Ekonomická situace se lepší, dětí nepřibývá. Co brzdí porodnost?

Rok 2025 byl s největší pravděpodobností dalším rokem, kdy došlo k překonání historického minima počtu narozených dětí. Podle oslovených expertek je rekordní snížení počtu dětí dáno celou řadou faktorů, ať už se jedná o dostupnost bydlení, změnou postojů a společenských norem, ale také institucionálními faktory pro skloubení práce a rodiny. Přímá finanční pomoc má podle oslovených expertek jen velmi omezený dopad na porodnost, rodiče potřebují spíše infrastrukturní změny či lepší státem garantované investiční nástroje, jako je tomu třeba v Norsku. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) pro Echo24 řekl, že řešením musí být komplexní podpora dostupného bydlení, dostupné péče o děti a sladění práce a rodiny.

V Česku byla za rok 2024 rekordně nízká porodnost, podle Českého statistického úřadu 84,3 tisíce dětí, tedy 1,37 dítěte na matku. Průměrný věk matek při narození 1. dítěte v roce 2024 dále vzrostl na 29,0 let. V roce 2025 pak budou čísla ještě horší. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) pro Echo24 řekl, že propad porodnosti nevyřeší jeden krok, ale systémová změna podmínek pro rodiny.

„Především jde o dostupné a stabilní bydlení, které je pro mladé lidi často dnes nedosažitelným snem. Když lidé nemají jistotu bydlení a ekonomickou stabilitu, odkládají rodičovství nebo se jej vůbec neodváží naplánovat. Řešením tedy musí být komplexní podpora dostupného bydlení, dostupné péče o děti a sladění práce a rodiny,“ uvedl Juchelka.

S tím souhlasí i oslovené expertky. Ekonomka Klára Kalíšková z Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické a think-tanku IDEA při CERGE-EI pro Echo24 řekla, že klesající porodnost dnes způsobuje kombinace řady faktorů. „Jde o ekonomické faktory (dostupnost bydlení, finanční situace rodin), institucionální podmínky pro skloubení práce a rodiny (služby péče, organizace školního dne a roku) a genderové normy v domácnosti – tedy to, zda péče leží hlavně na ženách,“ uvedla Kalíšková.

V této oblasti má stát podle ní největší možnosti zlepšení. „Může zlepšit dostupnost a cenovou dosažitelnost služeb pro děti, nastavit rodičovské politiky a pobídky tak, aby podporovaly sdílení péče a návrat na trh práce, a tlumit finanční rizika rodičovství cílenou podporou. Zároveň je ale dnes klesající porodnost spojena s důležitou změnou postojů a společenských norem – pro část lidí už dítě není jedinou cestou k naplněnému životu; to stát ovlivní hůře a spíše nepřímo, tím, že rodičovství nebude znamenat dlouhodobý propad životní úrovně ani kariéry,“ popsala Kalíšková.

Profesorka Jiřina Kocourková z katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy pro Echo24 řekla, že vysvětlení pokračujícího propadu porodnosti není jednoduché, protože se do toho promítá spousta faktorů a je těžké určit, který je nejdůležitější.

„Každopádně svědčí o nepříznivém populačním klimatu, kdy nejsou vhodné podmínky pro zakládání rodin a tady klíčovou roli hraje vždy nejistota a nejisté vyhlídky do budoucnosti. Pokud by šlo primárně jen o ekonomické faktory, tak bychom mohli očekávat, že se v návaznosti na zlepšení ekonomické situace v Česku zase plodnost zlepší, ale to se zatím neděje, i když se již ekonomická situace stabilizovala,“ uvedla Kocourková s tím, že problémem zůstávají rostoucí ceny bydlení a nájmů.

Bydlení je přitom podle expertky klíčová podmínka rodičovství. „Bohužel se bydlení stalo hlavním investičním produktem, do kterého se nejjistěji ukládají peníze, a to ve svém důsledku neustále vede k rostoucí cenám bytů. Dokud bude byt nejbezpečnější spoření a zároveň nejjistější životní potřeba, budou ceny bytů růst a rodičovství se odkládat. Domnívám se, že stát zaspal v tom, jak nabídnout jiné cesty, jak chránit úspory (aby nebyly znehodnoceny inflací, jako nedávno) a tím ulevit bydlení. Chybí státem garantované dlouhodobé investiční nástroje, jako je např. národní investiční produkt, tak je běžné například ve skandinávských zemích, jako je Norsko,“ uvedla Kocourková.

Obě expertky zhodnotily programové prohlášení vlády, které sice staví rodinnou politiku mezi klíčové priority, až na výjimky není příliš konkrétní. „V programovém prohlášení vláda staví rodinný balíček hlavně na finančních nástrojích: zvýšení rodičovského příspěvku na 400 000 Kč s flexibilním čerpáním a volbou mezi klasickou rodičovskou a ‚rodičovským režimem‘, dále obnovení přídavků na děti, školkovného a slevy na dani pro nepracující/ho manžela/manželku, plus podporu volnočasových aktivit dětí (kroužky, družiny) a další úlevy pro nízkopříjmové rodiny,“ uvedla Kalíšková.

Takové kroky mohou podle ní rodinám krátkodobě ulevit od nákladového šoku a zlepšit sociální situaci, ale samy o sobě obvykle vedou spíš k omezenému efektu na porodnost. „Výraznější a trvalejší změny vyžadují dlouhodobé snížení nákladů péče o děti a opatření, které usnadňují slaďování práce a rodiny, tedy zmírní dopady rodičovství na životy mladých lidí a to nejen ty finanční,“ poukázala Kocourková.

Programové prohlášení vlády neobsahuje podle Jiřiny Kocourkové neobsahuje podrobné reformní návrhy rodinné politiky. „Nicméně, jak je naznačeno v jiných oblastech, tak se dotýkají klíčových potřeb podpory rodiny – dostupné bydlení, sociální politika, sladění práce a rodiny – tedy lze vyhodnotit, že cílem bude rozvíjet podporu ve všech klíčových oblastech spojených s rodinou politikou. Důležitá je aspoň deklarace, že podpora rodin je středem zájmu,“ míní Kocourková.

Podle dřívější analýzy zmíněného think-tanku IDEA chybí přibližně 70 000 míst ve školkách pro dvouleté a starší děti a nabídka flexibilních úvazků zůstává velmi omezená. „To komplikuje návrat matek na trh práce a snižuje ochotu rodin mít další děti. Další bariérou je nízké zapojení otců do péče – rodičovskou dovolenou čerpá jen 1–2 % mužů, ačkoliv zájem deklaruje 80 %. IDEA proto doporučuje kromě finančních transferů posílit také dostupnost služeb výchovy a péče a motivovat ke sdílení péče, zjednodušit návrat rodičů do zaměstnání a dále zvýšit flexibilitu pracovních podmínek,“ uvádí se v analýze.