Krize na Sibiři. Bajkal trápí nedostatek vody
Prázdné studny na Sibiři
NOVÉ
Ještě do nedávna se jezero Bajkal mohlo chlubit několika světovými nej – bylo to nejhlubší a nejstarší jezero a také největší zásobárna pitné vody, v níž je soustředěna čtvrtina světových zásob povrchové sladké vody. To již neplatí. Hladina klesla na nejnižší úroveň za 60 let a s nedostatkem pitné vody se potýkají i vesničané na březích jezera.
„Tady, co stojíme, bývala řeka široká 40 metrů,“ komentuje kritickou situaci Nikolaj Penojev ze sibiřské vesnice Ranžurovo, která leží na břehu Bajkalu a trápí ji nedostatek vody. Na místech, kde dříve byla voda, nyní leží motorový člun na zemi pokryté pouze sněhem. Hladina však stále klesá – za minulý rok o více než 40 cm, popisuje reportáž na webu stanice Al Jazeera.
V lednu pro tento region vláda vyhlásila dokonce stav nouze. Ruský premiér Dmitrij Medveděv však v únoru nepochopitelně vydal příkaz k dočasnému snížení úroveň Bajkalu o dalších 20 cm. Od té doby jezero pokleslo o 10 cm pod kritický limit, který měl zabránit poškození ekosystému. Stát povolil snížení úrovně Bajkalu především proto, aby mohla fungovat Irkutská vodní elektrárna na Angaře, která jako jediná řeka z Bajkalu vytéká. Ovšem doplatili na to místní.
Těžký život místních obyvatel
Ekolog Sergej Čapajev, který stav Bajkalu monitoruje, uvádí, že lidé, kteří čerpali vodu z vlastních studní, mají problém. Studny jsou prázdné a je nutné vykopat je hlouběji, aby se lidé dostali k pitné vodě. Další možností je vodu dovážet. Jenže ve vesnici, jako je zmiňované Ranžurovo, je jen velmi málo silnic, i proto je to pro obyvatele vážný problém.
Jedna z místních žen, která potřebuje vodu pro hospodářská zvířata, se snaží vykopat studnu sama. Marně. „Bydlím v této vesnici už od dětství, ale poprvé v životě nemáme ve studni žádnou vodu. Opravdu nevím, jak napojím naše krávy. Pomáháme si elektrickým čerpadlem, ale když nejde elektřina, jsme zcela bezbranní,“ dodává k tíživé situaci pro Al Jazeeru.
Problematický rybolov
Dalším důvodem snížení hladiny vodního rezervoáru je často nelegální odstraňování velkých kamenů ze dna řeky Angara, což způsobilo během posledních 20 let v okolí elektrárny Irkutsk pokles až o metr. Ta tedy stěží funguje. Čapajev si stěžuje, že se s tím vláda ani majitelé elektrárny nesnaží nic dělat.
Zbídačené místní rodiny jsou ale důkazem – nižší hladina jezera zvyšuje ekonomickou zátěž na jejich životy, mnoho jich je totiž závislých na rybolovu. V zimních měsících, kdy mrzne a jezero je pokryté ledem, je situace ještě náročnější. Sítě na ryby se do vody mohou hodit až poté, co koně kroužící dokola s připevněnými nástroji led uvolní. Práce tedy vyžaduje větší úsilí a je vskutku vyčerpávající, ovšem množství vylovených ryb se rok od roku snižuje. Rybáři dodávají: „Když nebudou ryby, asi se budeme muset vydat na ,Velkou cestu‘,“ což má být ruský eufemismus pro kriminální činnost.
Bude hůř?
Místní ekologové předpokládají, že může být ještě hůř, pokud hladina ještě více poklesne. Své sehraje i chybějící kanalizace ve vesnicích, odkud teče odpadní voda zpátky do Bajkalu, což narušuje celý ekosystém.
Premiér Medveděv začátkem března zakázal produkci papíru a celulózy v centrální oblasti přírodní rezervace, což by mělo zmírnit obavy kvůli znečištění. Větším problémem ale zůstává, že sousední Mongolsko plánuje postavit 25 nových vodních elektráren okolo řeky Selenga, která je zdrojem poloviny vody, která teče do Bajkalu. V důsledku toho by se průtok opět o něco snížil.
