Ruce jste si myli? A můžu to vidět?

KOMENTÁŘ

Ruce jste si myli? A můžu to vidět?
Snaha evropských institucí poučovat dospělé lidi o základech hygieny vypovídá o tom, jak moc jsme akceptovali, že se s námi zachází jako s dětmi, píše Tereza Šimůnková. Foto: Tereza Šimůnková
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Svléci se pro svobodu

KOMENTÁŘ

Lidstvo má svoji sbírku ikonických fotografií: americké mariňáky na Iwodžimě, sovětskou vlajku nad Reichstagem, „tankového muže“ před kolonou čínských tanků na  ...

00:07

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Na Borneu jsem byla před dvaceti lety a mně už zbylo jen pár dojmů. Třeba že v zemi tak zelené a šťavnaté působí islámské šátky jak pěst na oko. Že islámská přísnost a betonové regule třeba dávají nějaký smysl v poušti arabského poloostrova, kde člověka může představa kruté vertikály asi nějak dohnat, a k lecčemu, ale že tady, uprostřed džungle, na pozadí té úžasně kýčovité flóry, co tou svojí mlsnou přebujelostí demonstruje nekomplikovanou radost ze života, zůstává islám prvkem uměle vneseným a cizím.

K přízemnějším vzpomínkám patří, že není strategické zapomenout jedinou dostupnou mapu široko daleko hned po příletu na letišti. Na jaře roku 2007, prosím, nebyl dostupný internet v mobilu, rozhodně ne v mém. Na Borneu tedy dalo dost práce najít i ten internet. Škoda, no.

 

S mapou v ruce by mi asi nepřišel nápad přejet třetí největší světový ostrov od západu k východu po zemi stopem tak bezvadný, jak když jsem natěšeně vyrážela na první výpadovku. Ale to by mě zase jeden z řidičů na té nekonečné cestě nevzal až do pralesního longhausu a nespatřila bych lebky trudně dekorující strop. A mnoho jiného. Čas od času mě napadá, jestli by se o tom nemělo něco napsat, než se to z hlavy vykouří úplně, ale znáte to, furt se něco děje a to nové se mechanicky usazuje na starém, jako by ho to obalovalo vrstvami igelitu. Ale třeba to jenom ještě klíčí a čeká na svůj čas.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: „Ve škole mi říkali písečnej negře. Nejrasističtější země je Čína“

Ale zrovna na Borneo jsem si před pár dny vzpomněla na nepředpokládaném místě, kterým byly – co se dá dělat – záchody velkého hotelu na pražském Andělu. Hotel sám sebe považuje za designový, což se nedá rozporovat, neboť slova typu designový, nadčasový, inovativní jsou taky jako igelit. Obalí všechno. Toalety ovšem designové nebyly, designoví návrháři dámám k odložení kabelky nenavrhli ani stoleček velikosti krabičky od sirek. A tu jsem ho spatřila.

Návod na mytí rukou, správná technika v několika krocích, samozřejmě ilustrovaný, protože od zavedení smajlíků je obrat naší civilizace zpátky k obrázkovému písmu zjevný a nevratný. Všimli jste si, že se bez těch žlutých skřetů neobejde už skoro žádný účet na sociálních sítích, a to nezávisle na hloubce tématu, které komunikuje? Že mágové socek považují veřejnost za emoční mrzáky, kteří sami nerozeznají, kdy se mají smát 😀 a kdy plakat😭, je jedna věc. Druhá věc je, že u emocí se obrázkování nezastavilo. Ilustrování 🎨běžných stavů a dějů je ještě další krok 👣 v hladce běžícím procesu ⚙️všeobecné debilizace 🤪💪.

Také na východním Borneu, kam se tímto konečně dostáváme, jsem podobnou instruktáž spatřila na toaletách v oblasti orangutaní rezervace. Neukazovala ovšem, jak si asepticky drhnout ruce až do úplného bezvědomí, ale jak používat záchod evropského typu. Že se nemá lézt na prkýnko, jak funguje splachování atd. Tahák jsem vyfotila a zařadila do mentální sbírky asijského bizáru, s přibývajícími kilometry se neustále rozšiřující. Pak jsem na něj na dlouhé roky zapomněla. Až pražský hotel mi ho připomněl.