Český „krtek“ v CIA. Před 40 lety byl na berlínském „mostě špiónů“ vyměněn český špion

Bylo mu 51 let a již téměř čtvrt století byl agentem komunistické Státní bezpečnosti (StB). Také ale již přes 20 let žil v USA, kde přes 12 let působil uvnitř americké Ústřední zpravodajské služby (CIA), odkud předával informace jak Praze, tak sovětské tajné službě KGB. V USA byl ale odhalen a odsouzen na doživotí. Československý agent Karel Köcher byl před 40 lety, 11. února 1986, spolu s manželkou Hanou a třemi dalšími agenty vyměněn na berlínském Glienickém mostě za sovětského disidenta Anatolije Ščaranského a dalších šest osob.

„Za Köchera bychom vyměnili i pět Ščaranských,“ řekl k tomu pozdější šéf KGB Vladimir Krjučkov. Sovětskému matematikovi a disidentovi židovského původu Ščaranskému bylo tehdy jen 37 let, v SSSR byl ale odsouzen za údajnou vlastizradu na 13 let vězení. V devíti káznicích měl tehdy odsezeno devět let.

Další osudy obou hlavních postav výměny byly rozdílné. Köcher (nyní 91) poté v Československu pracoval nejprve na ministerstvu vnitra a poté do roku 1990 v Prognostickém ústavu ČSAV. Po sametové revoluci ale jeho veřejné působení skončilo. Ščaranskij (nyní 77) odjel do Izraele, přijal jméno Natan a stal se úspěšným politikem: od roku 1996 byl téměř deset let ministrem ve čtyřech vládách, mimo jiné i ministrem vnitra.

Köcher se narodil v září 1934 v Bratislavě v rodině českého poštovního úředníka, jeho matka byla židovka. V roce 1958 vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu a posléze i Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Poté pracoval jako vysokoškolský učitel.

Členem Komunistické strany Československa se stal v roce 1958 a v roce 1962 začal spolupracovat s StB pod krycím jménem Pedro. „Říkejte tomu mladická nerozvážnost, ale já jsem opravdu chtěl režim rozložit zevnitř,“ řekl k tomu Köcher v knize novináře Vladimíra Ševely Český krtek v CIA, kterou ale Köcher neautorizoval.

V roce 1965 dostal Köcher úkol infiltrovat se jako falešný emigrant do amerických tajných služeb. Proto s manželkou Hanou „emigrovali“ v prosinci 1965 přes Rakousko do USA. Köcher tehdy v USA tvrdil, že emigroval proto, že mu čs. režim nedovolil se realizovat a profesně a odborně růst.

V roce 1971 dostali manželé americké občanství a Köcher o rok později dostudoval Kolumbijskou univerzitu, kde získal doktorát z filozofie. Nastoupil k CIA na místo v analytickém oddělení, kde vyhodnocoval odposlechy sovětských diplomatů či obchodníků. V roce 1982 se ale FBI dozvěděla, že Köcher pracuje pro československou rozvědku, a začala manžele Köcherovy odposlouchávat. V listopadu 1984 je zatkla, Köcher strávil rok ve vězení a byl odsouzen na doživotí.

Vyměněn byl v únoru 1986 na proslulém berlínském „mostě špiónů“. Celkem bylo tehdy vyměněno devět osob. Západním směrem putoval Ščaranskij a občané NDR Wolf-Georg Frohn a Dietrich Nistroy a také Čech Jaroslav Javorský, syn tenisty Jiřího Javorského. Sovětský svaz získal kromě manželů Köcherových i ruského občana Jevgenije Semljakova, Poláka Jerzyho Kaczmarka a Němce Detlefa Scharfenortha. Po výměně byli Köcherovi zbaveni občanství USA.

V Köcherově životopisu je stále mnoho neznámých. Nejasná je kupříkladu jeho role kolem sebevraždy sovětského diplomata Aleksandra Ogorodnika, který tajně pracoval pro Američany – podle některých informací ho prozradil právě Karel Köcher.

Ščaranskij z Berlína odletěl se svou manželkou Avital do Izraele, kde ho na letišti vítala řada státníků. Pracoval jako novinář a v roce 1996 se stal poslancem. Působil ve čtyřech vládách, z té poslední odešel v květnu 2005 na protest proti plánovanému stažení židovských kolonistů z Pásma Gazy.

Glienický most přes řeku Havolu, který spojuje berlínskou čtvrť Wannsee s Postupimí, dostal přezdívku „most špiónů“. Kromě té z února 1986 zažil ještě další dvě výměny. V únoru 1962 byl za sovětského špiona Rudolfa Abela, který deset let řídil sovětskou výzvědnou síť v USA, vyměněn pilot amerického špionážního letounu U-2 Francis Gary Powers, který byl v květnu 1960 sestřelen nad Sovětským svazem a odsouzen k deseti letům. Druhá výměna na berlínském mostě se odehrála 12. června 1985, kdy bylo 23 politických vězňů z východního Německa vyměněno za čtyři odhalené spolupracovníky zpravodajských služeb komunistického bloku. Výměnou z roku 1962 se inspiroval třeba film z roku 2015 Most špionů režiséra Stevena Spielberga s Tomem Hanksem v hlavní roli.

V posledních letech se uskutečnilo několik dalších výměn vězněných osob mezi Spojenými státy a Ruskem. V červenci 2010 vyhostili Američané deset ruských vyzvědačů a Rusové omilostnili čtyři osoby odsouzené za špionáž pro Západ. Z Ruska se dostali na Západ například bývalý ruský tajný agent Sergej Skripal, který byl v roce 2018 otráven v britském městě Salisbury, a vědec Igor Suťagin. Mezi osvobozenými ruskými agenty byla také Anna Chapmanová, která se v Rusku stala celebritou.

V prosinci 2022 si USA a Rusko na letišti v Abú Zabí vyměnily dva prominentní vězně – ruské úřady propustily americkou basketbalistku Brittney Grinerovou výměnou za ruského obchodníka se zbraněmi Viktora Buta vězněného v USA.

Zatím poslední obdobná událost se odehrála 1. srpna 2024, kdy Rusko a Bělorusko a na druhé straně USA a další západní země (Německo, Slovinsko, Polsko a Norsko) provedly největší výměnu vězňů od konce studené války: prostřednictvím Turecka si vyměnily celkem 26 zadržovaných lidí. Na Západ zamířilo z Ruska a Běloruska 16 lidí, opačným směrem deset osob, mezi nimi byli například dopisovatel deníku The Wall Street Journal Evan Gershkovich, bývalý příslušník americké námořní pěchoty Paul Whelan, rusko-americká novinářka dříve žijící v Česku Alsu Kurmaševová či ruský opozičník Vladimir Kara-Murza (deset vězňů bylo převezeno do Ruska, 13 do Německa a tři do USA).