2 Týdeník Echo

Proč Češi zaostávají v cizích jazycích za ostatními Evropany

NOVÉ

Mladí Češi si velmi cení svobody cestovat. Ale moc ji nevyužívají k tomu, aby se vypravili na nějaký čas žít do zahraničí, přestože se jim ta možnost třeba v případě krátkodobých studijních pobytů Erasmus přímo ve školách servíruje v předpřipraveném balíčku. Pravděpodobně to úzce souvisí s tím, že si nevěří ve znalosti cizích jazyků, které jsou pro běžný každodenní život v zahraničí nezbytné.

Je to zajímavý paradox, ke kterému přitáhl pozornost autorky tohoto textu pokus studentů ze spolku Svobodný listopad zjistit o sobě ve velkém průzkumu Generace svobody, který si zadali u agentury Median, jací skutečně jsou. Ona generace, narozená po roce 1989, jejíž příslušníci už zároveň mají právo volit. Lidé, kterým je mezi 18 a 30 lety. Pro 87 procent z nich je velmi důležitá svoboda kdykoli vycestovat do zahraničí. Pětačtyřicet procent tvrdí, že by byli ochotni se přestěhovat kvůli pracovní nabídce do ciziny. „Jenže pak vidíte realitu, jak moc lidí vůbec nikam vycestovat nechce, když mají přejít od slov k činům. Přesně to ukazují statistiky o tom, kolik studentů vůbec nevyužije nabídky vyjet na krátký studijní pobyt do zahraničí,“ říká Michal Zima, šéf iniciativy Svobodný listopad a prezident Studentské komory Rady vysokých škol, student Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. „Všechno mají připravené. Stačí zajít na studijní oddělení, vybrat si z velmi široké nabídky univerzit a jedete.“ Neumí prý přesně vysvětlit, proč se spoustě lidí nikam nechce. Mnozí z nich už při studiích pracují a nechce se jim místo opouštět. Zároveň zdůrazňuje, že vůbec není samozřejmost, že všichni z generace Havlových dětí vládnou plynnou angličtinou a dalšími jazyky. Představa, že každý pod třicet, kdo už se narodil ve svobodných poměrech, je zároveň schopen domluvit se a postarat se o sebe kdekoli v Evropě, je zjevně naivní.

Méně si věří jen Italové

Velké srovnání, jak občané ze zemí Evropské unie sami hodnotí svou znalost jazyků, ukazuje, že máme vážný problém. Po třiceti letech svobody jsme v gramotnosti v cizích jazycích na dně Evropy. Hůř hodnotí své jazykové schopnosti už jen Italové. Je to samozřejmě sebehodnocení. Někdo se může podceňovat, jiný přeceňovat. U cizích jazyků ale hraje sebedůvěra velkou roli. Kdo sám nevěří svým schopnostem, má většinou zábrany a do užívaní jazyka se nehrne. Chybí mu lehkost a samozřejmost, která je pro přirozené používaní jazyka zásadní. Každý učitel cizích jazyků vám řekne, že zásadní je zbavit se ostychu. Mluvit a psát, přestože člověk dělá chyby. Ty se neodstraní jinak než tím, že bude bez studu mluvit, psát a číst. Překvapivé je, že mladí lidé pod třicet nehodnotí své schopnosti v cizích jazycích o moc lépe než starší generace, které studovaly ještě v uzavřené společnosti před rokem 1989.

Statistický úřad Evropské unie Eurostat se ptal na vlastní hodnocení jazykových schopností naposledy v roce 2016. Lidé je mohli označit za velmi dobré, dobré nebo základní. Nešlo jen o angličtinu. Šlo o první cizí jazyk, který člověk zná a cítí se v něm nejjistější. Pro většinu Evropanů s výjimkou nejstarších generací je ale tím prvním cizím jazykem právě angličtina. Jen 11,8 procenta Čechů popsalo svou znalost prvního cizího jazyka jako velmi dobrou. Hůř už na tom byli jen citovaní Italové. Tam si na tuto úroveň věřilo jen 10,8 procenta lidí. Na sousedním Slovensku to bylo 33 procent. V Polsku 14,8 procenta a ve Slovinsku 48 procent. Vůbec nejvíc lidí, kteří jsou přesvědčeni, že na velmi dobré úrovni ovládají cizí jazyk, žije v Lucembursku, kde je jich 65,5 procenta. Následuje Švédsko s 59,6 procenta. Malta s 50,9 procenta a Dánsko se 41 procenty. V Německu své jazykové schopnosti hodnotí jako velmi dobré 27,5 procenta lidí. V Rakousku 35,8 procenta. To je téměř stejné jako v Nizozemsku s 36,7 procenta. To je skóre za všechny generace od 25 do 64 let.

O moc lépe na tom nejsme ani s počtem lidí, kteří svou znalost cizího jazyka považují za dobrou. Průměr Evropské unie je 30,3 procenta, a když k nim přidáme těch 24,8 procenta, kteří své znalosti vidí jako velmi dobré, žije v Evropské unii v průměru víc než polovina obyvatel s přinejmenším dobrými schopnostmi ve svém prvním cizím jazyce. U nás je těch s dobrou znalostí 25,4 procenta. Opět nejméně ze všech zemí střední Evropy. V Maďarsku si na druhou nejvyšší úroveň věří 26,4 procenta lidí, v Polsku 26,1, na Slovensku 37,2 a ve Slovinsku 38 procent. Jen něco málo přes třetinu Čechů považuje své znalosti cizích jazyků za velmi dobré nebo dobré. Ve všech ostatních zemích střední Evropy je to víc než polovina. Buď se podceňujeme, nebo jsme na tom o hodně hůř než sousedé.

Mladí Češi starým neutekli

Vysvětlení může být řada. Od poměrů ve školách přes větší otevřenost a přístup k zahraničním zdrojům, který měli na rozdíl od Čechů Poláci nebo Maďaři před rokem 1989. Jenže ještě pozoruhodnější je, jak špatně jsou na tom mladí Češi z generace mezi 25 a 34 lety. V mnoha zemích jsou mezi jednotlivými generacemi v jazykové gramotnosti obrovské rozdíly. I tam, kde je celkově úroveň znalosti cizích jazyků velmi vysoká. Třeba v Lucembursku, které je na tom vůbec nejlépe z celé Unie, hodnotí své znalosti v prvním cizím jazyce jako velmi dobré skoro 80 procent lidí z nejmladší generace mezi 25 a 34 lety. V té další (mezi 35 a 44 lety) jen 65 procent. Mezi lidmi ve věku 55 až 64 let už se na nejvyšší úroveň cítí 60 procent lidí. Ještě větší generační rozdíly jsou ve Švédsku. I tam věří ve své velmi dobré schopnosti v prvním cizím jazyce bezmála 80 procent lidí z nejmladší generace mezi 25 a 34 lety. Jenže v té druhé nejstarší (mezi 45 a 54 lety) už je to jen necelých 50 procent. A mezi lidmi ve věku 55 až 64 let jen lehce nad čtyřicet procent. Nejmladší generace utekly v jazykové gramotnosti těm starším velmi výrazně i v Německu, Rakousku, Dánsku, Finsku, Nizozemsku.

Téměř žádný generační rozdíl naopak není vidět v románských zemích jižní Evropy od Itálie a Francie po Španělsko a Portugalsko. Tam jsou znalosti jazyků podobně chabé jako u nás a mezi generacemi v tom nejsou téměř žádné rozdíly. To samé platí i v Česku. Své jazykové znalosti považuje za velmi dobré jen 17 procent příslušníků nejmladší generace mezi 25 a 34 lety. Mezi lidmi z generace 45 až 54 let je to lehce přes deset procent. V nejstarší generaci 55 až 64 let pak už jen přes pět procent. V Polsku i v Maďarsku jsou rozdíly výrazně větší. Zdaleka tam ale není v jazykové gramotnosti tak velká propast mezi generacemi jako v bohatých zemích západní Evropy.

I po odchodu Velké Británie z Evropské unie samozřejmě zůstane angličtina tou první cizí řečí, kterou jsou Evropané schopni se mezi sebou domluvit. Průzkum Evropské komise Eurobarometr zjišťoval, jak ji Evropané podle vlastního odhadu znají. Pro popis svých znalostí si mohli vybrat ze čtyř známek. Desítka – velmi dobrý. Sedmička – dobrý. Trojka – základní. Nula žádný. Výsledné skóre pro každou zemi je průměr těchto známek. Tady dopadla hodně špatně celá střední Evropa. Češi se vidí na dvojku. Slováci na 1,8, Maďaři dokonce na 1,2. Poláci jen na lehce lepší známku 2,1. Zhruba na naší úrovni jsou země jižní Evropy od Itálie po Španělsko a Francii. Němci si dali za znalost angličtiny známku 3,3, Rakušané 4,5. Nejlépe se vidí Lucemburčané, Švédové, Finové a Nizozemci. Tohle byl výzkum kvality znalostí.

Pak ale přišla i otázka na tu vůbec nezákladnější znalost. Schopnost vést běžnou konverzaci. Tady jsme opět dopadli mizerně. Anglicky je schopno bavit se bez ohledu na věk 27 procent Čechů. Je to víc lidí než na Slovensku s 26 a v Maďarsku s 20 procenty. Poláci s 34 procenty už jsou na tom výrazně lépe. Je to obrovský kontrast už proti sousednímu Rakousku, kde je schopných se anglicky domluvit 73 procent lidí. V Německu 56 procent a ve Francii, přesvědčené o tom, že sama mluví světovým jazykem, je schopných anglicky konverzovat 39 procent lidí. Podobně chabě jako my jsou na tom Španělé a Portugalci. V pobaltských zemích, které jsou stále výrazně chudší než my, mluví anglicky 50 procent Estonců, 46 procent Lotyšů a 38 procent Litevců. V Itálii, která jazykovou gramotností zrovna nevyniká, mluví anglicky 34 procent populace. A teď evropská špička bez ohledu na věk: Lucembursko 90 procent, Dánsko a Švédsko 86 procent, Finsko 70 procent.

Můžeme se jistě falešně uklidňovat tím, že ti, kdo mluví germánskými jazyky nebo je jejich mateřštinou mix mezi prvky němčiny a angličtiny, se anglicky naučí snáz. Finsko nebo Estonsko, které mají jazyky od angličtiny minimálně stejně vzdálené jako země střední Evropy, však ukazují, že v lehkosti učení to nebude.

Něco děláme špatně. „Pokud se někdo chce opravdu naučit dobře anglicky, ani na našem gymnáziu považovaném za elitní se to nenaučí,“ říká student Gymnázia Jana Keplera Praze, které je považováno za jedno z nejlepších v zemi. Na školách děti neučí rodilí mluvčí. Velmi často jedou biflovacími metodami se slovíčky, aniž by byly vedeny přirozeně v cizím jazyku myslet a hodně číst.

V zemích s vysokou úrovní angličtiny a dalších cizích jazyků se také nedabují filmy. Všechno jde v originálech s titulky. Už od filmů pro velmi malé děti, které stěží umějí číst ve svém mateřském jazyce. My i po třiceti letech svobody stále filmy pro veřejnoprávní Českou televizi dabujeme. U soukromých stanic je to samozřejmost. Vysvětlení je čistě komerční. Sledovanost filmů bez dabingu velmi rychle klesá. S titulky jsou jen filmy na ČT Art, kterou na rozdíl od ČT 2 sleduje výrazně užší publikum. Dabované jsou velmi často i filmy, které si lidé stahují na internetu. Je po nich poptávka.

Mladí Češi zjevně za svými evropskými vrstevníky v jazykové gramotnosti výrazně zaostali. Kde by ji taky získali, když moc nechtějí cestovat, škola je k solidní úrovni cizích jazyků neposune, a dokonce i zahraniční filmovou tvorbu mohou konzumovat v mateřštině. Pozoruhodné je, že tu chabou znalost nezměnil ani internet, kde cizí jazyky otvírají obrovský prostor k informacím i zábavě.

Další články od Lenky Zlámalové ZDE

 

 

 

 

Echo Komplet

2 999 Kč

Získejte to nejlepší za méně jak 40% ceny! Díky tomuto balíčku si užijete unikátní web bez reklam EchoPrime, denní komentáře Echo24 a Týdeník Echo jak v digitální, tak v tištěné podobě

Více info

/
analytička

Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.