Není dobré být nejsilnější. Příběh strany, které se ostatní pomstili
PODCAST MINULOST NENÍ HISTORIE
Původně se jmenovala Českoslovanská strana agrární, ale po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se přejmenovala na Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu. Byla to strana, která se hlásila k politické pravici a ze všech politických stran První republiky byla nejúspěšnější. Její členové seděli ve všech koaličních vládách a v letech 1922 – 1938 byl premiérem vždy agrárník, ať již to byl Antonín Švehla, František Udržal, Jan Malypetr nebo Milan Hodža. Z našeho současného ideového pohledu ale strana moc pravicová nebyla. Po první válce prosadila dost radikální pozemkovou reformu, čímž si koupila sedláky. Od začátku byla koncipována jako stavovská selská strana a důsledně také dělala stavovskou politiku.
Ani této straně se nevyhnuly korupční skandály. V roce 1924 vyšly najevo nejrůznější machinace v hospodaření Družstva hospodářských lihovarů, jako bylo ovlivňování cen lihu pomocí dispozičního fondu, podivné účetní operace, v nichž mizely miliónové sumy. V aféře figurovali nejen někteří vysocí státní úředníci, nýbrž i jeden z předáků agrární strany – reprezentant jejího konzervativního velkostatkářského křídla Karel Prášek. Nebylo to navíc tak dávno, kdy družstvo prezidentu Masarykovi k sedmdesátým narozeninám darovalo tři miliony Kč, což byl jeden z vůbec nejvyšších darů.
Po Mnichovu se agrární strana stala základem nově vzniklé pravicové a nacionální Strany národní jednoty a řada agrárních činovníků působila i v protektorátním establishmentu. Českých agrárníků bylo v exilu málo, ale v domácím odboji jich najdeme řadu. Přesto nebyla strana připuštěna do politického systému Národní fronty po roce 1945, kdy byla ostatními politiky včetně prezidenta Beneše označena za hlavního viníka všech negativních stránek První republiky.
