V recenzi desky The Tortured Poets Department jsem napsal, že „vytvořit v něčem tak umělém, jako je současný mainstreamový pop, iluzi autenticity je největším vítězstvím Taylor Swiftové“. Článek jsem zakončil slovy, že její hudba „je jako megalomanská, mnohem úspěšnější verze rozhovorů Čestmíra Strakatého – něco tak dokonale průměrného, beztvarého a bezpečně nekontroverzního, že možnosti oslovení publika jsou prakticky nekonečné“. Hysterické reakce na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat. -
V deníku Právo vychází jednou týdně žebříček deseti nejprodávanějších alb v Česku. Deník N pravidelně sestavuje playlist písní, které by si jeho čtenáři neměli nechat ujít – často se s tímto překrývá, obtýden se opakují jména jako Calin, Yzomandias (na snímku), Nik Tendo nebo Viktor Sheen. Proč je ale hudební publicisté doporučují, když stačí projet se s libovolným balkánským taxikářem Uberu, zůstává záhadou. -