Proč jsou umělci často tak mimo
KOMENTÁŘE
KOMENTÁŘE
DŮCHODOVÁ REFORMA
Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) má před sebou poslední překážku. Pokud Senát schválí jeho důchodovou reformu, prezident už avizoval, že ji podepíše. ...
Jak známo, až na výjimky podporoval Hollywood Kamalu Harrisovou a možná i upřímně se děsil Donalda Trumpa. Nejspíš tyto sympatie a antipatie nekončily u herců a hereček, spíš by se dalo předpokládat, že kdo má v Americe blízko k umění nebo se umělcem být cítí, tomu bušilo srdce pro Kamalu. Podle letmých pohledů na sociální sítě to u nás bude podobné, však mi jeden známý režisér, jehož si opravdu vážím, uštěpačně popřál, ať toho Trumpa pěkně v Echu oslavíme.
Osobně jsem se do oslav nezapojil, ale můj tichý odstup od světa umění se, dalo by se říci, opět prohloubil. Je samozřejmě právem každého fandit dle svého srdce, případně rozumu a umělci jsou stejní občané jako ostatní, mají právo na politické názory úplně stejně jako všichni. A mají také právo je dávat najevo.
Rozdíl je však v tom, že je na ně více vidět, a tudíž i jejich názory vystupují více do popředí. A z podstaty věci je také více „umělecky“, to znamená dramaticky a s citem, prezentují. Zvláště se to opět týká herců a hereček, případně zpěváků či zpěvaček, prostě lidí na estrádě čili zvýšené podlaze.
Tato „zvýšená podlaha“ vytváří falešný dojem, že „zvýšený“ význam má i jejich názor. A to není pravda. Umělci, pokud mají talent, jsou nepochybně schopni vyjádřit lidské pocity, umějí se vtělovat a převtělovat, umějí vytvářet artefakty a umělecká díla. A jsou zábavní, někteří. Ale všechny tyto schopnosti, zajisté důležité a cenné pro jejich umění, vůbec nevytváří předpoklad, že jsou kompetentní také v něčem tak odlišném, jako je politický úsudek. Naopak celé dějiny kultury jsou plné příkladů naprosto chybných, ba někdy i šílených politických názorů umělců, kteří právě proto, že jsou vybaveni natolik zvláštním darem, jako je umělecký talent, posuzovali často společnost a politiku extrémně chybně, někdy i škodlivě.
To, co se jeví jako na jedné straně výhoda a přednost, tedy schopnost vidět originálně, svérázně, nekonvenčně, je při posuzování společenských poměrů často naopak nevýhodou, neboť to vede k úsudkům zcela zavádějícím, až pomateným. Svéráznost uměleckého vidění vychází z originality a vede přirozeně k nonkonformismu a sklonu překonávat různá tabu a bourat zažité konvence: to v umělecké tvorbě většinou spíše prospívá. Ale často selhává při pohledu na obyčejné starosti obyčejných lidí, pro které často měli nekonvenční umělci jen pohrdání.
Jenomže ta jimi tak milovaná demokracie je založena na starostech a názorech obyčejných lidí. Ti svou situaci posuzují na základě úplně jiných kritérií než oni (i jimi) obdivovaní umělci. Pak se stane to, co se stalo v Americe. A všichni ti nadaní a originální lidé se nestačí divit. My ostatní se zase tak nedivíme.