Boj za mír. Na chuj!
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
MÍROVÁ JEDNÁNÍ
Válka neskončí, dokud Ukrajina neosvobodí celé okupované území, trval si dlouho na svém prezident Volodymyr Zelenskyj i jeho poradci. Kdokoli pak tvrdil opak, ...
Už týden začíná asi většina z nás, lidí v Evropě, den tím, že hned po probuzení sáhne po mobilu a rychle naťuká zprávy, které tam agentury dodaly v noci. První dny člověk trnul, jestli ještě žije prezident Zelenskij, který vyrostl rychle v hrdinu naší doby. Teď tam nejčastěji čte o nočním bombardování civilních budov, ze kterých se v denním světle vynoří sutiny.
Rozum mu zůstává stát nad rozbombardovaným centrem Charkova, města, kde přece žije ruská většina a které se mělo stát centrem toho nového Ruska, Novorosii, jak si to představovali separatisté. Nelze vyloučit, že Rusové ještě budou tvrdit, že si to zničili sami Ukrajinci, možná dokonce, že celý útok už týden vedou sami na sebe, neboť záludnost proevropských neonacistů nezná, jak oni jsou schopni tvrdit, mezí.
Když Putin mluví o ukrajinských neonacistech, používá orwellovskou metodu a Rusové napodobují orwellovský svět: putinovští ideologové prý nečtou román 1984 jako dystopii, ale jako návod na vytvoření reality. Válka je mír, svoboda je otroctví… Rusové také přinášejí teď na Ukrajinu mír (rozmlátí ji v zájmu mírové demilitarizace) a svobodu (vnutí jim ji tím, že je prohlásí za Rusy, což je vrchol štěstí a svobody).
My starší jsme v mládí blili ze všudypřítomného sousloví „Boj za mír“. Sovětský svaz stále bojoval za mír, každou chvíli někde vyhlašoval mírové iniciativy, přicházel s mírovými návrhy a navrhoval odzbrojení a byl za hlavního světového mírotvorce. Ta soustavná propaganda míru byla odpudivá a z tlam sovětských genseků (generálních sekretářů) vycházela jako lepkavá úlisná slina, na kterou se měli chytit – a velmi často chytili – všichni ti západní dobráci, pacifisté, naivové, humanisté, užiteční idioti, jak je bez eufemismu kdysi pojmenoval Lenin.
V minulých letech je nahradili pragmatici a vciťovači, v Německu se jim hezky říká Putinversteher, rozuměči Putina, lidé, kteří, možná i upřímně, věřili, že přece Putin je rozumný chlapík, takový napravený kágébák, a Rusko pod jeho vedením je normální země, se kterou se má dělat byznys, protože oni také chtějí přece byznys a mají rádi podobné věci jako my, třeba jachty a bankovní účty ve Švýcarsku a ti skromnější byty nebo domy ve Varech a na Vinohradech. A o to by přece nechtěli přijít. A ti rafinovanější rozuměči dodávali něco o ruských zájmech, které je nutné respektovat a chápat, k čemuž se osobně nabízeli, a ti, kdo toho nebyli schopni, byli hlupáci, váleční štváči a pitomci, kteří nic nevědí o geopolitice… No, teď to mají. Člověka by zajímalo, jestli přece jen jim není z toho trochu – trapně.
Rusové teď své agresi říkají „speciální operace“, dokonce si to vynucují doma postihem, slovo válka je protistátní. Je to eufemismus, který může vejít do historie, jako do ní vešel nejslavnější eufemismus 20. století, „konečné řešení“. Není divu, že člověka napadlo, že Rusové pod Putinovým vedením převzali v našem století temné žezlo od národa, který je v tom minulém napadl a kterému se heroicky a za cenu obrovských obětí ubránili. Ten národ je teď mistr světa v pacifismu (snad se probudil), zatímco v roli agresorů jsou oni, Rusové. A lze říct, že bude ještě pár dní bombardování a rychle ztratí právo se ke cti, za kterou prolévali krev jejich dědové, hlásit. Ne, tihle Rusové nemají s těmi, kteří se tehdy tak hrdinsky a právem bránili, už skoro nic společného. A nemělo by se na ně tak hledět. Ta čest patří teď Ukrajincům. Rusové ji ztratili. Až se příště budou chtít připomínat jako osvoboditelé před fašismem, mělo by se jim říct: na chuj… A dodat Slava Ukrajini!