1 Komentář

Bez obav. Rusy i Číňany odmítáme víc než dřív

Témata: ,

Už o tom není pochyb. Češi se po čtvrtstoletí obracejí zády k Evropě a jejich pohled se obrací na východ, zpátky do časů slovanské vzájemnosti. Národním kořenům v nedohledných východních stepích neutečeš.

Tato úvaha jde snadno zdůvodnit prohlubující se skepsí vůči Evropské unii i její společné měně, která nemá v EU obdoby, a také sympatiemi široké populace k okázale proruskému, a dokonce pročínskému prezidentovi, který je favoritem i nadcházejících lednových voleb. Raději nemluvě o spekulacích, že také české volby rozhodla ve prospěch bývalého komunisty dezinformace proruského webu Aeronet o lithiu.

Jako u řady úvah vycházejících z nepřímých důkazů – i tato úvaha je chybná. Připomněl to v pondělí průzkum agentury CVVM, podle kterého chová nějaké sympatie k Rusku pětina Čechů, k Číně pouze patnáct procent. U tradičně nejsympatičtějších Slováků to je 83 procent, Švédsko, Rakousko, Velká Británie a Norsko jsou sympatické dvěma třetinám dotázaných. Všechno je, jako bylo vždycky, i když úplně naopak, než si myslí ti, kdo mají obavy ze zhoubného vlivu ruské propagandy.

Národ, kteří věří sobě

Zbývá ovšem vysvětlit, proč se v posledních letech snižuje důvěra k Evropské unii. I na to dává průzkum CVVM odpověď. V posledním roce poklesly sympatie k úplně všem státům s výjimkou již připomenutých Švédska, Británie a Norska, překvapivě také Japonska a Izraele. U některých zemí klesá obliba už třetím rokem, nejvíc u Francouzů, Němců a Italů, kteří mohou být oprávněně považováni za protagonisty EU, a totéž platí i pro Spojené státy.

Mírný obrat od západu směrem k východu skutečně nastal v roce 2015 během uprchlické krize, kdy oproti vyšší skepsi vůči západu začala opravdu růst důvěra k Rusku, Číně a taky polským a maďarským partnerům z Visegrádu. Byl to však jen dočasný výkyv. Lidé zkusili hledat oporu jinde, záhy toho však nechali. Také u čtyř zmíněných zemí je důvěra hluboko pod úrovní časů, kdy se ještě v novinách nepsalo o uprchlické krizi. Ve srovnání s dneškem vzbuzovaly Čína a Rusko menší antipatii naposledy v devadesátých letech minulého století a nepřekročily úroveň zemí jako Indie nebo Ukrajina. Méně oblíbené jsou jen země s muslimskou většinou obyvatelstva. Češi zůstávají součástí západu, uzavírají se však do sebe proti všemu cizímu.

Prorok nesmyslu a další prezidentští kandidáti

Na odpověď proto čeká otázka, jaká nejistota se to vlastně uvnitř společnosti prohlubuje. Byla vyvolána uprchlickou vlnou roku 2015, o tom není sporu. Letos však přerostla v jakousi široce sdílenou averzi vůči všemu cizímu, která se najednou stává jedním z rozměrů každodenního života. Může to souviset s tím, že už třetí volby po sobě není většina lidí spokojena, jak dopadly, tedy s tím, že neexistuje pozitivní perspektiva dalšího vývoje. Ano, už bylo líp.

Přesto ze zkušenosti plyne, že takto povrchní nespokojenost může přejít sama od sebe. Mohou k tomu přispět i prezidentské volby, i když to od nich – jsme v Česku – málokdo čeká. Pozoruhodná je v tom role současného šéfa státu Miloše Zemana, který neustále provokuje svou příchylností k všeobecně neoblíbenému Rusku a Číně. Nutně tím nemusí ztrácet, pokud jeho sympatie k Putinovi a čínským komunistům dostatečně naštvou tu pražskou kavárnu a nafoukané intelektuály, kteří nám vládnou. Pocit zhnusení ze světa okolo ostatně tradičně ventilujeme vzýváním východních národů, přinejmenším od dob Egona Bondyho, který si v nejtemnějších dobách normalizace přál, „aby zítra k snídani už k nám přišli Číňani“. Může se však stát, že při všeobecné averzi k cizině vezmou lidé Zemanovy rusofilní výlevy vážně, naštvou se a zvolí někoho, kdo jim namísto nesmyslu aspoň ukáže reálnou perspektivu.

 

Zvláštní smrt Evropy Nejen o knize, která se prezentuje jako „vysoce subjektivní pohled na stav kontinentu i evropské kultury ve stadiu sebevraždy“
Speciál Vánoce: České vánoční století Ohlédnutí za proměnou vánočních svátků v uplynulých sto letech
/
komentátor

Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.