Jak poznat Rusy mezi Ukrajinci. Pomůže bochník chleba

„Řekni paljanycja!“ křičí kluk a běží za neznámým mužem na sídlišti. Ukrajinský název pro tradiční chléb z droždí se od začátku války stal výrazem, který umožňuje odlišit „své“ od „cizích“. Rus jej správně nevysloví, píše polský list Gazeta Wyborcza.

Výraz používají nejen „dětské hlídky“, kterých je poslední dobou spousta v ulicích, ale i armáda. Kyjevský jazykovědný ústav rovnou označuje výraz „paljanycja“ za heslo. Rusové nejsou schopni toto slovo vyslovit správně, zatímco Ukrajinci, i kdyby každý den hovořili rusky, to řeknou bez námahy.

Jak je to možné? Cožpak se nelze naučit správnou výslovnost? Přece se lidi učí cizí jazyky!

Průvan náhle práskne dveřmi pokoje, ve kterém spí nemluvně. Dítě se ve snu pohne. Slyšelo prásknutí. Ale ne tak, jak ho slyšíme my. Uslyšelo ho opakovaně, možná několikrát. Protože když mluvíme k nemluvněti, slyší náš hlas a jeho ozvěnu od okolních stěn, tak jako slyšíme hlášení o příjezdu vlaků ve velké nádražní hale. Proč je tomu tak? Dítě slyší vše, co lze slyšet. Ale my jedině to, co pokládáme za důležité. Naše dospělé mozky se naučily ignorovat některé informace.

Zvukové vlny vznikající při prásknutí dveřmi se odrážejí od stěn a vpadají do našich uší a odtud do mozku. Ale mozek si opakujících podnětů nevšímá, pokládá je za nedůležité a méně výrazné kopie originálu. Jedině, že by zvuk dorazil do mozku po intervalu delším než dvacetina vteřiny – pak by je pokládal za nový originál. Proto slyšíme ozvěnu odrážející se od vzdálených hor, ale neslyšíme ji v domech a na ulicích.

Co ještě ignoruje mozek? Velice často hluchne při zvucích jazyka odlišujícího se od mateřské řeči. Proto několikatýdenní nemluvně bez problémů rozezná všechny fonetické nuance od polštiny po svahilštinu, ale časem se tato schopnost nenávratně ztrácí.

Sandra Trehubová z Torontské univerzity vedla výzkum zkoumající, zda čtyřměsíční nemluvně anglickojazyčných rodičů je nadále schopno rozeznat fonémy (základní prvky zvukového systému daného jazyka), které se v angličtině nevyskytují. V jazykové laboratoři si objednala nahrávku dvou českých fonémů. Když je poslouchala na pásku, začala mít podezření, že došlo k chybě. Slyšela jen jediný, stále se opakující zvuk. Stěžovala si v laboratoři, ale ta odpověděla, že zvuky jsou dva a odlišné, jak si objednala.

Cítila se v koncích a bála se, že výzkum bude ztrátou času. Ačkoliv sama neslyšela žádný rozdíl, bezchybně je rozpoznala zkoumaná nemluvňata.

V každodenním životě nám schopnost odlišovat důležité od nedůležitých zachraňuje život a přinejmenším nás chrání před omyly. Zbláznili bychom se, kdybychom slyšeli všechny bezvýznamné hluky, zdrtil by nás přebytek informací. Ale platí něco za něco: po období, kdy jsme nemluvňaty, nenávratně ztrácíme schopnost rozlišit mezi některými fonémy. Můžeme se naučit jazyk, jeho strukturu, přízvuk, ustálené obraty i nuance, ale neslyšíme, že vyslovujeme trošku tvrdší „c“ a kratší „r“ a měkké „l“ zní jinak.

Historie rozpoznání svých od cizích na základě jemných rozdílů ve výslovnosti sahá až do biblických dob. Kniha soudců popisuje, jak Gileád dobyl na Efraimovi brody přes Jordán. Když se chtěli uprchlíci dostat na druhou stranu, gileádští chtěli, aby vyslovili „šibolet“. Pokud vyslovil „sibolet“, gileádští ho zabili. A tak u Jordánu zahynulo 42.000 efraimských.

Slovo paljanycja pro bochánek kulatého chleba začalo po ruské invazi na Ukrajinu sloužit k odhalování ruských diverzních skupin. Rusové samozřejmě znají toto slovo, ale kvůli mírně odlišným fonémům v ruštině ho nejenže nevysloví správně, ale dokonce nejsou schopni uslyšet rozdíl mezi svou a ukrajinskou výslovností, což je skvěle zachyceno na nahrávce jednoho z ukrajinských youtuberů.

Moderátorka ruské televize Olga Skabejevová, když hovořila o tomto jazykovém testu, nejen vyslovila toto slovo opravdu rusky, ale navíc dodala, že jde o výraz pro jahodu. Ale ta se ukrajinsky řekne „polunycja“, což se Rusům stejně obtížně vyslovuje, asi jako Ukrzaliznycja, což je název ukrajinských železnic. Vojáci vytvořili říkanku, pravící v doslovném překladu, že ukrajinský chléb chutná jako jahody a prodává se v obchodě u ukrajinských drah.

Podobných příkladů je v dějinách více: v říjnu 1937 dominikánský diktátor Rafael Trujillo nařídil zmasakrovat Haiťany pracující na třtinových plantážích. Řež vstoupila do dějin jako petrželový masakr, protože dominikánští vojáci se ptali podezřelých na název rostliny a haitští Kreolové měli problém správně vyslovit „perejil“. Historici odhadují, že nesprávná výslovnost písmene „r“ stála život 9000 až 20.000 lidí.

Výraz ciciri (kočka v sicilském dialektu) zase posloužil obyvatelům ostrova k rozpoznání francouzských vojáků během povstání ve 13. století, zvaném sicilské nešpory. A Francouzi mají dodnes problém s výslovností italského měkkého „c“ a italského „r“.

Fenduk, nebo-li lískový oříšek, byl použit k identifikaci Arménů během masakru v ázerbájdžánském Sumgaitu na konci února 1988. Arméni totiž slovo vyslovují s „p“ na začátku namísto s „f“.

Banadúra (rajče) byla slovem, které nařizovali libanonští vojáci vyslovovat na kontrolních stanovištích za občanské války v roce 1975. Správná výslovnost libanonskou arabštinou byla propustkou, výslovnost typická pro arabštinu palestinskou rozsudkem smrti.

Prvním výrazem, které za polsko-německých válek sloužilo k rozpoznání, nebylo jméno a rodiště Grzegorze Brzenczyszczykiewicze z Chrzonszczyžewoszyc, ale soczewica (čočka). Přesněji: Soczewica, kolo, miele i mlyn. Touto větou, nevyslovitelnou Němci, rytíři Vladislava Lokýtka prověřovali polský původ krakovských měšťanů po potlačení vzpoury v roce 1312. Není to však stoprocentně zaručená historka, protože ji potvrzuje jediný zdroj, a sice kronika, kterou známe jen z kopie ze 16. století.