Nová dělící linie hysterické doby
Podle volebního modelu firmy sociologa Jana Herzmanna a společnosti Data Collect se sociální demokraté v šancích do eurovoleb v závěru tohoto týdne, propadli až na třetí pozici. Za protestní hnutí ANO Andreje Babiše a TOP 09. Ostatní agentury zatím stále ČSSD řadí na druhé místo, odstup od babišovců se ale zvětšuje.
Ukazuje to, jak se z české politiky v posledních měsících vytratil jakýkoliv věcný obsah. Tyto volby ani náhodou nejsou o evropských tématech. O našich zájmech v Evropské unie, o jejím dalším směřování a už vůbec nejsou o přijetí eura. Lídři jednotlivých stran hrají spíš role komparsu. Volby, k nimž přijde nejspíš méně než třetina těch angažovanějších voličů, jsou o dalším směřování České republiky.
Časy, kdy se politické střety točily kolem bytostně politických témat, jsou pryč. To, že v roce 2006 dokázal Topolánek vyhrát se slibem nižších daní a spol. je minulostí. Stejně jako, když pár let na to sociální demokraté dominovali se slibem zrušení zdravotnických poplatků.
Dnes se veřejná debat točí kolem výkřiků o zkorumpované, protunelované zemi, kmotrovských odposlechů a slibů o novém začátku po všem špatném z posledních 24 let. Když dnes ministr financí ohlásí změny daní, je to zpráva druhé kategorie. Stejně, jako když sociální demokraté prosadí zrušení poplatků v nemocnicích. Andrej Babiš většinu svých věcných rozhodnutí vzápětí veřejně prohlásí za chyby (zrušení poplatků, snížení DPH na léky, ořezání Nečasovy důchodové reformy). Navrhne faktické zvýšení daní pro podnikatele, větší zadlužování (podstatné zvýšení strukturální deficitu státního rozpočtu není ničím jiným) a rozházení jednorázových příjmů (peníze z ČEZ, Lesů České republiky a dalších polostátních firem). A preference letí vzhůru.
Společnost se pomalu začíná dělit na nové linii. Na ty, kdo podlehli antikorupční hysterii, výkřikům o Palermu, každým dalším uniklým spisem a odposlechem se o tom jen ujišťují a věří v nový začátek, jakousi druhou polistopadovou éru. Z těch se rekrutují čím dál širší zástupy voličů Andreje Babiše. Stále je to ale naštěstí jen jeden ze čtyř.
Nemalá část společnosti se ale trendů posledních měsíců, kdy se v ukrajinském, ruském či balkánském stylu kumuluje politická, ekonomická a mediální moc v jedněch rukou, děsí. Děsí je, jak na lidovém hněvu posiluje svou moc represivní aparát. Děsí je, jak snadno to prochází. Dobře si uvědomují, proč svobodné, vyspělé země každou moc striktně omezují, a dbají na systém brzd a rovnováh, protože vědí, jak snadno je moc zneužitelná.
Sociální demokraté a lidovci na nové dělící linii úplně plavou. V takhle nastavené veřejné debatě nemají čím zaujmout. Jejich tradiční agenda je najednou věcí druhořadého zájmu. Plave v tom i ODS.
V roli toho, kdo nejhlasitěji a nejvěcněji upozorňuje na všechna rizika od oligarchického konfliktu zájmu po rozpínavost represivních složek, se díky Miroslavu Kalouskovi pevně usadila TOP 09. Ten nevynechá jedinou příležitost, aby napadl každý detail. Pečlivě vypočítá, v čem a proč je konflikt zájmů Andreje Babiše nebezpečný právě tím, že je tak gigantický, až je pro mnoho lidí nepředstavitelný. Orgány činnými v trestním řízení odstaveného premiéra Petra Nečase se spíš zastane jeho někdejší tvrdý soupeř, než mateřská strana. Opatrnost ODS se dá pochopit. Do Nečasova případu žalobci namixovali podivné existence typu Rittig, od nichž se chce nové vedení co nejvíc vzdálit.
Ti, kdo se obávají, že antikorupční hysterie zavedla zemi na scestí, ale vědomě i instinktivně hledají někoho, u něhož mají dojem, že to vnímá stejně, a má odvahu a sílu, to z té nešťastné křižovatky otočit.
Zásadní evropská témata od bankovní unie po euro, na něž topka bezvýhradně kývá, můžou ovlivnit náš život přinejmenším stejně jako to, o čem se dnes rozhoduje na domácí scéně. Bohužel to tady a teď zajímá jen strašně málo lidí. Důsledky jsou představitelné ještě obtížněji, než to, jak se bude žít v mocenském monopolu, kde se kriminalizuje politika i byznys.
