Špatné rande, nebo sexuální napadení?
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Ne „proč“, ale „proč teď“? není mizogynní, ale naopak racionální reakce na obvinění Filipa Turka za sexuální agresi. Násilí na bývalé partnerce, kterého se měl ...
Ne „proč“, ale „proč teď“? není mizogynní, ale naopak racionální reakce na obvinění Filipa Turka za sexuální agresi. Násilí na bývalé partnerce, kterého se měl europoslanec dopouštět před „patnácti až dvaceti lety“, se vhodně objevilo před volbami. Jako by sám sebe netorpédoval už epizodou s tachometrem. S kauzou přišla Apolena Rychlíková. Šéfredaktorka Page Not Found stojí hodnotově nalevo od Lenina, Turka má v žaludku už dlouho.
Tohle je voda na její mlýn. Turkovi napsala noblesní a sofistikovanou zprávu ( „Dopustil jste se bití do břicha, trhání vlasů, pálení cigaretami? Odpovězte pokud možno do 10:00.“). Nu, novinařina se tedy dá dělat i takhle. Zda dobře, je věc jiná. Ať to dopadne jakkoli, jedna věc je zřejmá. Na konci zůstane pachuť. Nemůže nezůstat. Reálně nelze dokázat, ale ani vyvrátit něco, co se mělo v soukromí mezi dvěma lidmi odehrát před skoro čtvrtstoletím. Ta příležitost minula. Je pryč. Partnerské násilí má navíc ke všemu dalšímu tu strašnou nevýhodu, že když se s tím nejde ven ihned, pravda se hledá jak ta jehla v kupce sena.
Případy, jako je Turkův, kdy se po dekádách ticha po pěšině zčistajasna rozevřou nebesa nebo brány pekelné a vysoce postaveného muže zasype kontejner závažných obvinění, známe z MeToo, bohužel vedou i k tomu, že taková nějaká divná pachuť pak ulpí i na obětech sexuálního násilí naprosto prokazatelného. Východiskem by bylo snad zkrátit dobu, kdy lze takové skutky sexuálního napadení ohlásit, s výjimkou pro děti.
Chceme-li ovšem českou verzi MeToo, tak to se taky dá. Můžeme dopředu „věřit ženám“. Ženy totiž nikdy nelžou, nejsou mstivé, nenechají se zmanipulovat ani podplatit a na velkou taky nechodí. Je to asi měsíc, co před soudem v britském Southwarku poprvé formálně popřel pět podobných obvinění moderátor, herec a provokatér Russell Brand. K činům mělo dojít v centru Londýna a Bournemouthu v letech 1999 až 2005 a na světlo boží vypluly náhle po více než dvou dekádách poté, co bývalý oblíbenec britského liberálního mainstreamu (drogy, alkohol a další zábavné excesy) začal zlobit.
Ptáte se správně: A jak se vlastně dneska zlobí? Nick Cave trefně podotkl, že abyste dnes lidem zvedli mandle, musíte chodit do kostela a stát se konzervativcem. Russell Brand přesně tohle udělal, navíc v covidu provozoval ohromně populární „protirežimní“ (ale vlastně protirežimní – bez uvozovek) kanál na YouTube, de facto suploval nezávislé zpravodajství. Zlomilo mu tohle vaz? Soud s Russellem Brandem má začít v červnu příštího roku. V Česku probíhá soud s Adamem Krausem. Syna herce a moderátora Jana Krause obvinila jeho bývalá partnerka a matka jeho syna, že ji před sedmi lety znásilnil. On se hájí tím, že sex byl dobrovolný. Ona kontruje sestříhanou nahrávkou. Pro Krause byl sex „vyvrcholením jejich komunikace“, „protože jsme i po rozchodu spolu měli opakovaný intimní vztah“. (Aha online, Krausova soudní výpověď). Že spolu opakovaně spali i po rozchodu, potvrdila i ona.
Nejzajímavější na tom je, že si obě výpovědi nemusejí nutně odporovat. Hranice mezi špatným rande a sexuálním napadením je dnes totiž tenčí než kdy předtím. Žádné konsenty nepomůžou, když současnou ženu empowerovanou toxickým feminismem („mít sex jako muži, resp. jako ti nejhorší z mužů, nevyžadovat závazky a hlavně nečekat žádné duševní a emocionální následky“) přesně ty duševní a emocionální následky překvapí. Čili sice konsent nakrásně vydá, ale ráno nebo hned poté, co se za pánem zaklapnou dveře, se sama před sebou začne cítit tak špatně, že třeba dojde i na trestní oznámení. Čímž nekomentuju konkrétní Krausův případ, ale dávám do placu kulturní vzorec. Na amerických univerzitách v rámci zcela konsenzuální hook-up culture je takových případů hafo.