Emmanuel „Chamberlain“ Macron
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
VÁLKA V IZRAELI
Při útoku na nádraží ve městě Beerševa na jihu Izraele v neděli zemřela mladá žena, dalších deset lidí je zraněných. Útočníka ozbrojeného střelnou zbraní pořádk ...
Krize ohledně Ukrajiny nepolevuje. Státníci pendlují mezi hlavními městy ve zběsilé snaze najít diplomatické řešení. Tento týden se o průlom pokusil francouzský prezident Emmanuel Macron. V pondělí jednal s Vladimirem Putinem, včera se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským. Pro Ukrajinu Macronovo diplomatické úsilí není zrovna dobrá zpráva.
Macron má před volbami a vyjednání míru mezi Ukrajinou a Ruskem by byl příjemný bonus do volební kampaně. Francouzští prezidenti navíc vždy měli o sobě vysoké mínění. Nikdy se nevzdali myšlenky, že Francie je supervelmocí. Již Charles de Gaulle se tak snažil o průlom ve vztahu se Sověty. Vládcové Kremlu je většinou přijali s pobavením a dali jim jasně najevo, že jediným partnerem jsou pro ně Američané.
Putin se nechoval k Macronovi s příliš velkým respektem. Zopakoval, že Krym je součástí Ruska, a varoval, že přijetí Ukrajiny do NATO by znamenalo „automatickou válku“ s Ruskem. Vysmál se tvrzení, že NATO je defenzivní aliance, a ukrajinskou revoluci z roku 2014 označil za státní převrat. Když mluvil o tom, že Kyjev bude donucen přijmout dohody z Minsku, použil k tomu přirovnání z nechutné písně oslavující znásilnění. „Líbí, nelíbí. Trp, moje krasavice. Je to potřeba udělat. Jinak to nejde,“ prohlásil Putin.
Macron se zmohl jen na obecné řeči, že je potřeba pokračovat v dialogu. „Musíme chránit naše evropské bratry tím, že navrhneme novou rovnováhu schopnou zachovat jejich suverenitu a mír. Zároveň je třeba respektovat Rusko a pochopit současná traumata tohoto velkého národa a lidu.“
Rusko však nerespektuje Francii. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov prohlásil: „Francie je členem NATO, ale Paříž ho nevede. V tomto bloku je v čele úplně jiná země. O jakých dohodách tedy můžeme mluvit?“
Macron se však evidentně domnívá, že nějaká dohoda je možná. Novinářům v letadle při cestě z Moskvy do Kyjeva řekl, že na stole je „finlandizace“ Ukrajiny. Za studené války Finsko bylo demokratické a nezávislé, ale jeho zahraniční politika byla omezena dohodou, že nepůjde proti Moskvě.
Podobně jako Putin se Macron domnívá, že základem pro smír jsou dohody z Minsku. Při tiskovce se Zelenským prohlásil, že „Minské dohody jsou nejlepší ochranou pro Ukrajinu“.
Problém je, že Minské dohody jsou past, jež může vést k podrobení Ukrajiny. Tyto smlouvy z let 2014 a 2015 částečně zastavily válku na Donbase, jež se od té doby přeměnila ve statický konflikt nervů. Ukrajina se v nich zavázala udělit separatistickým oblastem jistou míru autonomie. To se nikdy nestalo. Při obviňovaní Kyjeva, že neplní svou část dohody, je třeba mít na paměti, že tu svou neplní ani Rusko. Podle dohod se z oblasti mají stáhnout všichni zahraniční bojovníci a separatisté odzbrojit. To se také nestalo.
Dohody z Minsku však představují pro Ukrajinu vážnější problém, jak upozorňuje například politolog Bruno Maçães. Jejich implementování by bylo prvním krokem k federalizaci Ukrajiny, kdy separatisté by měli právo mluvit a určovat ukrajinskou politiku. Vzhledem k tomu, že separatisty kontroluje Moskva, je to prostředek, jak odevzdat část suverenity Putinovi.
Nejedná se o nový postup. V roce 2003 Rusové předložili návrh na změnu ústavy Moldávie. Ta se měla stát federací tvořenou federálním územím a federálními republikami Gaugazsko a Podněstří. Gaugazsko je moldavské autonomní území, tradičně více proruské než zbytek země. Podněstří je neuznaná republika, jež existuje díky podpoře Ruska. Federalizace by dala těmto dvěma oblastem, a tedy Rusku, právo veta nad moldavskou politikou. Moldávie nakonec návrh odmítla. Podobně nyní chce Putin využít Donbas a dohody z Minsku. Není tak překvapivé, že pro Kyjev se jedná o nepřípustný požadavek.