurcsányho model, aneb kdo vystřídá předsedu
O odcházení Petra Fialy píše Marian Kechlibar Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Andrej Babiš to řekl písní

KOMENTÁŘ

Vítězství ANO v letošních volbách ozvučil hit italské kapely Ricchi e Poveri, píseň Sarà perché ti amo z roku 1981. Andrej Babiš ji pouštěl, když vystupoval z ...

00:08

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Jednou ze stálic maďarské politické scény byl po dlouhá léta Ferenc Gyurcsány, bývalý předseda maďarské socialistické strany. V letech 2004–2009 byl dokonce maďarským premiérem. Roku 2009 katastrofálně (a zaslouženě) prohrál volby s Orbánem, leč předsedou socialistů zůstal. O dva roky později založil novou stranu, Demokratickou koalici, s ní prohrál troje další volby, ale ani jedna z těch porážek ho nepřiměla složit funkci předsedy. Věčný předseda nakonec odešel přímo do důchodu v květnu 2025, kdy mu bylo 64 let.

 

Povšimněme si, že na adresu Orbána prší hodně kritiky (opět zaslouženě), ale málokdo přitom řeší skutečnost, že podstatnou komponentou orbánovské struktury moci byla neschopná opozice v čele s chronickým neumětelem Gyurcsánym, kterého žádná prohra nepřiměla k tomu, aby vyklidil křeslo. Teprve v momentě, kdy se našel skutečný protivník (Peter Magyar), se Orbánův trůn začal trochu třást.

Každá politická strana, ba dokonce každá organizace musí řešit vnitřní rozpor mezi tím, co je jejím kolektivním cílem („vyhrávat volby“ nebo třeba „vydělávat peníze“) a co je cílem jednotlivých jejích činovníků (například „zastávat prestižní pozici a mít vliv“). Nedokáže-li pak organizace tento rozpor zvládnout, může ji to úplně zničit.

A to je důvod, proč by měl Fiala odejít. A nechápe-li to, měl by být nekompromisně odejit.

ODS hleděla poslední dva roky na drtivý vývoj preferencí jako ptáčátko na blížícího se hada a doufala v zázrak. Zázrak se nestal a bývalá státostrana skončila se 27 poslanci, takže jich má o osm méně než před volbami. Naopak TOP 09 a KDU-ČSL, dvě strany, které by při separátní kandidatuře nejspíš ani neprošly do parlamentu, se za pomoci kroužkovacích mechanismů svezly na jejích zádech, topka s devíti a lidovci s šestnácti poslanci.

Strana má teď už jen dvě možnosti. Buď pokračovat v kultu osobnosti jako maďarští socialisté s Gyurcsánym; v takovém případě je namístě „velká fúze“ s topkou a lidovci do jednoho celku. Anebo se pokusit o vnitřní obrodu a znovunalezení vlastní identity, což ale znamená poslat Fialu do politického důchodu a navolit si zcela nové vedení, ideálně odjinud než z Brna.

Ta druhá možnost by byla lepší, účelových slepenců už jsme měli v politice až moc. Jenže by vyžadovala určitou odvahu od „vnitřního disentu“ – a bývalý vnitřní disent ODS se dnes vesměs nachází u Motoristů. Najde se někdo, kdo zvedne rebelský prapor?

 

×

Podobné články