‚Vsaď se o milion. O milion ne. Tak jo.‘ Hádka kvůli Rathovi

Více než tři roky sledoval investigativní novinář Radek Kedroň pozadí největšího korupčního případu novodobé české historie. Shromáždil dokumenty z vyšetřování, zpovídal státní zástupce, detektivy i svědky. Výsledkem je téměř dokumentární rekonstrukce kauzy kolem Davida Ratha, která nahlíží notoricky známý příběh z dosud neznámých úhlů. A kniha Operace Rath se čte jako detektivka. Přinášíme ukázku z knihy.

Hodiny odtikaly půl desáté, dodávka s dvojitou anténou by mohla nastartovat a rozjet se hned za Rathovým superbem. Pro ten den toho slyšeli dost. Ale náhoda nikdy nespí. Potřebovali ještě dovysvětlit to, co Rath jen napsal na papír. A oni věděli, že Pancová s Kottem se po odchodu jejich šéfa podělí o pocity a postřehy. Tentokrát měl jejich rozhovor ovšem jiný, víc než překvapivý průběh.

„Já jsem byl dneska na hraně. Já to neudělal, protože už jsem vyšumělý, ale být to dřív, tak mu řeknu: ‚Hele, Davide, ty jsi normální lhář‘,“ rozpoutal debatu, jejíž pointu v tu chvíli nešlo ani domyslet. Pancová věděla, co jej tolik ranilo. Její partner se ani po alkoholových aférách nevzdával snu, že se vrátí do politiky. Ten, který mu dal šanci ve Všeobecné zdravotní pojišťovně a nyní 
ve středočeských nemocnicích, s ním ale na kandidátce v blížících se krajských volbách nepočítal. „Já jsem dneska pochopil jednu věc: já jsem nemohl na kandidátku, ale může tam Vlková, která má na krku žalobu.“ Miloslava Vlková byla starostkou Štěchovic a policie ji stíhala kvůli tomu, že vydírala učitelku mateřské školy jejími soukromými hanbatými snímky. A i přesto okupovala páté místo na oranžové kandidátce.

„On,“ myslel tím Ratha, „mě nepustí na kandidátku za nějaký průser z roku 2004, když jsem teďkon jako beránek. Chodím do práce, nepiju. On se bojí, abych náhodou ty hlasy nedostal,“ skuhral bývalý člen ODS i člen poslaneckého klubu US-DEU. Pancová se jej snažila ukonejšit. Prý že věci vidí zbytečně černě. A hlavně na rozdíl od Vlkové nemá za sebou podporu místního domova důchodců.

„On,“ myslel zase Ratha, „rozumí jen síle. On je nerovnej, on je náladovej, on tě jeden den pošle někam a druhý den někam a na to já ve svým věku nemám náladu. Na to já seru. Po těch volbách si jedu po své linii. Děj se vůle páně. Ale to jsem se teda vytočil, to jsem úplně běsnej,“ zastavil na chvíli proud vzteku Kott. Ale takřka okamžitě mu opět nechal průchod. Štvalo ho, že krajská konference ČSSD Vlkovou nevyloučila, i když by mohla. „Protože ona se nejmenuje Petr Kott. Jemu nepřekáží. On se jí nebojí, že by náhodou mohla… On si nevidí do úst, on si opravdu nevidí na špičku nosu,“ varioval rčení. Jejich vzájemné antipatie právě vyhřezly v plné síle. Za každým Kottovým slovem byla cítit nedořešená rivalita s úspěšnějším, pohlednějším a stále ještě stoupajícím Rathem, který k tomu všemu poznal jeho partnerku jako první.

„Proč ses ho nezeptal?“ docházela trpělivost Pancové. „Měls říct: ‚Já nechápu, proč jsem nemohl být na nevolitelným místě?‘“

„Co by mi na to řekl? Že je to něco jiného, že Vlková nebyla tak mediálně známá. Já se ale divím, že to nevidíš. Proč mi aspoň neřekneš: ‚Já to vidím, máš pravdu‘. Proč my dva hrajeme spolu takovou hru?“ přesměroval svou zlost na Pancovou.

„Nebuď protivnej,“ zkusila zažehnat blížící se hádku ona. Polopatické vysvětlování stranických šachů ale nepomáhalo.

„Proč obhajuješ neobhajitelné?“ utrhnul se na ni Kott. „Proč mi neřekneš: ‚Ano, je to sráč, který tě popravil a jde proti tobě?‘ Ty mi ani tohle nepřiznáš – já žasnu.“

„On tě na kandidátce nechtěl, protože se bojí, že napíší: Tragikomická postava Petra Kotta se po x letech vrací.“ Minimálně v případě toho titulku to byl správný odhad, novináři by si takové sousto nenechali ujít. Kott to ale nechtěl vidět. „Nebojí se spíš toho, že bych náhodou mohl uspět?“ zeptal se, ale nečekal odpověď.

„On minimálně ví, že ho nezradíš. Myslím, že o tom nikdy nepochyboval,“ zkoušela ho Pancová znovu usměrnit. Kottovi to však nestačilo. Vagon plný vzteku se urval a nekontrolovaně se řítil vstříc kolizi. „On se bojí, že ho někde napadnou, že jsi jeho nejbližší spolupracovník, že vytáhnou ty fotky s monoklama, že daj ty fotky ze sněmovny.“

„Dobře, je to pro mě jasný. Končím. Opravdu. To nemá cenu. Ne, to ne,“ explodoval Kott. „Ale já ti říkám, co si myslím. Nemůžeš mě tlačit k tomu, co si nemyslím. Ty jsi už jako můj totalitní táta.“ „Pokud jsem nepřesvědčil tebe, tak to pro mě nemá smysl.“

„Péťo, hele, jsou dvě věci, které musíš odlišovat. Když budeš spolupracovat, tak vyděláš nějaký peníze. Tolik, co by si nikdy nevydělal, kdybys dělal cokoliv jiného. Ani za dobu, co jsi poslancoval, nedosáhls na to, co teďko máš tady 
v trezoru,“ uhodila Pancová nečekaně tvrdě a věcně. Avšak policisty nejvíc zaujala poslední část proslovu: Tady v trezoru. „Ty musíš začít odlišovat, co je pro tebe priorita. Vydělávání peněz a být v exekutivě. Ne v politice,“ zkoušela do hádky vnést racio.

„Ale vždyť já v žádné nebudu. On mě nepustí do žádné exekutivy,“ uvedl nakvašeně Kott. Ve většině domácností v takové chvíli hádka končí. Ne u Kotta a Pancové. „Tak se vsaď. Vsaď se, že z tebe udělá elpépáka nemocnic,“ nadhodila Pancová. Elpépákem mínila vlivný post náměstka pro léčebně preventivní péči.

„Klidně. O co chceš.“
„O co chceš ty?“
„O milion.“
„O milion ne.“
„Proč ne? Vždyť tomu věříš, ne“
„Dobře, tak o milion,“ ukončilo dohadování plácnutí dlaní.
Oblohu nad Rudnou to nevyčistilo. Šli si lehnout rozhádaní.

Radek Kedroň: Operace Rath – Pohled do zákulisí policejního vyšetřování, vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 2015, počet stran 264, 268 Kč, https://www.facebook.com/operacerath?fref=ts

www.ivysehrad.cz