Newyorské liberálky jako nová kuřata pro KFC

KOMENTÁŘ

Newyorské liberálky jako nová kuřata pro KFC
Zohran Mamdani v kampani rád zdůrazňoval svou muslimskou identitu, během veřejných vystoupení se identifikoval nejdřív jako muslim, až pak jako „demokratický socialista“. A islám není s feminismem slučitelný v naprosto žádném ohledu. Foto: Tým Zohrana Mamdaniho
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Volba newyorských liberálek, které volily Zohrana Mamdaniho, patří do stejné kategorie jevů, jako je LGBT pro Gazu, pro což se vžila myšlenková zkratka „kuřata pro KFC“. Od Mamdaniho se sice jistě nedá čekat pokoutná islamizace New Yorku, ale zvýšený důraz na blaho muslimské komunity už ano.

Blaho může být dost natahovací. Profláknul se jeho sebelítostivý výrok, jak se jeho teta, o které se navíc brzy ukázalo, že vlastně jeho tetou není, po 11. září bála jezdit podzemkou zahalená. Tak si nový newyorský starosta pamatuje tragickou smrt tří tisíc Newyorčanů: že jeho falešná teta měla potíž se obléknout.

 

V kampani svou muslimskou identitu rád zdůrazňoval, během veřejných vystoupení se identifikoval nejdřív jako muslim, až pak jako „demokratický socialista“. A islám není s feminismem slučitelný v naprosto žádném ohledu.

Islám není jen náboženství, ale je to taky ideologie, která vyžaduje naprostou změnu společenského a politického uspořádání. Nesmí se kritizovat, tedy ani reformovat, a uplatňuje nároky na univerzální platnost, což se projevuje v šaríi, kterou Mamdani nikdy veřejně neodsoudil a komentářům na toto téma se pro jistotu vyhýbá. Samozřejmě – pak by si musel vybrat buď jedno, nebo druhé. Progresivismus a islám se navzájem vylučují. Kde je jedno, nemůže být druhé. Fyzikálně se odpuzují. Pokud to Mamdani myslí vážně s jedním, nemůže zároveň tvrdit, že je i pro druhé.

Z průzkumu ústavu Circle při TUFTS University (zaměřuje se na společenskou aktivitu mladých) vyplývá, že čtyři z pěti nejmladších voličů volilo Mamdaniho. Není šokující, jak snadno socialista („demokratický“ lze na základě jeho vlastní produkce vyloučit, Mamdani je dokonce mnohem víc než socialista učebnicový marxista) utáhl lidi bez životní zkušenosti na vařené nudli (ovšem jako drobný, nevýznamný argument pro zvýšení volebního věku by to posloužit mohlo).

Ale že Zohrana Mamdaniho volily prakticky všechny mladé ženy (z generace Z od 18 do 29 let od nich dostal 84 procent)? Tedy ta nejliberálnější demografická skupina vůbec?

Islám vyrábí z žen už čtrnáct století lidi druhé kategorie způsobem, který by měl feministku západního typu odpuzovat. Vraždy ze cti, sňatky dívek před dosažením puberty, ostatně sám Muhammad si vzal Aishu v jejích šesti letech a manželství začal konzumovat v manželčině devíti, a kdo je věřící, aby zpochybňoval činy Proroka? Nebo v mnoha zemích ochotně praktikovaná možnost oženit se s několika manželkami najednou, případně tyto snadno zapudit atd. atp.

Tohle je toxická maskulinita. Ne to, že se třeba někteří muži v konverzaci řekněme rádi poslouchají. To je jenom otravné. Ale toxická maskulinita to není. Toxická maskulinita je třeba loňská vražda v Nizozemsku vyrůstající osmnáctileté Syřanky Ryan, kterou její otec a bratři svázali tejpem a utopili, protože se chovala příliš západně.

Co dívkám hlasujícím pro Mamdaniho chybí na názorové konzistenci, přebývá na mentální elasticitě, jinak by tyto myšlenkové kotrmelce vůbec nebyly možné. Nová vlna feminismu je tu. Od pálení podprsenek k podpoře burky. Nošení burky či hidžábu se s extrémní levicí potká snad leda v tom, že pod tím nejsou vidět neoholené nohy a i „právo na to, být krásnou v každé velikosti“ lze v pytli uplatnit o trochu snadněji.

Socialisty v USA dnes volí nejčastěji příslušníci střední, či dokonce vyšší střední třídy – tedy ne manuální profese, ty volí republikány – a ženy. Svobodné ženy častěji než vdané. Mamdaniho fanynky do této kategorie spadají.

Podle studií i volebních výsledků tato demografická skupina s oblibou podporuje kandidáty, kteří prosazují pokrokářské sociální politiky (DEI, povinná rovnost platů, státem zajištěné zdravotnictví, bezplatné vysokoškolské studium) atd. To velmi lícuje s klasickými feminními stránkami (péče o druhé, stejně jako potřeba být zabezpečena) mladých žen, které se – bez přirozeného ventilu stále méně populárního mateřství – propisuje do veřejného prostoru v podobě spasitelského komplexu (který samozřejmě sdílí i feminizovaní muži).

Mamdaniho nabídka péče, ochrany a harmonie proto našla své kupce navzdory varovným signálům, na které by měly liberálky, cenící si svého rovnoprávného společenského postavení na Západě, reagovat jako první.

×

Podobné články