Bojem s korupcí za převzetí státu

komentář

Bojem s korupcí za převzetí státu
Komentáře

Petr Holub

Tažení proti korupci má v této zemi na povel premiér Andrej Babiš, který se sám delegoval do čela příslušné vládní rady. Tato informace vzbuzuje většinou lehký úsměv a komentáře typu: Lidé si ho zvolili, tak se nedivte. Po přečtení dokumentu „Vládní koncepce boje s korupcí na léta 2018 až 2022“ ovšem mnohým zmrzne úsměv na rtech.

Podle obvyklých definic ze sféry společenských věd je Babiš oligarchou východního typu, který dokázal pomocí majetku získaného v divoké privatizaci ovládnout státní úřady. Vlastnil přece jeden z největších koncernů v zemi – Agrofert, pořád ho ovládá jako zakladatel svěřenských fondů a stal se premiérem. Proto logicky vzniká podezření, jestli se v Česku nerozjela nejvyšší forma korupce, zvaná „převzetí státu“ (state capture), kterou popsal na příkladech z bývalých komunistických zemí střední Asie a východní Evropy děkan Georgetownské univerzity Joel Hellman. Za nejlepší příklad ovšem bývá považováno vládnutí jihoafrického prezidenta Jacoba Zumy (2009–2018). Převzetí státu spočívá v tom, že oligarcha využije svých konexí k tomu, aby obsadil místa ve vedení státu svými lidmi a s jejich pomocí vylepšil pozici a zisk svých firem. Vtip je v tom, že state capture nelze stíhat pomocí protikorupčních zákonů. Stačí, když se veřejné zakázky a dotace rozdělí pomocí zákonů a nařízení, které v řádném legislativním procesu schválí legálně zvolení či vybraní poslanci, ministři a úředníci.

Už dosavadní Babišovo působení v politice nese řadu indicií, že jde o state capture. Počátkem roku 2014 se stal vicepremiérem a ještě během jara získaly firmy Agrofertu daňové slevy ve výši 2,2 miliardy. Zemědělské dotace pro Agrofert dosahovaly v roce 2013 necelých 700 milionů, o čtyři roky později už to byla miliarda. Dřevařská divize Agrofertu ztrojnásobila během čtyř let počet tzv. komplexních lesnických zakázek. V roce 2013 kontroloval Agrofert třetinu tuzemských kapacit na výrobu bionafty z řepky, o tři roky později státní firma Čepro nakupovala bionaftu od jediného českého producenta. Nikdo nepředpokládá, že se zmíněné kroky prověří v období, kdy je Babiš premiérem a ovládá sněmovnu. Když se Babiš jmenoval do čela Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí, dostává se tento příběh do roviny absurdní komedie.

Tato komedie však může sloužit praktickému účelu. Boj s korupcí se může oligarchovi hodit, aby zakryl, jak velké korupční nebezpečí pro Českou republiku představuje on sám. Navíc může protikorupční orgány státu nasměrovat do oblastí, kde jeho firma nepodniká. Koncepce o boji s korupcí, kterou vláda v nejbližších týdnech projedná, není konkrétní, přesto zmiňuje „rizikové sektory“. Nejpodrobněji se hovoří o zdravotnictví, následují stavební a územní řízení na magistrátech. Dojde prý i na exekuce, energetiku, telekomunikace a dopravu. O zemědělských nebo průmyslových dotacích či zakázkách nenajdeme ani slovo, i když se v nich točí ročně desítky miliard. Největším příjemcem je tradičně Agrofert.

Memento z Homolky

Zmínka o zdravotnictví je však varováním, že nejde jen o to, odclonit protikorupční boj od sektorů, kde působí Agrofert. Všem ředitelům nemocnic zatrnulo koncem července, když na svou funkci rezignoval ředitel Nemocnice Na Homolce Ivan Oliva. Dal sice dohromady finance v unikátním zařízení, které rozvrátil nepořádným hospodařením jeho předchůdce Vladimír Dbalý, neobstál však před hloubkovou kontrolou, kterou na něho poslal Babišův věrný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Kontroloři mnoho nezjistili, točili se však na tom, že Oliva nepublikoval v registru smluv všechny detaily smluv s dodavateli. Konkrétně chyběly jednotkové ceny za dodávky léků a materiálu. Nic takového nemůže publikovat žádný ředitel nemocnice, aby neporušil obchodní tajemství, a zákon o registru smluv to po nich ani nepožaduje. Oliva se proto ohradil, Vojtěch však podpořil své kontrolory. Média s nadšením publikovala úniky, že nemocnice, známá korupčními skandály v období ředitele Dbalého, zase utratila v rozporu se zákonem 400 milionů. Ředitel raději rezignoval, aby předešel dalším nepříjemnostem, a ministr konstatoval, že tím pro něho případ skončil.

Vojtěch tak ukázal, že do státní instituce stačí poslat kontrolu, aby odhalila korupci, a pak už je jen otázkou času, než nepohodlný státní manažer rezignuje. Nakonec je možné použít i silnější kalibr typu trestního oznámení, jak na jaře zažil v obdobném případě již odvolaný, stále však kriticky naladěný Svatopluk Němeček z ostravské nemocnice. Zní to zvláštně: boj s korupcí se může stát užitečným nástrojem pro účely operace „převzetí státu“, která je vyšší formou korupce.