Kolem Ukrajiny houstne informační mlha

KOMENTÁŘ

Kolem Ukrajiny houstne informační mlha
Ruská armáda zaznamenává podle ukrajinských zdrojů velké ztráty. Foto: Unian
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Je to už pět dní, co ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil zákaz jedenácti opozičních stran a také vznik jakési národní informační platformy, jejíž zpravodajství budou přebírat a vysílat všechny televizní stanice (spojíme „všechny celonárodní TV kanály… v jednu informační platformu pro strategickou komunikaci“, abychom ho citovali přesně).

Vzhledem k tomu, jak dění na Ukrajině intenzivně prožíváme a že se naše vláda cítí být v informační válce, by asi Zelenského oznámení u nás mělo vzbudit větší pozornost než nula. Jde méně o zákaz jedenácti opozičních stran – Ukrajina vede válku, kdo ví, nakolik je která z těch stran napojená na Rusko, stát, který toho času na Ukrajině ničí životy a zabíjí (převážně) odvedené brance. Zákaz stran zatím platí na dobu trvání válečného stavu.

 

Co nás musí zajímat víc, je ta národní platforma pro strategickou komunikaci. Protože o dění na válečném poli, ve městech obležených nebo na dostřel ruských zbraní čerpá naše zpravodajství drtivou většinu z ukrajinských zdrojů, od tamních politiků, státní správy, z armády. Světová média mají zpravodaje v Kyjevě, ale takový Mariupol je bez jakýchkoli zahraničních novinářů od sklonku minulého týdne, kdy ukrajinská strana dvěma přítomným zaměstnancům AFP doporučila odjezd, protože po nich jdou Rusové.

Náš přehled o dění v terénu tak v rostoucí míře závisí na tom, co řekne ukrajinský stát. Vláda v Kyjevě ani před válkou nebyla žádný premiant ve svobodě slova (loni Zelenskyj uzavřel tři opoziční televize, protože „Rusko“, byl za to dokonce napomenut předsedou Evropského parlamentu), v těchto dnech dotahuje kontrolu nad mediálními výstupy pro domácí publikum, což je vzhledem k zoufalé situaci pochopitelné. Ale plyne z toho, že nemá zájem o objektivní popis situace ani směrem do zahraničí.

Nese to pro nás dvě rizika. První se týká veřejného prostoru. Nekritické přebírání oficiálního ukrajinského výkladu situace snadno může vést k tomu, že se naše média kolektivně stanou jakýmsi komickým Alím této války. Může se přihodit, že zatímco budeme do poslední chvíle sázet zprávy o jednom ruském debaklu za druhým, v tu poslední chvíli Zelenskyj přijme požadavky Putina z počátku invaze (slib nekandidovat do NATO, Krym a separatistické republiky; denacifikaci si Putin bude moci odškrtnout, pokud teď v Mariupolu Rusové zničí Azovský prapor) – a my budeme zírat.

Trochu skepticismu do neustálých hlášení o úspěších ukrajinské obrany přináší například špičkový vojenský analytik Bill Roggio, dnes v americké Nadaci pro obranu demokracií.

Zadruhé teď, kdy oficiálně víme, že zprávy z Ukrajiny jsou vesměs válečná propaganda, ať ruská, či ukrajinská, by česká vláda už vůbec neměla pracovat na zákonu proti dezinformacím. Ale ona ho zavést chce, právě s odvoláním na ruskou agresi. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) na Seznamu v pondělí: „Musíme zabránit, aby cizí stát mohl šířit poplašné zprávy a dezinformovat naše obyvatelstvo.“

Blažek sám připouští, že zákon se nestihne přijmout dřív než za několik měsíců, ale až vznikne, a kdyby nedejbože boje na Ukrajině a s nimi uprchlická krize u nás tou dobou ještě trvaly, ze zákona se nevyhnutelně stane zákon na vymáhání narativu ukrajinské vlády. A to je prostě z principu špatně, byť je to vláda spřátelená a byť je obětí agresora. Kdo toto necítí, ten posledních 32 let při vzývání svobody slova a kritického myšlení zřejmě mluvil ze spaní.

×

Podobné články