ODS se mění, ale pevně stojí na kořenech z 90. let, sloučení ČT a ČRo je nesmysl, říká Baxa

ODS se od 90. let posunula, protože se posunula i témata, která společnost řeší, její devadesátkové kořeny jsou ale stále hluboké a pevné. V rozhovoru pro Echo24 to řekl ministr kultury a místopředseda ODS Martin Baxa. Dále hovořil o tom, že si stojí za velkou mediální novelou, která přinesla mimo jiné navýšení koncesionářských poplatků, postoj Andreje Babiše (ANO) k veřejnoprávním médiím označil za pokrytecký. Mluvil také o kauze bitcoin či o tom, jak chce koalice Spolu dohnat náskok hnutí ANO v průzkumech.

Začnu aktuálním stavem v kauze bitcoin. Jak postupuje v této věci předsednictvo ODS? Narážím především na veřejná vyjádření Pavla Blažka, o kterých se shodujete, že jsou poškozující.

Je správné a svědčí to o pevných demokratických základech našeho státu, že konají orgány činné v trestním řízení. To se už v době, kdy ta kauza vypukla, dalo očekávat. Myslím, že paní ministryně Decroix jde po cestě, kterou už na začátku svého mandátu vytyčila. Zadala audit, který je v první části zveřejněný, vysvětluje jednotlivé okolnosti, předložila časovou osu a tak dále. Je to kauza, která koalici Spolu poškodila, to je bez debaty. Pavel Blažek za své neuvážené rozhodování zaplatil koncem své politické kariéry, odpovědnost vyvodil v zásadě obratem.

Takže na předsednictvu jeho veřejná vyjádření neřešíte?

To podle mne není podstatné. Myslím si, že paní ministryně Decroix slova svého předchůdce komentovala jasně, myslím, že řekla, že je to atomová bomba. Tomu se nedivím a nedivím se ani tomu, jak na jeho výroky reagovala na síti X.

Zmiňujete konec kariéry Pavla Blažka. Znamená to, že má dveře zpět do ODS zavřené?

Měl jsem na mysli to, že ve vládě zaujímal místo ministra spravedlnosti, o které přišel, vzdal se i místa na kandidátce pro letošní volby a pozastavil své členství v ODS. V tomto konkrétním bodě ten konec byl velmi rychlý. Jaká bude jeho budoucnost, rozhodně není otázka na místopředsedu ODS z Plzně.

Když jste zahajovali kampaň v březnu, tak jsem se vás ptal, jestli opravdu chcete Andreje Babiše a hnutí ANO ve volbách porazit i na počet hlasů. Zatím to tak ale nevypadá. Není právě kauza bitcoin tím, co vám brání v nějakém podstatnějším růstu v preferencích?

Po síti X teď kolují srovnání preferencí STEM v této době a před čtyřmi lety, která ukazují, že situace je podobná. Nemá smysl zakrývat, že bitcoinová kauza nám vzala vítr z plachet, ale nemyslím si, že napořád. Věřím, že stále máme šanci vyhrát, respektive máme šanci, aby tady po volbách pokračovala vláda bez Andreje Babiše, vláda bez extremistů a populistů.

Pojďme k agendě MK. Z vaší agendy v tomto období asi nejvíce rezonovalo zvýšení koncesionářských poplatků ČT a ČRo. Stojíte si za svým postupem a za tím, jak byla ta velká mediální novela nastavena?

Určitě si stojím za tím, jak jsme velkou mediální novelu připravili. Zdravá společnost potřebuje média veřejné služby. Současně jsme zachovali rovnováhu na mediálním trhu, to znamená na jedné straně média veřejné služby a na straně druhé média soukromá. Považuji to za zásadní součást té novely. Nemá smysl nijak zakrývat, že registrace těch, kteří neplatí poplatek, je těžkopádné řešení, které vzbudilo kritiku, to uznávám. Ale z pohledu vlastní podstaty té novely, únosného navýšení poplatků a jejich valorizace a definice veřejné služby v memorandech, si za svým postupem jednoznačně stojím.

Je ta valorizace nastavená smysluplně?

Valorizace je nastavená tak, že poplatky porostou, pokud inflace v součtu přesáhne šest procent. Je to stabilizační prvek a bude znamenat velmi malé zvyšování poplatků, aniž by docházelo v budoucnu k velkým skokům. S velkou mediální novelou jsme kousli do kyselého jablka, protože financování se mělo řešit výrazně dřív než po dvaceti letech od posledního zvyšování poplatků.

Nebylo by jednodušší ty poplatky schovat do jiné daně, třeba do daně z příjmu? Navýšení by si lidé možná ani nevšimli a nemusela by se vést tak vyostřená debata o podstatě veřejnoprávních médií.

Považuji za obrovské pokrytectví to, co dnes říká Andrej Babiš o tom, že v 17 zemích poplatky neexistují a média veřejné služby jsou financována jinak. To je jeho jediný argument, proč by se ten systém měl změnit. V různých evropských zemích existují opravdu rozmanité modely financování těchto médií, ze státního rozpočtu, ze speciálních daní a dalšími cestami. Když jsem nastoupil na ministerstvo kultury, tak jsem byl přesvědčen, že se musí stabilizovat ekonomika veřejnoprávních médií, což byla součást vládního prohlášení. Ukázalo se, že s destruktivní opozicí nejsme schopni vést relevantní debatu o tom, jak by měla média veřejné služby fungovat. A v řadě zemí, kde se systém financování změnil, před tím proběhla normální politická debata o tom, jak má být vše nastaveno. Je bizarní, že Andrej Babiš balamutí své voliče tím, že v jiných zemích jsou jiné systémy, a zároveň vykřikuje ve sněmovně, že veřejnoprávní média jsou provládní a Česká televize je nenažraná hydra. V takovém prostředí se normální debata o veřejnoprávních médiích vést nedá, ale přál bych si, aby v budoucnu mohla proběhnout.

Andrej Babiš chce, jak se zdá z jeho vyjádření, jít slovenskou cestou…

Ne, on žádnou reálnou představu o tom, jak by měla média veřejné služby fungovat, nemá. To jsou jen výkřiky, jako třeba ten o sloučení České televize a Českého rozhlasu, se kterým přišel někdy v listopadu minulého roku bez jakékoliv předchozí přípravy a komunikace. On štve lidi proti médiím veřejné služby, vytváří dojem, že jsou provládní, což absolutně není pravda. Novináři v nich dodržují základní parametry novinářské práce a jsou pod přísným dohledem, ať už veřejnosti, mediálních rad, etických panelů. A pro Česko by bylo špatně, kdyby po volbách mělo dojít k nějakému útoku na veřejnoprávní média. Myslím si, že Andrej Babiš ve skutečnosti chce, aby se média veřejné služby podřídila státu.

Čili tu variantu sloučení odmítáte?

Ta varianta je opravdu nesmyslná. Andrej Babiš používá argumenty z jiných evropských států. Není jich moc a hlavně mají úplně jiný historický vývoj. On nepřichází s návrhem něco reálně měnit, jde jen o útok na veřejnoprávní média a balamucení veřejnosti o obrovských úsporách. Ty to ale určitě nepřinese. Debata o směřování veřejnoprávních médiích by nicméně proběhnout měla, jelikož mediální svět se hodně mění.

Argument posledních dní zní, zda by Česká televize měla dělat pořad typu Chi Chi na gauči, aniž bych já osobně tento pořad hodnotil. Jak vy to vidíte?

Má takovéto pořady dělat. V médiích veřejné služby se mají najít opravdu všichni, to je jejich velká přednost. Spoustu služeb a pořadů, které nabízí, prostě soukromá média vyrábět nebudou, protože se jim to nevyplatí, neboť mají jiné zaměření. Klíčová debata o dalším směřování veřejnoprávních médií ale musí probíhat v bezpečném prostředí, ne pod pohrůžkami Babiše, Okamury a Konečné.

Další velká debata se vedla to statusu umělce…

To je zděděná věc po administrativě Lubomíra Zaorálka, který se dnes „vydal do Moskvy“. To, čemu se říká status umělce, v řadě evropských států existuje, v řadě zase není. Část důvodů, proč se zavádí a proč se o tom diskutuje, je legitimní, protože práce v kultuře je opravdu specifická. Ale o statusu se nevedla žádná debata ve veřejném prostoru a my jsme byli nuceni legislativu dělat pod bičem hrozby ztráty dotací z Národního plánu obnovy. Připravili jsme řešení, které naplňuje to, co po nás NPO chce a které do budoucna umožňuje navázat další diskusí, co by status umělce měl, nebo neměl být. Nijak neskrývám svůj zdrženlivý postoj částečně k obsahové stránce věci, ale především k tomu, jak to Zaorálkova administrativa připravila. Takhle se věci řešit nemají.

Vnímáte tu kritiku, že jde o zbytečný nástroj?

Velkou mediální novelu jsme dlouho diskutovali, měli jsme ji i v programovém prohlášení. U statusu umělce to tak nebylo a jeho přijetí ve veřejnosti bylo negativní. Protože když něco není dostatečně prodiskutované, tak to pak dopadá tak, že se to překlopí do apriorního odporu.

Zmiňujete další debatu o podstatě statusu. Máte nějaké nápady, co by to mělo být?

Status umělce jsem z výše uvedených důvodů považoval za věc, kterou je potřeba udělat, ale své promýšlení věcí do budoucnosti věnuji jiným tématům, než je toto.

Tím je i návrh státní kulturní politiky. V jaké je to fázi?

Ta už je v současné době připravená, vypořádávají se připomínky. Řekl bych, že je velmi uměřená a reaguje na potřeby společnosti. Jako ministr kultury – což se asi očekává – ale i jako občan jsem přesvědčen, že role kultury je naprosto nezastupitelná. Nejen kvůli tomu, že jde o zdroj poučení, zážitků či emocí, které z ní člověk může mít, ale má také roli určitého spojování, tmelu společnosti. A tohle všechno návrh státní kulturní politiky odráží.

Může alespoň obecně shrnout, co je její součástí?

Mezi priority patří mimo jiné zpřístupňování kultury, velké téma je pak propojování kultury a vzdělávání, tedy nejenom vzdělávání ke kultuře, ale tak kultura jako prostředek k pochopení světa. Ten návrh je podle mě dobře napsaný.

Projednali jste tento návrh s opozicí? Jak vlastně probíhala v tomto období spolupráce s opozicí obecně v agendě ministerstva kultury?

My jsme ho projednávali průřezově s kulturním prostředím a, se samosprávami. Kolegové, kteří se kulturou v opozičních lavicích zabývají, o materiálu vědí. Jeden z poslanců za ANO k tomu dělal i kulatý stůl, takže komunikace probíhá. U velké mediální novely jsme se setkali s velkým odporem opozice, ale má druhá zásadní reforma, což jsou změny v audiovizi, procházela i s podporou opozice. U mého resortu tedy nelze říci, že cokoliv bych předložil, setkalo by se u opozice s odporem.

„Názory Václava Klause na zahraniční otázky jsou od ODS daleko“

U těch zásadních věcí, jako je třeba důchodová reforma či obranná politika, jste ale u opozice nenašli pochopení, spíše právě naopak jejich projednávání provázely nekonečné obstrukce…

Andrej Babiš – a zdůrazňuji Andrej Babiš, neplatilo to pro všechny – zvolil z hlediska práce v parlamentu naprosto konfrontační a destruktivní politiku. Takže ano, ve věcech, kde třeba v jiných zemích existuje shoda koalice s opozicí, ať už to jsou obrana a zahraniční politika, zvolil Andrej Babiš politiku destrukce, což poškozuje nejen nás, že jsme byli pod velkým tlakem, ale celou společnost.

Čili jakákoliv představa spolupráce hnutím ANO po volbách je nereálná?

Pan premiér, ODS i koalice Spolu to jednoznačně odmítli.

Nedokázali byste ale svým voličům vysvětlit, kdybyste v případě, že to bude vypadat na vládu hnutí ANO, SPD a Stačilo! nabídli hnutí ANO nějakou formu spolupráce, ať už třeba v podobě tiché tolerance nebo opoziční smlouvy?

Andrej Babiš podle mě neochvějně směřuje k tomu, aby vláda s SPD a Stačilo! vznikla, protože jeho politika vychází vstříc těmto stranám. Karel Havlíček říká, že referendum o vystoupení z NATO a EU je červená linie, ale já tomu prostě nevěřím. Oni chtějí vládnout za každou cenu. Námluvy mezi SPD a Stačilo! jsou zjevné a mezi nimi a hnutím ANO také. Jaká jednání mezi nimi probíhají, samozřejmě nevím, ale takhle je to pole Rozdělené. Je to střet naší části politického prostoru vedeného Petrem Fialou, která chce pokračování liberální, demokratické, jasně politicky ukotvené vlády, proti Andreji Babišovi, který se chce spojit s kýmkoliv z té druhé části, aby mohl kormidlovat Česko jinam, než kam ho kormidlujeme my.

Pan premiér avizuje, že ztrátu na hnutí ANO dohoníte v září. Jak to chcete udělat?

Jsem moc rád, že debaty pana premiéra s Ivou Pazderkovou budí ohromný zájem. A jsou to debaty, kde vedle mnoha podporovatelů samozřejmě vystupují i odpůrci. Ve společnosti cítím obavu z toho, co by znamenal nástup Andreje Babiše do vlády, na které by se podílely populistické a extremistické strany. Věřím, že proto i mnozí lidé, kteří nebyli s naší vládou spokojeni a uvažovali o tom, že volit nebudou, nás nakonec u volebních uren podpoří. Když i dají na jednu misku vah chyby, které jsme udělali, ale i velké ekonomické změny, změny v obraně, nebo tendr na Dukovany, a na druhou misku nabídku Andreje Babiše, vyjde jim, že naše nabídka je přes všechny dílčí chyby lepší.

Mohou vám pomoci i televizní debaty?

Petr Fiala je v televizních debatách nesmírně silnou osobností. V čele naší vlády se osvědčil jako silný lídr, a to se v debatách odráží. Daří se mu tam být dominantním aktérem, který logicky Andreje Babiše poráží.

Během vytváření programu koalice Spolu se vyskytovaly informace o tom, jak složitě se hledá shoda na daních a podobných oblastech. Máte tedy jako koalice Spolu ještě nějaká společná témata? Nepojí vás jen zahraniční politika a odpor k Andreji Babišovi?

Bezpochyby máme společná témata, to se i v tom programu ukazuje. Samozřejmě, že program reaguje na to, jak se v dnešní rychlé době tyto dokumenty konstruují. Lidé mají jen omezenou kapacitu sledovat veřejný prostor a chtějí slyšet jednoznačná sdělení, čemuž náš program vychází vstříc. Jsou to desítky různých návrhů a vychází z toho, že za nimi stojíme jako TOP 09, KDU-ČSL a ODS. Máme společný směr, který lidem nabízíme.

Čili podle vás nejde o poslední volby pro koalici Spolu?

To neumím říci, nejsem politickým prognostikem. Ale do těchto voleb jdeme se silným politickým programovým základem. A to nemyslím jako nějakou frázi, to je v tom programu vidět.

Umíte si představit, že by ODS nakonec některého z menších partnerů pohltila?

Určitě to není adekvátní debata v čase 40 dní do voleb. Jako koalice Spolu se soustředíme na to, abychom zvítězili a sestavili vládu, která nadále povede Česko prozápadním směrem.

Je ODS stále stejnou stranou, jakou byla v 90. letech?

Myslím si, že naše kořeny z 90. let jsou pořád pevně v zemi a my z nich vyrůstáme. Členem ODS jsem od roku 1999, tedy ne od začátku 90. let, ale také ne pět let. Už jsem ve straně dost dlouho a opravdu si myslím, že to, co je v Poděbradských artikulech a to, co se dostává do našeho programu, stojí na konzervativně-liberálních hodnotách, které v 90. letech vznikly. Samozřejmě se v některých věcech posouváme, logicky témata 90. let nebyla stejná jako ta současná. Jen připomenu, že ODS třeba za ta dlouhá desetiletí nikdy nezpochybnila roli médií veřejné služby. Tím chci doložit, že v případě třeba agendy mého ministerstva konáme tak, jak jsme konali vždycky. Naše kořeny jsou nadále pevné a my na nich stavíme.

Lidé jako Václav Klaus asi nesouhlasí…

No tak Václav Klaus… Když si člověk přečte některé jeho názory na zahraniční politiku z poslední doby, tak to si myslím, že už je hodně daleko od toho, jaké jsou hodnoty ODS.

Neměly by se Poděbradské artikuly změnit? V tom dokumentu, který máte na webu, se píše třeba o snižování daní…

Tam se píše o nezadlužené budoucnosti, což Zbyněk Stanjura vždycky opakuje. Jedna věc, která třeba není vnímaná jednoznačně, je otázka manželství pro všechny. Část lidí v ODS včetně mě manželství pro všechny podporují. U takovýchto témat k nějakým změnám dochází, ale jinak je naše směřování stále stejné.

Je manželství pro všechny otázkou příštího volebního období?

Já jsem byl spolupředkladatelem návrhu zákona, který jej zakotvoval úplně, ale kompromis, k němuž jsme došli ve sněmovně, je i tak obrovský pokrok z pohledu stejnopohlavních párů. A našli se v něm i ti, kteří mají k manželství pro všechny jako takovému výhrady.

Vraťme se ještě k daním. V příští roce bude celá řada nových priorit, které už zůstanou, jako je obrana či Dukovany. Půjde to ufinancovat bez zvýšení daní?

Nových výzev je mnoho, největší je obrana. Členské země NATO se nyní shodují na tom, že dvě procenta HDP na obranu nemohou stačit a musíme zvyšovat. Do toho nás čeká dostavba jaderných bloků. Zbyněk Stanjura říká, že daňovou reformu jsme provedli a v dalších letech by se žádné další reformy dělat neměly už kvůli stabilizaci daňového systému.

Ale v programu máte „daňové změny jednou za volební období“…

Jasně, ale je důležité, že zdrojem financí musí být růst ekonomiky, což znamená vyšší příjmy. Zároveň se ukazuje, že si budeme muset vybrat mezi dekarbonizací a výdaji na obranu. Podle mne je v současné geopolitické situaci potřeba budovat obranné kapacity a zároveň si tedy nebudeme moci dovolit dekarbonizaci tak, jak si ji představují ti nejtvrdší zastánci Green Dealu.

Je ale zrušení dekarbonizace je politickou realitou? Z informací z Bruselu a Štrasburku to tak nepůsobí.

Hrajeme na hřišti, který vykolíkoval Andrej Babiš, který schválil Green Deal. A je třeba to pořád opakovat, protože je to pravdivá informace. Nevyjednal žádné výjimky, nevyužil právo veta, které měl. Současně ale trend v EU je takový, že se přijala řada konkrétních opatření, některá z nich i v poměrně nedávné době. Česko je nyní lídrem v boji proti zavedení systému povolenek ETS 2, který by v čisté podobě, jak byl schválen, znamenal velké problémy pro občany České republiky. Jsme připraveni velmi tvrdě a důsledně vyjednávat a tuto změnu prosadit.

O těch povolenkách ale hlasovala paní ministryně Hubáčková z vaší vlády. Marek Benda o tom říká, že jste „odmávali pár blbostí z nepozornosti“. S tím byste se ztotožnil?

Situace se zásadně proměnila. Koncept Green Dealu, který podpořil Andrej Babiš, vznikal před válkou na Ukrajině a energetickou krizí. Evropské státy musely úplně změnit směr, odkud získávají suroviny a musely hledat nová řešení i v jiných oblastech. Reakce zkrátka musí být taková, že není rok 2019. EU musí hledat priority podle současného vývoje a ne automaticky říkat, že naší prioritou je Green Deal.

Jak hodnotíte zásahy Donalda Trumpa do geopolitického vývoje v uplynulém půl roce od jeho nástupu do funkce?

Já vyznávám jiný styl politiky, než jaký vyznává Donald Trump. Dnes je ale evidentní, že bez návratu Donalda Trumpa do Bílého domu by nešlo docílit dobrého míru na Ukrajině. Na tuto část jeho politiky se dívám s nadějí, že Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa jsou ochotné angažovat se ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou a může se i díky nim podařit zajistit existenci svobodné a nezávislé Ukrajiny za důstojných podmínek. Vkládám do Donalda Trumpa naděje, že ve spolupráci s evropskými lídry najde cestu k tomu, aby Ukrajina nebyla pokořena.

Vaše vláda čelí kritice za to, že se nevyjadřujete dostatečně ostře ke konfliktu v Gaze. Měl by se v tomto postoj české diplomacie přehodnotit?

Česko podporuje řešení humanitární krize v Gaze. Vystudoval jsem historii a studium holocaustu a jeho dopadů považuji za klíčovou součást vzdělávání. Kladu velký důraz na rozvoj naší organizace Centrum paměti a dialogu Bubny, která působí na místě, odkud byly v temných protektorátních časech transportovány desítky tisíc našich židovských spoluobčanů. Na ten konflikt nahlížím perspektivou, že to, co se odehrálo za druhé světové války, bylo takovou tragédií, že je potřeba považovat za velký vykřičník jakýkoliv krok, který by měl vést k delegitimizaci Izraele. To říkám velmi otevřeně.

Vrátím se do Česka. Pan ministr Stanjura avizuje, že jste připraveni znovu konsolidovat, aby nedošlo k porušení zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti v roce 2027. Znamená to, že máte připravený nějaký konsolidační balíček II?

Nemyslím si, že by Zbyněk Stanjura říkal, že bychom měli připravený balíček číslo dvě. O tom nevím. Je evidentní, že Česko bude muset najít zdroje k financování nových priorit, k čemuž přispěje zmíněný lepší výkon ekonomiky a také to, že si vybereme obranu místo dekarbonizace.

Je na tom zjevné, že se každý další škrt na výdajové stránce rozpočtu hledá obtížně. Zaměřujete se na tu dekarbonizaci i proto, že už moc nemáte, kde brát na české výdajové straně?

Teď se soustředíme na vítězství ve volbách a to, co považujeme za klíčové ekonomické priority, je obsaženo v našem programu. Máme před sebou velké výzvy, už tím konsolidačním balíčkem jsme ukázali, že se takových výzev nebojíme a věřím, že pokud budeme nadále vládnout, tak dospějeme i k řešení těch výdajů.