Jak Západní Německo pohltilo NDR. Tempo překvapilo i Kohla

Sjednocení Německa

Jak Západní Německo pohltilo NDR. Tempo překvapilo i KohlaNOVÉ
Helmut Kohl Foto:

Foto: Wikimedia Commons/ Bundesarchiv, B 145 Bild-F074398-0021 / Engelbert Reineke / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5471519

1
Svět

Echo24

Necelé tři týdny poté, co padla Berlínská zeď, představil 28. listopadu 1989 západoněmecký kancléř Helmut Kohl ve Spolkovém sněmu desetibodový plán postupného sjednocení Německa. O spojení obou německých států přitom uvažoval dlouho předtím, než se zhroutil režim v NDR. Například při setkání se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem v červnu 1989 Kohl prohlásil, že ke sjednocení jednou dojde se stejnou jistotou, s jakou vody Rýna vždy doputují do moře.

Samotného kancléře ovšem překvapilo tempo, s jakým se nakonec obě Německa spojila v jednu zemi, ještě koncem roku 1989 si totiž myslel, že sjednocení je záležitostí na tři až čtyři roky. Pro uskutečnění Kohlova plánu bylo ovšem vice než postoj jeho vlády i politiků v tehdejší Německé demokratické republice podstatné stanovisko velmocí. Největším oponentem vzniku velkého Německa byl Sovětský svaz, který považoval NDR za jeden z pilířů své vlastní bezpečnosti.

Naopak Západ v čele se Spojenými státy už záhy pochopil nezvratnost celého procesu a namísto pokusů o odpor se rozhodl pro co nejužší zapojení velkého Německa do mezinárodního systému. První svobodné volby v NDR potvrdily 18. března 1990 pád komunistů a vítězství bloku křesťanské demokracie vedeného Kohlovou stranou řeklo jasné „ano“ pro spojení. První východoněmecká vláda bez komunistů, jmenovaná 12. dubna, se vyslovila pro splynutí se spolkovou republikou.

Už v červenci 1990 přestala existovat východní marka a zároveň skončily kontroly lidí na hranicích. V té době oba německé státy jednaly s vítěznými mocnostmi druhé světové války (USA, SSSR, Velká Británie a Francie) o budoucnosti. Přelomovým se stalo jednání Gorbačova s Kohlem v kavkazském městečku Miněralnyje Vody v půli července 1990. Sovětský lídr souhlasil se vstupem spojeného Německa do NATO za podmínky, že na jeho území nebudou ani v budoucnu rozmístěny jaderné zbraně.

Kancléř nabídku podpořil kromě předchozího dlouhodobého úvěru SSSR ve výši pět miliard marek příspěvkem 1,25 miliardy určeným k financování pobytu sovětských jednotek v NDR a jejich odsunu dohodnutého do roku 1994. Při závěrečném kole rozhovorů v Moskvě byla 12. září 1990 oficiálně podepsána Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu, která obnovila jeho plnou svrchovanost. O tři týdny později, 3. října 1990, se obě Německa po 45 letech opět spojila v jeden stát.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Steinmeier ocenil i přínos Čechů a Slováků k pádu berlínské zdi