Dočkáme se ještě i klimatického lockdownu?
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Někoho je třeba polévat živou vodou jen při myšlence na návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Jiného popadá úzkost při představě Kamaly Harrisové jako ...
Jedna z napínavých otázek pro zájemce o politiku, kterou přinesl letošní rok, by mohla znít zhruba následovně: Jak si politici užívali té neuvěřitelné moci, jíž byli vybaveni pro boj s pandemií? Asi jak kdo. Dá se celkem věřit Andreji Babišovi, když se nám vyznává, že rok 2020 byl nejhorší (on tvrdí, že v českých dějinách, ale Babiš teprve odnedávna ví aspoň něco o československém stalinismu a jeho znalosti o německé okupaci zatím nikdo nezkoumal). Určitě to byl pro Babiše nejhorší rok v politice, neboť on skutečně chce být oblíbený – a tady měl na výběr ze dvou možností, přičemž v obou případech bylo jasné, že podstatnou část veřejnosti rozpálí do běla.
Pak jsou politici, jimž se líbí možnost drezurovat veřejnost. Vědí, že část veřejnosti za to, jak je s ní zacházeno, bude vděčna. U nás je to především Jan Hamáček. V některých evropských zemích se projevily ještě mnohem paternalističtější sklony, než jakými trpí český ministr vnitra. Britský expertní výbor vlády pro covid instruuje veřejnost, aby o Vánocích neobjímala ani své příbuzné, aby nehrála stolní hry, nezpívala karaoke a podobně. V belgické provincii Limburg přišli na to, že o svátcích mohou nasadit drony s tepelnými kamerami, které odhalí zakázané ohňostroje, samozřejmě že „ty hlavně“, uklidňuje policie, ovšem i nezákonně velká shromáždění lidí. Španělsko zakládá seznamy vzpurných občanů, kteří odmítnou vakcínu, a seznamy poskytne dalším evropským státům.
Velkým překvapením končícího roku byla lehkost, s níž se převážná část veřejnosti karanténním opatřením podřídila a dál podřizuje. Děje se to ve jménu vyššího kolektivního dobra. Skeptici na konzervativním pólu názorového spektra, například Američan Daniel Prager, už na jaře naskicovali hrůzný obraz blízké budoucnosti, v němž se za pomoci „big tech“ koncernů a jimi sbíraných „velkých dat“ bude monitorovat naše chování i mimo pandemii, především v boji společnosti s klimatickou změnou. Podle toho, jak zodpovědně se občan XY ve svém každodenním životě zhostí úkolu klimatickou změnu brzdit, zase k němu bude přistupovat společnost. Byl by to v podstatě na Západ převedený model sociálního kreditu, v němž si nekonformní občan Čínské lidové republiky časem nekoupí ani jízdenku do rychlovlaku.
Na rozdíl od Číny máme na Západě silnou liberální tradici, která by takovým představám neměla dovolovat, aby překračovaly hranici zlého snu. Ale letos je myslitelné skoro všechno. Tuto neděli v Německu jeden docela významný politik uveřejnil své zamyšlení nad rokem boje s koronou. Tím politikem je Karl Lauterbach, poslanec SPD a profesor epidemiologie názorově kdesi mezi Romanem Prymulou a Milanem Kubkem. I ve zmíněném textu si stěžuje, jak málo si ještě lidé připouštějí vážnost situace. Ale, pokračuje, proti covidu je naštěstí vakcína. Ovšem „proti CO2 nebude vakcína nikdy. Proto ke zvládnutí klimatické změny potřebujeme opatření analogická k omezením osobní svobody při boji s pandemií. Že je to dosažitelné, o tom však mám čím dál větší pochybnosti“.
Takže politik vládní strany nejvlivnějšího členského státu Evropské unie veřejně uvažuje o zásazích do osobních svobod lidí ve jménu boje s globálním oteplováním. Lauterbach není jen tak někdo, loni usiloval o místo předsedy sociální demokracie a skončil čtvrtý. Kdyby se volilo teď, dopadl by asi lépe, vzhledem k tomu, že letos se bez Lauterbacha ve veřejnoprávních televizích neobešla téměř žádná talk-show o covidu.
Svým nedělním výrokem vzbudil jistou pozornost, avšak ani z jeho strany, ani od koaliční CDU nezaznívají hlasy, které by žádaly jeho odchod z politiky, nebo aspoň po vedení SPD, aby se od tohoto protiústavního extremisty distancovalo.
V Evropě dnes žijeme v časech, kdy se idea společenského dohledu opět stává přijatelnou. To je třeba mít příští rok na paměti během debat o takových „technikáliích“, jako jsou vakcínové pasy nebo sklony leteckých společností a zaměstnavatelů vyloučit neočkované lidi z provozu. Takové nápady nelze omlouvat nouzovým stavem, do něhož nás čínský virus a reakce vlád na něj dostaly. V mnoha částech Evropy včetně Prahy máme ostatně už přes rok vyhlášený stav klimatické nouze.