Největší chemická katastrofa dějin. Přes 20 000 mrtvých
30. výročí
3
Únik plynů z pobočky amerického koncernu Union Carbide v indickém Bhópálu je považován za největší chemickou katastrofu v dějinách lidstva. K neštěstí došlo před 30 lety, v noci z 2. na 3. prosince roku 1984. Teprve v červnu 2010 se trestu dočkalo prvních osm viníků. Bezprostředně po úniku plynu a během prvního týdne zemřelo 8 tisíc obětí, dalších asi 15 tisíc lidí pak v následujících letech.
Následky otravy trpí přes 100 tisíc lidí, řada z nich oslepla nebo onemocněla rakovinou. Ženám se narodily postižené děti. A další nemocní přibývají, protože místo někdejší továrny na pesticidy není dodnes vyčištěno a jedy tak nadále unikají do půdy a podzemních vod.
,,Opuchly nám oči, nemohli jsme dýchat, zvraceli jsme krev, lidé padali mrtví k zemi,“ vzpomínají přeživší na noc, kdy bhópálská továrna vychrlila mrak jedovatých plynů nad milionové město. Nikdo nevěděl, co se děje. Lidé proto vybíhali do ulic, jenže kdyby zůstali uvnitř v domech, utěsnili okna a dýchali přes mokrý hadr, mnoho z nich by si zachránilo život.
Vedení chemičky zprvu tvrdilo, že jde jen o látku podobnou slznému plynu. Ani nemocnice nevěděly, jaký plyn unikl. Až později vyšlo najevo, že do vzduchu se dostalo 40 tun methyl-isokyanátu.
Ani třicet let po katastrofě není určen viník
Největší podíl na neštěstí zřejmě nese firma Union Carbide, jejíž vedení zanedbalo bezpečnostní opatření. Katastrofě mohl například zabránit chladící systém, který měl snižovat teplotu v nádrži s methyl-isokyanátem. Ve snaze ušetřit náklady zrušila firma také odborný dozor během nočních směn. Vysoce rizikové bylo rovněž nestandardní skladování nebezpečné látky v tak velkém tanku.
Záhy po neštěstí byl obviněn z vraždy a vzat v Indii do vazby tehdejší šéf americké firmy Warren Anderson, který po propuštění na kauci odjel do USA a k soudu už se nedostavil. V létě 2009 byl na něj v Indii opět vydán zatykač a v červenci 2010 ho soud odsoudil. Svůj díl viny ovšem nese i indická vláda, které byla akcionářem firmy Union Carbide India Limited (UCIL), jež závod v roce 1970 v Bhópálu postavila a provozovala.
Spory se vedou i o to, kdo z trosek továrny odstraní chemický odpad, který stále zamořuje okolí. Union Carbide totiž svůj podíl v UCIL v polovině 90. let prodala firmě McLeod Russel Ltd., která se stala součástí společnosti Eveready Industries India Ltd (EIIL). EIIL byla pronajímatelem osudného pozemku a údajně převzala pod dozorem indické vlády zodpovědnost za jeho vyčištění. V roce 1999 se majitelem stala firma Dow Chemical, která převzala veškeré pohledávky Union Carbide, kromě odpovědnosti za katastrofu.
Podle příbuzných obětí by firma Dow měla zaplatit osm miliard dolarů (165 miliard korun) jako kompenzaci rodinám a vyčistit půdu a spodní vodu v okolí továrny. Dow však tvrdí, že je případ právně uzavřen již od roku 1989, kdy se Union Carbide dohodla s indickou vládou na jednorázové finanční kompenzaci ve výši 470 milionů dolarů. Za průtahy s jejím vyplácením obětem je indická vláda kritizována.
