Proč jsou pro malou zemi nebezpečné velké firmy

Bývala to nejkonkurenceschopnější země světa. Dynamický byznys se tam snoubil s vysokými daněmi, velkorysým sociálním státem, nejnižší korupcí a kriminalitou a jednou z nejvzdělanějších populací v Evropě (nikoliv formálně podle počtu absolventů, ale podle znalostí mimo jiné tolik poptávaných technických). Začátkem devadesátých let se kompletně proměnila v jedné z nejtěžších krizí. Ekonomika tehdy padala o desetinu ročně, nezaměstnanost dosahovala 30 procent, kam se zatím nedostala ani v pobytem v eurozóně těžce zkoušeném Španělsku.

Prosperovala tak dlouho, až se z toho stalo klišé, a mnozí včetně šéfporadce premiéra Vladimíra Špidly a státního tajemníka pro Evropskou unii Tomáše Prouzy si nevšimli, že Finsko se dostalo do dlouhodobého úpadku. Nejsou sami. Nezaregistrovalo to ani Světové ekonomické fórum, které sestavuje dosud poměrně respektabilní žebříčky nejvíce konkurenceschopných zemí světa. Finsko jim v tom posledním zase vyšlo jako nejkonkurenceschopnější země Evropské unie a světová trojka za Švýcarskem a Singapurem. Šéf finské obchodní komory Risto Pentilla nemohl při pohledu na žebříček uvěřit, že to není chyba a napsal do Financial Times na svou zemi ostrou kritiku s titulkem „Jestli je Finsko nejlepší, pak by se o sebe Evropa měla opravdu bát“.  Vyslovil podezření, že ekonomům ze Světového ekonomického fóra možná zastínily mysl velmi populární, ale pro celkovou prosperitu země jinak zásadní, počítačové hry Angry Birds a Válka klanů.

Věcně rozebírá důvody úpadku a dochází k závěru. „Pád naší produktivity a prosperity je kombinací smůly, která přišla v osobě Steva Jobse, a naší špatné politiky. Finská ekonomika byla do značné míry tažená jedinou globální firmou.  Nokia nezvládla nástup tabletů a chytrých telefonů. Začala upadat a spolu s ní celé Finsko. Jako každá obří globální firma na sebe samozřejmě vázala spousta dalších malých firem a živnostníků.

Zaostávající Nokii převzal Microsoft a Finové teď sledují, jak po stovkách propouští jejich lidi. Americká softwarová společnost ve čtvrtek oznámila, že během nadcházejícího roku zruší až 18 tisíc pracovních míst, tedy 14 procent celkového počtu. Loni v září ještě dával tehdejší šéf Microsoftu Steve Ballmer naději, že finská pracovní místa jsou v bezpečí.

Nyní ovšem téměř čtvrtina zaměstnanců Nokie v této severské zemi s 5,5 milióny obyvatel stráví letní dovolenou s vyhlídkou, že po prázdninách nemá práci. Microsoft zaměstnává 4700 lidí z původní Nokie v hlavním městě Helsinkách a ve městech Salo, Tampere a Oulu.

Pentilla vypočítává samozřejmě další důvody finského pádu: vysoké daně, vysoké veřejné výdaje, málo lidí v produktivním věku v práci. Zároveň ale tvrdí, že pokud by Nokia zvládla nástup iPhonů, mohlo Finsko dál své obrovské veřejné výdaje utáhnout.

Finský příběh jasně ukazuje, proč je zvlášť pro malou zemi nebezpečná jednostranně orientovaná ekonomika a sázka na velké firmy. My máme k  obojímu sklony.  Dnes nejpopulárnější politik Andrej Babiš už před volbami ohlásil, že přichází dělat politiku, která dál posílí velké. „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici. Že pomáháte zakládat inovátorské firmy, to je super, ale je to na prd.“

Jeho Agrofert je po Škodě Auto, státním ČEZ a RWE Česká republika čtvrtá největší firma. Tržby má na úrovni poloviny Škody Auto. A chystá se dál bytnět. Velkému byznysu fandí i prezident Miloš Zeman. Naši šampioni s výjimkou Škody Auto navíc na rozdíl od Nokie ani nic nového nevymýšlí.

Jsme na tom hůř než Finové. Zakládáme si na korporativistických stát, kde se podnikatelská věrchuška propojila s politickou. Takových zemí se najde ve východní Evropě víc. Společným rysem je, že se tam všem s výjimkou velkých vyvolených firem nejen špatně podniká, ale lidem se tam i dost špatně žije.