All lives matter – gól do prázdné branky
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
STŘELBA
Policie oznámila, že přijala oznámení o výstřelech v areálu Západočeské univerzity v Plzni. „Na místo ihned vyjelo množství policejních sil a prostředků. Bližší ...
This is how you got Trump. Volně přeloženo, takhle jste si vysloužili Trumpa. Touto větou občas američtí konzervativci reagují na nějaký zvlášť nejapný a iritující počin nějakého liberálního politika či instituce. Shrnují tím ve zkratce asi toto: americký establishment se v posledních letech „utrhl“ od zdravého rozumu natolik, že část veřejnosti je ochotna dát svůj hlas komukoliv, kdo dá najevo, že je tam nehodlá následovat. Byť by měl řadu osobních nedostatků, jež by ho za normálních okolností činily nevolitelným. Jako třeba Donaldu Trumpovi. Jeho síla je v tom, že mu na odsudku lepší společnosti nezáleží, že tuhle uzdu jednou provždy odhodil.
Anebo u nás Miloši Zemanovi. Ten na návštěvě u amerického velvyslance prohlásil, že heslo Black Lives Matter je rasistické. A že záleží na všech životech.
Jestliže informace o tom prostřednictvím zprávy agentury AFP pronikla i na některé zahraniční zpravodajské servery, tak proto, že říkat, že na všech životech záleží, je dnes tabu. Ne samozřejmě kvůli svému doslovnému významu, ale proto, že All lives matter je implicitním odmítnutím hesla Black Lives Matter. A to se nesmí.
Ale i když se to takto řekne, tak by běžný čtenář, a možná ani Zeman a jeho mluvčí, nedocenil, jak moc se to nesmí. Nesmí se to tak, že když si tu frázi zadáte do Googlu, tak zjistíte, že o tom, že se to nesmí, považovaly za nutné své čtenáře instruovat nejen běžné politické publikace, ale i takové zdroje jako časopis Elle, server Football News či časopis Good Housekeeping, věnovaný tipům pro zdravý život a domácnost.
Nesmí se to tak moc, že jakási hysterka z Harvardu jménem Claira Janover pohrozila na síti na sdílení videí TikTok, že každého, kdo řekne All lives matter, pobodá (ironické je, že TikTok je čínská aplikace, a v Číně si černých životů opravdu moc neváží).
Nesmí se to tak moc, že zákaz přestoupil hranice virtuálního cosplaye na sociálních sítích a dopadá velmi hmatatelně na skutečné existence. O práci kvůli tomu přišel sportovní komentátor v Coloradu, vedoucí redaktor deníku Philadelphia Inquirer a radní v britském hrabství Shropshire kvůli tomu bude muset podstoupit „školení v diverzitě“. A to jsou případy, kdy provinění spočívalo doslova a přímo a ve vyslovení fráze „all lives matter“.
Seznam lidí, kteří byli odstaveni pro náznak kritiky hnutí Black Lives Matter, by šel do desítek. Byla by na něm i ředitelka střední školy ve Vermontu, která byla prozatím poslána na nucenou dovolenou kvůli tomu, že napsala na Facebook „To, že všude nenosím transparent Black Lives Matter, by nemělo znamenat, že jsem rasistka“. Nemělo by, ale znamená, jak by paní ředitelce mohl vysvětlit Havlův zelinář z Moci bezmocných.
To povýšení sloganu Black Lives Matter na svátost má svůj původ a svůj účel. Původ spočívá v odsouzení rasismu bělochů vůči černochům do postavení centrální, určující skutečnosti amerických a západních dějin. Účel spočívá v politické moci. V tom, že se podle potřeb vůdců hnutí ze souhlasu s heslem odvodí povinnost souhlasit s jakýmkoli politickým požadavkem, s nímž přijdou.
Levice si to velmi dobře uvědomuje. Proto také když loni v březnu v americké Sněmovně reprezentantů vznikl návrh usnesení kritizující demokratickou kongresmanku Ilhan Omarovou za sérii antisemitských výroků, protlačili do něj demokraté vyvažující odsudky rasismu a nenávistných činů proti muslimům a Afroameričanům. „Jewish lives matter“ nemohli vydýchat, potřebovali z nich udělat „all lives matter“.
Falšování dějin, odborných poznatků a každodenní zkušenosti a vynucování řetězících se tabu pochopitelně vzbuzuje nelibost. Některá fakta a názory jsou odsunuty za hranice slušné společnosti. Jenže jak napsal už v roce 2009 kanadský komentátor Mark Steyn, „když politická kultura zakazuje seriózním politikům otevírat určitá témata, voliči se obrátí k neseriózním“. Liberální politici tím, jak se ideologicky sešněrovali, dávají tzv. populistům úžasnou výhodu. Nechávají je říkat jednoduché pravdy, jež byly v jejich světě tabuizovány. Ti pak mohou třeba jezdit na invalidním vozíku, ale ty góly do prázdné branky vsítit dokážou.
Zeman to ví velmi dobře. Například v srpnu 2015 za uprchlické krize v rozhovoru poslal migrantům vzkaz o třech větách: „První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“ Je to přesně ten typ výroku. Člověk s ním nemusí souhlasit. Problém byl, že ti, kdo s ním nesouhlasí, by ho nejraději i zakázali. Tedy rozhodně raději, než aby věcně vysvětlovali, proč s ním nesouhlasí, a ne se jen verbálně ušklíbali, plácali do čela a kroutili hlavou.
A teď Zeman u amerického velvyslance předvedl, že i když už nikam nekandiduje, politický instinkt ho neopouští. This is how you got Zeman.