Skutečný důvod, proč ženy nemají chodit k odvodům

KOMENTÁŘ

Skutečný důvod, proč ženy nemají chodit k odvodům
Ženy v polské armádě. Ilustrační snímek. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Jak Američané zapomněli umět číst

KOMENTÁŘ

V roce 2022 americké ministerstvo školství zjistilo, že přibližně jedna třetina žáků čtvrtého a osmého ročníku není schopna číst na „základní“ úrovni odpovídají ...

00:08

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V Berlíně schválili reformu branné služby. Osmnáctiletí muži budou muset od příštího roku povinně k odvodu, ženy dobrovolně. Fandy zákona o sebeurčení hned zkraje nadchne zpráva, že v případech trans lidí má být opravdu určující údaj uvedený v registru obyvatel. Tedy ten údaj, který je možno si jednou za rok změnit. Každého věc.

 

Možná vás napadlo, jestli by to za to někomu stálo, člověk s tím přece jen nějaké to pobíhání po úřadech absolvovat musí. Odpovědí je: mísa Saturninových koblih. V Norsku si tuhle jeden šikovný student obstaral přijetí na preferovanou univerzitu tak, že se zapsal jako žena, protože pohořel u přijímaček a dívkám, anžto bytostem rozumu mdlého, dávali body navíc. Většinu hostů Saturninových kaváren samozřejmě koblihy házet nenapadne, ostatní jsou příčetní, no a pak je tu ten třetí typ. Norský student dokazuje, že lidé třetího typu existují. Německo před lidi třetího typu postavilo mísu s koblihami.

Vyjmutí žen z povinné vojenské služby v podstatě prošlo proti přání lidu. Těsně nadpoloviční většina Němců má za to, že se by se měla v rámci rovnoprávnosti týkat všech, jen necelých dvacet procent soudí, že by se dívky povinně odvádět neměly.

Prominentní politička Marie-Agnes Strack-Zimmermannové uvedla pro deník Welt, že „neexistuje žádný důvod vzdát se poloviny populace“, což takto řečeno je z jejího titulu předsedkyně bezpečnostního výboru EP poněkud strašidelné a mnoho dobrého to nevěští. Strack-Zimmermannová osobně se vzdává nerada, ještě loni jako poslankyně Bundestagu podávala každý měsíc žaloby na dvě stovky lidí za výroky na internetu, což muselo dát strašnou práci už jenom všechny ty papíry podepsat, ale ona to dokázala, týden za týdnem, měsíc za měsícem ve svém úsilí vytrvala, podepisovala a žalovala, uznejme, to by přece jen každý nezvládl.

Dosavadní status quo (holky se nemlátí) se v každém případě již stal kontroverzním. Nadpoloviční většina veřejnosti meditovala nad otázkou, zda je obrana vlasti se zbraní v ruce spíš povinností žen, nebo snad dokonce jejich právem. Lidé argumentující za „rovnoprávnost při odvodu“ to odůvodňovali tím, že moderní žena požívá v porovnání s muži četné výhody, ale nemá stejné povinnosti. Naopak když ženy emancipace něco stojí, najednou objevují biologickou realitu. A že kdo si nárokuje stejnou důstojnost, musí snášet stejné nebezpečí. To se zdá nějakým povrchním způsobem logické, než si člověk uvědomí, že nutkavá posedlost stoprocentní stejností by v případě rozsáhlého válečného konfliktu a masivního nasazení žen na frontu nevedla k tomu, že se společnost lépe ubrání, ale že vyhyne. Protože ve válce nejde o „rovnost“, ale o biologickou nahraditelnost. V případě zásadních ztrát na životech je pro společnost samozřejmě výhodnější nechat umírat jen muže. Jsou biologicky postradatelnějšími.

Pokud zemře polovina mužů v kmeni, skupina se z toho nejspíš vzpamatuje, protože všechny ženy v kmeni mohou mít do roka aspoň jedno dítě s těmi muži, kteří přežili. Nová generace se narodí, i kdyby přežil jeden jediný. Pokud ale kmen přijde o polovinu žen, je to katastrofa a kmen končí.

Na podvědomé úrovni to samozřejmě velmi dobře víme, ono to má co do činění i s hormonální odezvou na nebezpečné situace a související vnitřní ochotou se jim vystavovat. Že jsou dřevorubci, horníci nebo námořníci téměř vždy muži, není jen kvůli větší fyzické síle. Ženy ostatně také nepotřebují bojovat „na život a na smrt“, protože prohra pro ně nemusí nutně znamenat fyzický konec, ale pokračování v konkurenční skupině.

I když dojde k masivním ztrátám mezi muži (Německo za druhé světové války), po několika desetiletích se může zdát, jako by ani k ničemu nedošlo. Nasadit ženy k obraně společnosti stejným způsobem jako muže může lehce vést k tomu, že na konci už nebude co obnovovat. A jestliže je pro přežití společnosti klíčové chránit ženy, tak je ale určitě nesmí chránit další ženy, protože by se fatální ztráty nakumulovaly. Tahle reprodukční matematika bude platit, dokud Číňan nezprovozní umělou dělohu.

×

Podobné články