„Já už ve svém světě zůstanu.“ Nalezené a ztracené ráje profesora Martina Hilského

Podívejte se, jak nám krásně kvetou růže, letos jsou obzvlášť nádherné, pravil nadšeně profesor Martin Hilský, když otevřel vrátka do předzahrádky u domku nedaleko Pražského hradu. A byla to scéna přesně jak ze staré dobré Anglie, kde hovor o růžích je nejen ideální začátek konverzace, ale i vyjádřením podstaty tamější kultury a mentality. Ať už se nyní s Anglií dějí různé věci, my máme ty její nejlepší rysy jisté v profesorovi Hilském, gentlemanovi, ke kterému by mohl přijít Shakespeare a skvěle si o růžích popovídat, klidně v alžbětinském blankversu. Není vyloučeno, že se tak děje.

Co kdybychom zkusili udělat rozhovor, v němž se nebude vyskytovat jméno Shakespeare?

Haha… Můžeme se o to pokusit, ale bude to asi dost těžké. Moje jméno je spojeno s jeho jménem, to už tak holt je. A já jsem rád, že jsem mohl v životě využít trochu toho slunečního jasu, který na mě z toho jména dopadá. Myslím, že jsem mu sloužil docela pokorně…

Myslím, že by to i on docenil.

To nevíme, snad. On to, co napsal, napsal během dvaceti let, já jsem ho celého přeložil za let dvacet osm. Ono se někdy rychleji píše, než překládá.

Existuje od něj věta, kterou jste nepřeložil?

Ne. Vše, co se považuje za „jeho“, jsem přeložil. Zvláštností toho pána bylo, že na rozdíl od všech jeho píšících současníků, kteří napsali hory pamfletů, spisů, obhajob, dnes by se řeklo publicistiky, tak po něm nic takového nezůstalo a je pravděpodobné, že nic jiného než hry a sonety nenapsal. Jediný rukopis, který po něm zůstal, byl jeden dlužní úpis, kde se domáhá dost malé částky, což také něco vypovídá, a pak vlastnoruční podpis pod poslední vůlí. A pak ještě soudní přepis jeho výpovědi u soudu, kdy podával svědectví při procesu s jeho panem domácím. A to je mimo dílo všechno. Potom ještě existuje rukopis dvou scén ze hry Sir Thomas More, kterou málokdo zná, o němž se soudí, že by to mohl být jeho rukopis.

Žádný jiný rukopis se nezachoval? Celé to ohromné dílo je bez originálu?

Přesně tak. To je ohromná záhada a tajemství. Srdce západního literárního kánonu nemá originál. Takzvané První folio, tedy soubor jeho šestatřiceti her, bylo vydáno roku 1623, sedm let po jeho smrti. Jeho editoři, kteří ho ještě osobně znali, píší, že rukopisy měli k ruce. Co se ale s nimi stalo, to nikdo neví. Já osobně myslím, že shořely. Kdyby je někdo našel, třeba jen část, byla by to světová senzace. Ale nemyslím, že by se to mohlo stát. Prostě nejsou.

Takže všecko, co se o něm dá vědět, soudit, domnívat se, je jen a jen v textech, které přitom nemají originál?

Ano, a on ještě navíc vůbec nebyl autor autobiografický, nikdy nepsal o sobě, a tak se nedá z těch her vydedukovat, co si on osobně myslí. Všechno jsou to jen dohady a interpretace.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.