Macronův nápad omezit volný pohyb je nepřijatelný

Zvolení Emmanuela Macrona francouzským prezidentem považuji za dobrou zprávu jak pro Francii, tak i pro Evropu a její integraci. Je schopen řešit vážné problémy své země, jako jsou vysoká nezaměstnanost nebo špatný výkon ekonomiky, kterou mimo jiné brzdí pětatřicetihodinový týden a příliš silné odbory. Dle jeho slibů se jej chystá zrušit, což hodnotím velmi kladně, protože jeho poražená soupeřka z prezidentského klání Marine Le Pen ve svém populismu žádné zásadní změny v těchto klíčových oblastech nechystala.

K jeho nedávnému velkému rozhovoru pro média bych dodal, že byl určený především pro Francouze, protože Macron je hlavou země galského kohouta nikoliv států východní Evropy. Je tedy logické, že hájí především francouzské zájmy. Z toho musíme vycházet.

Nicméně jakékoliv pokusy o omezení volného pohybu pracovních sil v zemích Evropské unie, které patří k jejím základním pilířům, jsou pro mě nepřijatelné. Pan prezident by si měl uvědomit, že důvodem přesídlování francouzských firem na východ není jen levnější pracovní síla.

Tato problematika je mnohem komplexnější. Je to především francouzské pracovní zákonodárství, které vyhání zdejší firmy pryč ze země. A hlavním problémem není ani již zmíněný nejkratší pracovní týden v Evropě (ačkoliv vadí i místním zaměstnavatelům), ale především zdejší zákoník práce, který firmám prakticky neumožňuje propustit zaměstnance, jež mají uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

Jsem v kontaktu se zástupci francouzských automobilek, kteří mi potvrzují, že zvažují možnost přenesení podstatné části výroby do východní Evropy. Především proto, že je zde větší flexibilita pracovních sil a nejsou tu různé nesmyslné benefity. Firmy si dovedou spočítat, že i když přesun může být nákladný, pořád se jim vyplatí. Myslím, že se Emmanuel Macron nějak pozdě probudil, jelikož objevil něco, co je tady už 25 let.

Co se týká jeho výtek na adresu zemí, které odmítají zodpovědnost za uprchlíky, brání se uprchlickým kvótám a údajně se v Unii chovají jako v supermarketu, ze něhož chtějí jenom brát, tak ty považuji za velmi nespravedlivé. Ukázalo se, že kvóty jsou neúčinné, protože migranti jednoduše nechtějí být v chudších unijních zemích a odcházejí odtud do těch bohatších, kde mají i silnější komunitu.
Závěrem bych chtěl ještě upozornit na fakt, že Česká republika dlouhodobě pomáhá přímo v místech válečných konfliktů, podporuje například uprchlické tábory v Jordánsku a na tento účel už dala více než 100 milionů korun.