V síti – poezie s mobilem v ruce!

V pondělí 12. prosince byla v pražském Paláci knih Neoluxor prezentována kniha Ivana Langra „V síti“, která byla jako e-kniha publikována již před několika týdny. Kniha je – slovy samotného autora – koláží facebookových statusů, které samy o sobě by mohly vyprchat, nicméně zařazeny do souvislostí přináší úplně jiný rozměr a pohled na věc. Kniha byla inspirována – možná příliš domýšlivě, míní Ivan Langer – otcem kaligramu Guillaumem Apollinairem, a je tudíž důležitý nejen její obsah, ale i forma; každé slovo je důležité samo o sobě, ale jeho grafické uchopení přináší skutečné poselství. Již její elektronická verze vzbudila poměrně značný zájem; proto jsme se rozhodli položit Ivanu Langrovi několik otázek, které se týkají této publikace a věcí, které s ní souvisí.

Veřejnosti jste známý jako politik, často jako politik kontroverzní, a také se o vás ví, že jste vystudoval lékařskou fakultu a následně práva. Role spisovatele a zároveň výtvarníka bude pro většinu lidí zcela nová. Jak jste se k psaní a malování dostal? Provází vás tyto aktivity od dětství, nebo jste k nim dospěl až časem?

Provází mne téměř od dětství a důkazem toho jsou mé žákovské knížky, neboť jsou plné poznámek za mé chování ve škole, za mé malování po zdech, takže nejde o nic nového. Tato kniha není mou prvotinou, předcházela jí moje knížka „Průvodce muže těhotenstvím“, a podívám-li se na to, co se mi povaluje doma, našel bych ještě celou řadu textů, z nichž některé se objevují i v knize „V síti“, včetně textu, který je třicet let starý, znovu se objevil po domovní prohlídce a je dedikován jednomu z mých oblíbených básníků, kteří mne významně ovlivnili.

Uvažoval jste tedy v dětství a mládí o kariéře spisovatele?

Ne. Chtěl jsem být kosmonaut, letec, herec a básník. A myslím, že jsem se stal prakticky vším z tohoto výčtu. Takže se mi mé dětské sny vlastně vyplnily.

Vzpomenete si na nějaké dílo z dětství nebo dospívání, které jste psal s cílem je zveřejnit, nebo šlo jen o občasné nahodilé pokusy vyjádřit se slovem?

Mám několik nevydaných sbírek básní, které vyjdou buď až po mé smrti, nebo je vydám pod pseudonymem, aby si mne s nimi nikdo nemohl ztotožnit.

A jak byste svá první raná díla zpětně hodnotil?

Jsou skvělá a myslím, že jednoho dne obohatí českou literární tvorbu a zapíší se do dějin.

Kdybyste měl vybrat tři vaše nejoblíbenější spisovatele, kteří by to byli?

Nevím, zda mohu uvést jen tři. V první řadě je to Antoine de Saint-Exupéry, především pak jeho Malý princ, protože to je nepřekonatelné dílo fantazie, řekl bych, že určené spíše pro dospělé než pro děti, aby si otestovali, nakolik jsou už jen mechanickými stroji nebo zda v sobě stále mají duši dítěte. Určitě bych uvedl autora, kterého jsem měl možnost několikrát v životě potkat a o němž se zmiňuji i ve své knize, a tím je Allen Ginsberg, ten mne velmi ovlivnil. Pak by to byli prokletí básnící – Baudelaire, Rimbaud – díky nimž jsem z jazyka českého odmaturoval za jedna. A rozhodně nelze nejmenovat Borise Viana a jeho knihu „Pěna dní“; to je fascinující dílo, které mne uchvacuje pokaždé, když si jej přečtu.

Vaše e-kniha obsahuje mnoho velmi kritických poznámek a ironických komentářů. Při jejich psaní ve vás převažoval „Ivan Langer – politik“, nebo se snažíte na věci nahlížet jen očima angažovaného občana se zájmem o veřejné dění?

Mou knihu je velmi těžké zařadit žánrově. Je otázkou, zda je to beletrie, poezie, literatura faktu nebo nějaká nová literární forma, daná tím, že je to koláž facebookových statusů, kde člověk musí skloubit dva faktory, tedy obsah a formu, musí se snažit vystihnout myšlenku a umět to udělat co nejjednodušším a nejsrozumitelnějším způsobem. Je to koláž prožitků, a pokud píši o svých pocitech a náhledech na svět, píši je jako Ivan Langer, člověk, který se tady narodil, žije a chce žít, člověk, který se raduje a který se trápí, a mám-li být za něco vysmíván – a za to, co teď řeknu pravděpodobně i budu – možná má pravdu jeden z mých přátel, který přirovnal to, co píši, k básním. Má-li mít kniha „V síti“ nějakou škatulku, pak bych řekl, že je to politická poezie. Věřím ale, že to není angažovaná tvorba, jakou jsme se museli učit před rokem 1989.

Texty jsme již probrali z mnoha úhlů, vraťme se ještě k vašim kresbám. Předpokládám, že čtenáře trochu překvapí, že se věnujete i „výtvarničení“…

Během spolupráce s týmem vydavatele jsme si řekli, že by stálo za to knihu obohatit i o kresby, které jsou vlastně v mnohém podobné ve svém vzniku jako facebookové statusy – je to okamžitý prožitek, tentokrát zachycený nikoli slovem, ale tahem pera či tužky. Reagují vždy na nějakou konkrétní událost, kterou bedlivý čtenář nebo investigativní žurnalista může vysledovat, podívá-li se na datum, kdy kresba vznikla.

Jak jste vůbec přišel na nápad seznámit se svými poznámkami a postřehy, určenými původně pro okruh vašich přátel i veřejnost?

Napadlo mne to ve chvíli, kdy jsem zděšen sledoval, jakým způsobem se vyvíjí názory a konkrétní kroky – nekroky v oblasti migrace a bezpečnostní politiky nejen našeho státu, ale i celé EU. V tom okamžiku jsem si řekl: „Probůh, vždyť to, co se děje, by se vůbec nemuselo stát, kdyby se realizovalo to, co jsem já a mnozí další navrhoval již před dvěma, třemi lety!“ Tehdy jsem si pomyslel, že by možná stálo za to dát okamžité prožitky do jednoho celku, seřazené tematicky v časové řadě. A myslím, že v tom je právě jedno z kouzel této knihy – koncentrovaná témata, zachycená v čase.

Koho podle vás vaše kniha nejvíce osloví? Pro jakou čtenářskou obec je určena?

Pro všechny ty, kteří přemýšlí. Nemusí sdílet stejný názor, jako mám já, ale je určena pro přemýšlivé a přemýšlející lidi, pro které není největším bohatstvím pasivní přitakání názoru druhého člověka, ale naopak možnost užít si polemiku; neboť pouze z polemiky a výměny názorů vzniká skutečné poznání.

Budete ve své literární práci pokračovat? Na co se mohou čtenáři v dohledné době těšit?

Určitě ano, ale nevím ještě přesně, kdy to bude. Nepochybně vznikne něco jako ´antireportáž psaná na oprátce´.

Nyní se na pultech objevilo také „papírové“ vydání knihy „V síti“. Je totožné s elektronickou knihou, nebo v něm čtenář najde i nějaké bonusy?

Kniha je výjimečná tím, že ač papírová, zůstává věrna svému názvu, neboť obsahuje QR kódy, při jejichž načtení si může každý čtenář vybavit konkrétní událost, na kterou ten či onen příspěvek reaguje. A je skvělá. :-)