Je film Velký vlastenecký výlet skvělé dílo, anebo propaganda?

V kinech běží Velký vlastenecký výlet a kdekdo o něm hovoří. Rozhodl jsem se přidat a pro natáčení podcastu Hej, Slované! na něj zajít s dvěma přáteli: překladatelem Viktorem Janišem a podnikatelem Pavlem Kopřivou, kteří mají na válku v Ukrajině odlišné názory. Janiš od jejího začátku intenzivně překládá publicistiku a denní analýzy, jež se konfliktu věnují, aby česká společnost měla dostatek informací o tom, co se děje. Kopřiva, který žije v Německu, po ruské invazi ubytoval ukrajinské uprchlíky, na Ukrajině plánoval podnikat a tvrdí, že má tytéž názory jako hrdinové snímku Petra, Ivo a Nikola. Film jsme viděli všichni poprvé; jelikož se známe, tykáme si.

Jaký film jste viděli, přátelé?

Kopřiva: Čekal jsem to horší. Čekal jsem peklo, ale peklo to bylo jenom chvílemi. Ale i když to nebylo hrozné, moje očekávání byla naplněna: je to film propagandistický. V podstatě ukazuje realitu svých tvůrců, kteří chtějí vidět dění na Ukrajině černobíle a prezentovat ho jednostranně. Po mém soudu k důvodům, proč lidé budou volit v „dezolátských intencích“, patří i filmy jako tento, které prezentují svět jako karikaturu.

Janiš: Viděl jsem dokumentární film, který dokázal to, co je dneska už skoro nemožné: zaujmout diváka a pohnout jím a otřást. A to v situaci, kdy námi neotřese už žádná mrtvola. Slyšíte o dělostřeleckém přepadení v Chersonu, o smrti další rodiny, ale už to vnímáte bez pohnutí. Už je to „normálka“ tisíců obětí. I proto je pozoruhodné, že film je silný, přestože v něm nejsou mrtvoly. Respektive jsou tam „ve filmu ve filmu“, kdy doprovod české výpravy ukazuje na tabletu záznam odkrývání jednoho z hrobů v lese u Izjumu. Režiséru Robinu Kvapilovi se zkrátka podařilo udělat důležitý film, který svede rozpoutat debatu a má potenciál zpochybnit nějaké naše jistoty. Tedy pokud lidé budou ochotni si na film zajít.

Pavle, v čem byl film hrozný?

Kopřiva: Možná ne hrozný, ale není vypovídající, není to dokument. Je to film v intencích snímků jako Český sen, který byl o fiktivním supermarketu, nebo Svět podle Daliborka, který byl o fiktivním nacistovi. Takovéto hrané dokumenty nejde vnímat jako dokumenty. V našem případě jde o výlet lidí, kteří prošli castingem, uzavřeli smlouvu, hrají roli.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.