Ve Varšavě byli 3. dubna zadrženi dva lidé podezřelí z útoku na Leonida Volkova, spolupracovníka ruského opozičníka Alexeje Navalného, informovali dnes litevští ...
Summity jsou svátky novinářské profese a rusko-americké summity mezi nimi zaujímají zvlášť důležité místo. To je ovšem hlavně přežitek minulosti, dob, kdy sovětsko-americké summity mohly ovlivnit běh světa a některé i ovlivnily. Ty doby jsou dávno pryč, ani USA, natož Rusko, nemají ve světě tu váhu jako tehdy a ani pro obě ty země nehrají vzájemné vztahy takovou roli jako tehdy. Ale novináři a politici se snaží, aby na ně na chvíli dopadl odlesk této zašlé slávy. Občas to působí jako scény z nějakého královského dvora, kde král a jeho dvořané inscenují staré rituály, a neuvědomují si, jak se svět kolem nich mění.
Schůzce Biden–Putin předcházel summit uskupení G7 v Cornwallu. Po jeho skončení se kanadský premiér Trudeau vytahoval na novináře slovy: „Dopad tohoto G7 bude pociťován ještě dlouho poté, co do stránek novin, pro které píšete, někdo zabalí ryby.“ Je to věta, která celá odkazuje do říše fantazie, v níž si někdo pamatuje výsledky summitů G7 a někdo ještě čte papírové noviny.
Před blížícím se rusko-americkým summitem pak zpravodajské televize rozjíždějí dlouhou přípravu. Je to jako nahlédnutí do tajů královského dvora, kde si různí dvořané a dvorní dámy vyměňují historky a drby, jejichž význam je nám sice nesrozumitelný, ale, soudě podle vzrušené mimiky a intonace dvořanů, dalekosáhlý. Vzala si madame ta a ta šaty nevhodné pro danou příležitost? Postavil se nejvyšší komoří tam, kam neměl, a král ho ignoroval? Soudobými ekvivalenty takových postřehů vyplňují dlouhé hodiny před začátkem, než nastoupí přímý přenos a jedinečný soundtrack summitu – nepřetržité cvakání spouští fotoaparátů – je uvede do stavu vrcholného vzrušení.
Sice se fakticky nic nedozvěděli, ale jaká ezoterická sdělení se dají vyčíst z toho, jakým způsobem si oba lídři podali ruku! „Čekali jsme, zda přijde podání ruky, a podání ruky přišlo, a bylo to významné podání ruky,“ shrnuje legendární moderátor CNN Wolf Blitzer. „Kdo půjde první, kdo natáhne ruku první, byla tam malinká chvilka zaváhání,“ přibližuje zpravodajka Clarissa Wardová detaily, kterých by si obyčejný smrtelník nevšiml. „Takto projektujete sílu,“ rychle doplňuje národněbezpečnostní reportér Jim Sciutto spěšně, aby se snad nezdálo, že on nemá ke stisku rukou co dodat.
„Pokrývání“ různých summitů se i udává v profesních životopisech různých reportérů jako významný bod jejich kariéry. Přitom reálně je toho ze summitu samotného k pokrytí velmi málo. Reportéři jsou při vytváření napjatého očekávání cele závislí na tom, jaké drobky jim profesionální aparát přenechá – tentokrát to byla otázka, zda budou jednat oba prezidenti jen v doprovodu svých ministrů zahraničí, anebo dojde i na jednání mezi čtyřma očima. A kdyby došlo nejen na ně, ale dokonce na neplánovanou procházku obou protagonistů v zahradě vily, tak to už by se psaly dějiny.
Foto: echo
Následující tiskové brífinky pak pokračují v nasazeném tónu. Dotazy amerických reportérů nejsou určeny k tomu, aby vyloudily z protagonistů nějakou zajímavou informaci, ale k tomu, aby zprostředkovaly reportérovo stanovisko. „Zavázal jste se, že přestanete provádět kybernetické útoky na Ameriku, že přestanete ohrožovat ukrajinskou bezpečnost a že přestanete potlačovat v Rusku opozici?“ ptá se reportér CNN. A tak to pokračuje ve stejném duchu. Putin na to reaguje dlouhou přednáškou, v níž to vezme z gruntu, tedy od existence vězení na Guantánamu. Dotazy ruských novinářů jsou zrcadlovým obrazem – patolízalské a taky mají Putinovi poskytnout prostor, aby vynikl. „Rusko porazilo Finsko jedna nula. Jak byste hodnotil skóre vašeho jednání?“ exceluje zpravodaj Komsomolské pravdy.
O ukázkovou tečku se postarala kanadská novinářka, která oznámila, že pokládá Putinovi otázku jménem své devítileté dcery. Jímá vás beznaděj, když si představíte, že to sleduje nějaký mladý český adept žurnalistiky a říká si, tak takhle se dělá skutečná špičková novinařina, to se musím naučit.
Nafukovat význam události je v logickém zájmu televizí, ale skutečnost je taková, že tento summit nijak zvlášť významný nebyl. Což je spíš dobře. Na nebezpečí „úspěšných“ summitů má člověk příležitost si vzpomenout pokaždé, když vidí Bidenovu mluvčí Jen Psakiovou. Ta byla v roce 2009 mluvčí tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonové a asistovala u neblahého „resetu“. Její fotografie v růžové ruské ušance po Lavrovově boku může sloužit jako názorná ukázka toho, co se dnes v angličtině označuje populárním slovem „cringe“.
To dnes nehrozí. Jak napsal bývalý americký diplomat Cameron Munther v textu pro institut CEVRO, „ačkoliv Biden přistoupil na schůzku s Putinem, většina expertů považuje Rusko za problém, který je třeba zvládat, a ne (nedejbože) za příležitost k nějakému resetu. Ne – určujícím tématem americké zahraniční politiky je Čína“.
Že ani z ruské strany o nic velkého není zájem, to bylo taky předem známé. Nebylo to sice moc okomentováno, ale Biden nabídl Putinovi dvě diplomatická vstřícná gesta. Udělil výjimku ze sankcí na plynovod Nord Stream 2 (k nimž ho zavazuje schválený zákon) šéfovi firmy budující plynovod, bývalému agentovi Stasi a Putinovu kamarádovi Matthiasi Warnigovi. Byl to vlastně především krok v rámci politiky vůči Německu, signál, že Washington bude svou evropskou politiku dělat skrz Berlín a nechce si s ním hned na počátku komplikovat vztahy. A v návrhu rozpočtu se pro Pentagon nárokuje o 800 milionů dolarů méně pro evropskou obranu. Putin to žádným srovnatelným krokem neopětoval.
Dalším sledovaným tématem, jež se pro studia mainstreamových televizí moc nehodí, je kondice amerického prezidenta. Nelze zastírat, že je kolísavá. V posledních dnech se Bílý dům musí uchylovat k dosti neslýchané praxi, že v oficiálních přepisech Bidenových vystoupení opravuje, co chtěl prezident ve skutečnosti říct. Jistě, může se to stát každému. A když chcete poučovat, že lidi nevědí, co to je Covax, ale řeknete místo toho covid, je to spíš legrační. Ale když řeknete Libye, a váš aparát to pak v přepisu vašeho vystoupení přepíše s tím, že jste ve skutečnosti mysleli Sýrii, vyvolává to obavy.
Biden se ale ve svém posummitovém vystoupení před novináři držel tématu a mluvil klidně a srozumitelně. Jeho vystoupení se dalo brát jako potvrzení, že od rusko-amerických vztahů není radno mnoho čekat. Biden se vyhnul vyučování Ruska. Do úvah o nějaké demokratické budoucnosti té země se nepouštěl. Ani nehodlá vyhledávat příležitosti ke kritice Ruska za domnělé či skutečné útoky Ruska vůči USA. Pokud například novináři čekali, že Biden otevřeně obviní Putina z organizování hackerských útoků na americké firmy, byli zklamáni. Ano, bude kritizovat, když třeba Putin uvězní nějakého svého známého kritika, ale že to bude osou rusko-amerických vztahů, to by nikdo po jeho vystoupení tvrdit nemohl. Jde zřejmě o návrat k tradičnější zahraniční politice z realistické školy. Prioritou pro Bidena jsou Američané.
10:06
