Pět let klidu, pak výbuch? Co udělá zmrazení platů s politikou a soudy

Zmrazení platů ústavních činitelů na pět let může na první pohled vypadat jako politické gesto, ve skutečnosti však otevírá několik otázek: co takový krok udělá s motivací lidí vstupovat do vrcholné politiky, jak se systém „odmrazí“ po skončení platnosti zákona – a hlavně jaký signál to vysílá směrem k justici, která už dnes vede se státem spor o své platy a miliardové doplatky.

Ekonomové se shodují, že zmrazení platů politiků samo o sobě veřejné finance nespasí. Hlavní ekonom Creditas Petr Dufek připomíná, že jde spíš o politickou než rozpočtovou věc. „Je to symbolický akt, který sám o sobě nebude mít velký finanční efekt. Poté, co se tyto platy rozmrazí, tak opět výrazně poskočí nahoru. Spíš bych ocenil, kdyby se nastupující vládní garnitura zaměřila na výdaje expandujícího veřejného sektoru a jeho optimalizaci,“ řekl.

Podobně argumentuje i hlavní ekonom XTB Pavel Peterka, který obecně považuje vysoké platy vrcholných politiků za nutnou podmínku kvalitního řízení státu. „Jsem dlouhodobým zastáncem růstu platů politiků na státní úrovni. Pokud chceme, aby zemi řídili ti nejkvalitnější odborníci, musí tomu odpovídat i schéma odměňování,“ říká s tím, že ve srovnání s objemem státního rozpočtu jde o náklady v řádu „nižších stovek lidí v republice s miliony daňových poplatníků“.

Podle Peterky ale nejde jen o samotnou výši odměn, ale i o načasování. „Mluvit o rozmrazení platů politiků není vhodné v momentě, kdy nemáme připravený rozpočet, hrozí rozpočtové provizorium a každým dnem slyšíme, kolik desítek miliard korun chybí i u základních výdajových položek státu,“ upozorňuje. Za rozumný scénář považuje debatu o růstu tehdy, „kdy se růst platů dá komunikovat jako odměna. S růstem ekonomiky a růstem mezd a platů se sveze politická reprezentace,“ zdůvodnil.

Právě to ale plán pětiletého zmrazení výrazně komplikuje – po období, kdy platy nerostou, totiž obvykle následuje jeden skok na zákonnou úroveň. Přesně to se stalo po předchozím několikaletém zmrazení, kdy se „automat“ opět zapnul a platy politiků vyskočily o více než deset procent najednou, což vyvolalo silnou veřejnou reakci.

Co bude po pěti letech: skok nebo další zásah

Návrh koalice ANO, SPD a Motoristů počítá s tím, že od roku 2026 se platy politiků zastaví na dnešní úrovni po dobu pěti let. Zatím však neřeší, co se stane po uplynutí této lhůty – zda se mechanicky vrátí k automatické valorizaci podle průměrné mzdy, nebo zda bude potřeba přijmout další zákonnou úpravu.

Dufek upozorňuje právě na tento časový paradox: jakmile se „led povolí“, systém opět vyženou nahoru stejná čísla, která vláda pět let ignorovala. Výsledkem může být opakovaně se vracející politická krize kolem platů, místo stabilního a předvídatelného mechanismu.

Peterka varuje i před tím, že příliš razantní omezování může dlouhodobě zhoršit kvalitu politické reprezentace: pokud budou platy špičkových politiků výrazně zaostávat za privátní sférou, „pak nelze očekávat zájem o tyto funkce od těch nejlepších“. V kombinaci s nulovým růstem po celé volební období může být pro část schopných lidí atraktivnější zůstat v byznysu nebo v odborných strukturách, než riskovat kariéru ve veřejné funkci.

Justiční minové pole

Ještě citlivější je zmrazení v okamžiku, kdy se dotkne justice. Zákon o platu představitelů státní moci totiž historicky svazuje dohromady odměňování politiků, soudců i státních zástupců. A právě zásahy do platů soudců v posledních letech opakovaně shodil Ústavní soud – s argumentem, že „materiální zabezpečení patří ke garancím soudcovské nezávislosti“.

Unie státních zástupců proto jakékoli přilepování justice k politickým debatám o úsporách dlouhodobě odmítá. „Stanovisko Unie státních zástupců k této problematice je dlouhodobě neměnné. Předmětem každoročních politických diskuzí o výši platů ústavních činitelů a jejich zmrazování by nemělo být materiální zabezpečení soudců a státních zástupců, jejichž plat je stanoven objektivním v zákoně stanoveným postupem odvíjejícím se od průměrného platu ve veřejné sféře,“ říká první viceprezident unie Adam Borgula. „Jakýkoliv takový zásah je nesystémový a má potenciál zasáhnout do nezávislého výkonu pravomoci soudů, popř. státního zastupitelství,“ dodává.

Prezident Soudcovské unie Libor Vávra nechce zatím předjímat, zda nová politická dohoda dopadne i na soudce. Sám ale upozorňuje, že i u politiků může dlouhodobé zmrazení ovlivnit kvalitu lidí, kteří budou ochotni kandidovat. „Pokud jde o poslance, mám obavu, že by to mělo vliv na kvalitu života lidí, kteří o vyšších politických pozicích vůbec v dnešní době ještě uvažují. Navíc v době, kdy se očekává, že všem ostatním budou mzdy růst,“ řekl.

Justice přitom už dnes tlačí na pilu nejen kvůli platům, ale i kvůli základnímu financování provozu. Ministerstvo spravedlnosti muselo letos dorovnat soudcům zmrazené platy na základě nálezu Ústavního soudu. Jak připomíná mluvčí resortu Vladimír Řepka, úřad si musel u ministerstva financí zažádat další stovky milionů: „Úřad si u ministerstva financí zažádal v rámci jiného rozpočtového opatření ještě o 550 milionů korun na platy soudců.“ Předsedkyně České advokátní komory Monika Novotná už dříve poukazovala na to, že soudům každoročně docházejí peníze už v létě a zpožďují se platby advokátům ex offo i zmocněncům poškozených.

Další zásah do už tak rozhoupaného systému

Problém podle právníků i ekonomů není jen samotné zmrazení, ale spíš to, že jde o další jednorázový zásah do systému, který měl být původně automatický a předvídatelný. Platová základna se od roku 2004 odvíjí od průměrné mzdy a koeficientu, jenže politici do něj opakovaně zasahovali – někdy pevným „stropem“, jindy snižováním koeficientu, nebo naopak prudkým rozmrazením po několikaleté pauze.

Zatímco u politiků tyto zásahy nevyvolávají právní problémy, u soudců opakovaně narážejí u Ústavního soudu. Ten v posledních nálezech zkritizoval „opakované nesystémové zásahy do hmotného zabezpečení soudců“ a rozhodl, že stát musí platy zpětně doplatit. Ministerstvo spravedlnosti odhaduje, že jen poslední rozhodnutí si vyžádá 570 až 620 milionů korun, které půjdou z rezerv ve Všeobecné pokladní správě.

Pokud by nová politická reprezentace zamrazila platy politiků a zároveň ponechala automat u soudců, vytvořil by se v systému další rozpor – tentokrát nejen mezi ústavními činiteli navzájem, ale i v symbolické rovině. Soudci by v příštích letech dál profitovali z růstu průměrné mzdy, zatímco politici by se od tohoto vývoje odpojili. Pokud by se naopak zmrazení vztahovalo i na justici, je téměř jisté, že by následovaly další žaloby a Ústavní soud by situaci posuzoval znovu.