V Aleppu nejde o formičky, ale o životy, pane Kaisere

Daniel Kaiser se 13.12. pozastavuje nad výzvou českým politikům, aby pomohli zabránit hrozícímu masakru v syrském Aleppu, který po týdnech ruského leteckého bombardování, syrské dělostřelecké palby a útoků íránských milicí dobývá syrská armáda. Podepsal jsem tuto výzvu společně s dalšími kolegy diplomaty, politiky a veřejnými osobnostmi. Pan Kaiser, ostatně známý odborník na politiku Blízkého východu, má obavy, zdali jsme natolik v obraze, abychom byli ve stavu vysílat apely k ústavním činitelům, a nápomocně nás informuje, že na straně syrských povstalců bojuje proti Asadovi také s al-Káidou spřízněná An Nusra a další islámské militantní organizace.

Původní komentář Daniela Kaisera čtěte zde: Pražská svíčka za Al-Káidu

V tom posledním má Daniel Kaiser pravdu. Jednou z tragédií syrské občanské války, katastrofálního produktu politických, etnických a nábožensko-sektářských konfliktů přiživovaných zájmy regionálních a globálních mocností, je, že si člověk nemůže vybrat válčící stranu, za kterou by se s dobrým svědomím mohl postavit. Je zde ale také strana neválčící, aleppští civilisté, ženy, děti a staří lidé, kteří vesměs prošli strádáním a hrůzami, které jsou pro nás těžko představitelné, a kterým nyní hrozí další utrpení a smrt. K záchraně životů na této straně je určena naše výzva.

O tom, která strana je v syrském konfliktu v právu, lze vést neplodné diskuse. O tom, že druhé největší syrské město je terčem téměř nepřetržitých leteckých a dělostřeleckých útoků, stejně jako o tom, že při nich umírají nevinní lidé, není třeba diskutovat. To, že v posledních dnech dochází při dobývání města k válečným zločinům a zvěrstvům ze strany Asadových sil, dosvědčuje i OSN, které se Kaiser dovolává. K pochopení, že v takové situaci hrozí masakr, stačí obyčejný rozum.

Lze samozřejmě mudrovat od psacího stolu, jestli několik stovek mrtvých žen a dětí představuje masakr, anebo jen „civilní oběti“. Lze s velkou dávkou pravděpodobnosti usuzovat, že krutostí se dopouštěla i druhá strana. Lze škodolibě předvídat, že s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu a podobně myslících politiků do prezidentských paláců v jiných zemích (někteří v nich již sedí), zažije naše domácí občanská společnost náraz (přežila už jich víc). A lze poté počítat hromadné hroby tak jako v Srebrenici, Rwandě, Kambodži a jinde. Na to žádné nové formičky nebudou.