Drtivou inflaci si dovážíme i vytváříme doma. Růst cen se jen tak nezastaví

Růst spotřebitelských cen nadále bortí veškerá očekávání. V dubnu inflace zrychlila na 14,2 procenta, s čímž nepočítala ani Česká národní banka. Právě centrální banku čeká změna na pozici guvernéra, kam má nakročeno Aleš Michl, který je současným členem bankovní rady. Ten zastává názor, že inflace je dovezená a zvyšování základních úrokových sazeb nepomáhá. Poslední čísla však ukazují, že Českou republiku drtí vyšší ceny z dovozu v podobě pohonných hmot nebo energií a na druhé straně vyšší ceny potravin, nemovitostí nebo bydlení.

Inflace nepřestala zrychlovat ani v dubnu. A to největšímu bodu ještě není konec. Původní odhad České národní banky byl na 13,8 procentech, přesto se inflace vyšplhala v dubnu až na 14,2 procenta. Důvodem je rychlejší zdražení potravin, bydlení nebo stavebních materiálů. Dále také rostou ceny energií. Konkrétně elektřina zdražila o 30,1 procenta a zemní plyn o 44,2 procenta meziročně. Mezi potravinami se nejvíce prodražila mouka o 52,3 procenta, polotučné trvanlivé mléko o 31,3 procenta a cukr o 25,5 procenta.

Vyšší ceny těchto potravin předznamenávají, že se v pekařském a mlékárenském oboru budou dále navyšovat koncové ceny. Pečivo a mléčné výrobky tak bude čekat další zdražování. Ekonomové tak nyní radí, aby se lidé vystříhali od zbytných výdajů, které mohou jednoduše osekat.

Analytici se ale také přou o to, zda má takto vysoká inflace v České republice původ domácího charakteru, nebo je tzv. dovezená ze zahraničí. Okolní státy se totiž s tak rostoucími spotřebitelskými cenami nemusejí potýkat. V Německu totiž dosáhla 7,4 procenta a v Polsku 12,3 procenta.

Podle poradkyně předsedy vlády a členka dozorčí rady Raiffeisenbank Helena Horská upozorňuje, že se jedná o domácí problém. „Máme vyšší inflaci ve službách (odložená poptávka podpořená rozhazováním z rozpočtu),v dopravě, oděvech i potravinách,“ uvedla k dubnovém inflaci Horská.

Její recept na současné zdražování je dorovnat sazbu k inflačnímu očekávání, které je okolo 6 až 7 procent. K tomu by centrální banka měl podporovat pozvolné posilování koruny. „Vláda by měla řešit omezení na straně nabídky. Tedy trh práce, stavební řízení, energetickou bezpečnost, ochranu hospodářské soutěže,“ dodává Horská. Podle ní by pomohla také striktně zacílená pomoc nejohroženejším skupinám obyvatel a nikoliv plošná pomoc, která by roztočila inflační spirálu ještě více.

Zda je inflace dovezená ze zahraničí nebo vytvořená v domácím prostředí je zásadním rozporem, zda se mají či nemají zvedat základní úrokové sazby. Zvažovaný kandidát do čela České národní banky Aleš Michl je zastáncem názoru, že inflace je z velké části dovezená kvůli vysokým cenám energií nebo pohonných hmot. Vyšší úrokové sazby tak dle něj ničemu nepomohou a navíc zaškrtí ekonomický růst.

Pokud by došlo k vysoké inflaci a zastavení ekonomického růstu či k jeho recesi, tak by se Česká republika mohla ocitnout ve stagflaci. „Boj s inflací jsme prohráli. Nyní již neexistuje myslitelný způsob, který by prudký růst cen dokázal zastavit. Začínají se měnit naše inflační očekávání, což způsobí, že éra prudkého růstu cen bude dlouhodobějším jevem. Naše ekonomika směřuje ke stagflaci a životní úroveň lidí se bude propadat,“ řekl Křeček.