Kolem roku 2030 by mohla začít malá doba ledová

Kolem roku 2030 by mohla začít malá doba ledová 1
Blogy

Jaroslav Petr

Rekordně teplé vánoční svátky by nás neměly svádět k uložení zimníků hluboko do skříní. Už brzy může mrznout, jen bude praštět. A od roku 2030 budeme možná na zelené Vánoce vzpomínat jako na idylické časy.

Vír nad severním pólem

Bílé Vánoce jsme si mohli letos užít jen při pohledu do uměle zasněžených dekorací obchodních domů nebo na pohlednice s obrázky Josefa Lady. Místo bílé duchny pokrývající krajinu a reje vloček ve vzduchu jsme si užívali ve vánočním čase kaskádu teplotních rekordů. Tříkrálový poprašek měnící se rychle v černou břečku bilanci letošní zimy příliš nevylepšil. Jak uvádí Andrea Thompsonová na Climate Central, na vině je cirkulace vzdušných mas nad severním pólem označovaná jako cirkumpolární vzdušný vír.

Atmosféru nad Arktidou roztáčí zesílený teplotní kontrast mezi horkými tropy a studenou Arktidou, která se v zimních měsících noří do polární noci a silně se ochladí. Nad Arktidou jsou dva „na sobě položené“ cirkumpolární víry. Jeden cirkuluje ve vysoko ve stratosféře. Druhý se točí níže, v troposféře, v níž se odehrávají procesy, jež vnímáme jako počasí. Oba víry vstupují do vzájemných interakcí a jejich aktivita má vliv na počasí i v oblastech od Arktidy na hony vzdálených. Cirkumpolární vzdušný vír se podepsal i pod loňské extrémně teplé vánoční svátky.

Pokud je vír kolem severního pólu silný, působí na mrazivý polární vzduch jako mantinely a nepouští jej do nižších zeměpisných šířek. Pak u nás i o Vánocích raší zelená travička, rozkvétají jehnědy a počasí připomíná spíše říjen nebo březen. Jakmile ale vír nad severním pólem oslabí, nebo se jeho hladká cirkulace naruší, začne se cirkulující vzdušná masa „kolébat“ jako káča, která zpomalila rotaci. A v té chvíli se může mrazivému arktickému vzduchu otevřít cesta dále na jih. Milovníci klouzaček, saní, bruslí a lyží nejrůznějšího druhu by možná takovou změnu počasí přivítali, ale třeba obyvatelům USA a Kanady se takový vpád arktického vzduchu začal o minulé zimě velmi rychle zajídat. I tam padaly teplotní rekordy – ale na obrácené straně teplotního spektra než u nás. Třeba v Bostonu byly únorové teploty v roce 2015 ve srovnání s průměrem pro tento měsíc za roky 1981-2010 nižší o více než 7°C.

Arktický cirkumpolární vír je k „zakolíbáním“ následovaným třeskutými mrazy nejnáchylnější během vrcholící zimy, když v něm vzduch cirkuluje s nejvyšší intenzitou. Podle předpovědí Judaha Cohena na webu soukromé společnosti Atmospheric and Environmental Research nemusíme na něco takové čekat dlouho. Dočkat se můžeme už v lednu.

Nová doba ledová

Jakkoli se mohou dnes zdát stamilionové investice do českých lyžařských středisek jako peníze vyhozené oknem, už brzy si mohou mnout vlekaři ruce nad supersezónami začínajícími koncem září a táhnoucími se do června. Podle studie publikované ve vědeckém časopise Scientific Reports můžeme někdy kolem roku 2030 očekávat nástup „malé doby ledové“.

Autoři studie modelovali aktivitu Slunce a identifikovali 350letý cyklus, jehož součástí jsou období extrémně nízké sluneční aktivity známá z minulosti jako Maunderovo minimum a Daltonovo minimum. Během Maunderova minima v letech 1638 – 1715 se na Slunci prakticky nevyskytovaly sluneční skvrny a jeho oslabená aktivita se projevila citelným ochlazením. Sněhové bouře zuřily i v portugalském Lisabonu. Zamrzala nejen Temže v Londýně, ale dokonce i moře v Bosporu. A když se švédská armáda v zimě roku 1658 rozhodla zaútočit na Kodaň, nepotřebovala k invazi loďstvo. Vojáci přešli po ledu zamrzlého Öresundského průlivu. Někteří experti se domnívají, že dřevo pomaleji rostoucích stromů z „malé doby ledové“ přispělo k výjimečné kvalitě nástrojů Antonia Stradivariho. To je však jeden z mála „plusů“ tohoto ochlazení.

Nová studie neslibuje na rok 2030 tak kruté zimy, jaké vládly během Maunderova minima, a nová „malá doba ledová“ by také neměla trvat tak dlouho. I tak by citelné ochlazení pozemského klimatu představovalo vážnou komplikaci. Momentálně má lidstvo plnou hlavu globálního oteplení a se „studenou variantou“ nepočítá. Přitom teplé zimy možná proklínají vyznavači zimních sportů, ale ekonomové si je nemohou vynachválit. Spotřebu energie nevyhání do nebetyčných výšin vytápění. Řada profesí nemusí pověsit nářadí na hřebík a to se projeví vyšším výkonem ekonomiky. Stačí si jen připomenout horečnou činnost při správkách silnic na konci loňského roku. Kdyby bylo mínus patnáct a všude ležel metr sněhu, nejen že by nezmizely díry ze silnic, které se podařilo díky mírné zimě opravit, ale zjara bychom se v naší silniční síti natřásali na dalších kilometrech „tankodromů“.

Letos si možná mnozí zanotovali stařičký hit Irvinga Berlina: „Já sním o Vánocích bílých …“ Už brzy může mít text téhle písně hořkou příchuť, protože bílá zima nám poleze nejen za nehty ale i krkem.