Turek přinesl Motoristům dvě důležité skupiny, říká sociolog. Co stálo za úspěchem ANO?

Proběhlé volby přinesly hned několik překvapení: výrazně ženský klub Pirátů, triumf podceňovaných Motoristů i neúspěch levicové koalice. Echo se podívalo na výsledky optikou dat a to sice za pomoci sociologa výzkumné agentury STEM/MARK Jana Buriance. „Tři čtvrtiny lidí, kteří volili hnutí ANO v roce 2021, ho přišli volit i nyní,“ uvádí v rozhovoru jeden z důvodů úspěchu vítězného subjektu.

Kolik nerozhodnutých voličů dorazilo a koho volili?

Na nerozhodnuté můžeme nahlížet ze dvou pohledů. Zaprvé byli nerozhodnutí, kteří si nebyli jistí, jestli k volbám vůbec půjdou, těch bylo méně a zde netušíme, kolik jich nakonec přišlo. Zadruhé ti, kteří věděli, že k volbám půjdou, ale ještě zvažovali vícero subjektů, byť většinou v rámci jednoho z těch dvou bloků, vládního a opozičního. Těch v druhé skupině bylo více a v drtivé většině nakonec dorazili. Co se opozičního tábora týče, tak můžeme říci, že jednoznačně mělo efekt rozhodnutí stát na straně vítěze.

Náš velký povolební výzkum ukazuje, že v porovnání s rokem 2021, kdy proběhly předchozí volby do Poslanecké sněmovny, není rozdíl v počtu nerozhodnutých příliš razantní – jde o pár procentních bodů. Ještě měsíc před volbami nebylo letos definitivně rozhodnuto, komu dají svůj hlas, až 50 % všech voličů. Týden před volbami je to třetina, a dokonce poslední den, to znamená v pátek, kdy už začínal první den voleb, ještě nebylo definitivně rozhodnuto zhruba 14 %. Ve srovnání s předchozími volbami byl právě jediný větší rozdíl v tom, že v roce 2021 bylo poslední den nerozhodnutých 10 %, takže vidíme nárůst, který značí, že volby jsou čím dál méně předvídatelné, co se výsledku týče. Ukazuje se už druhé parlamentní volby, že ten poslední týden je klíčový: je zde patrný vliv velkých mediálních debat a upření pozornosti těch celoročně pasivnějších voličů.

Je tohle ten důvod, proč volby vždy dopadnou jinak, než jak ukazují průzkumy?

Ano. Kolegové, kteří zveřejňují volební modely, ostatně zdůrazňují, že to je vždycky obrázek toho, jaké je rozložení nálad a volebních preferencí v daném čase, kdy se sbírala data, nikoliv predikce toho, jak dopadnou volby. Ale ta nejistota pak samozřejmě přináší i pozitiva jako například příjemné překvapení, jak vysoká byla nakonec volební účast.

Ta se ale nezvyšovala všude stejně, že?

Ano, alespoň podle dat Daniela Prokopa, který provedl analýzu v rámci PAQ Research. V ní vyšlo, že účast se příliš nezvyšovala ve větších městech nebo v těch rozvinutějších oblastech, ale zvyšovala se právě spíše v těch socio-ekonomicky hůře situovaných či příhraničních oblastí. Předseda ANO Andrej Babiš poměrně úspěšně objížděl celou zemi a nikdo jiný tolik úsilí v rámci kampaně pravděpodobně neměl. Oproti roku 2021 rostlo ANO od Aše až po Jablunkov a to i napříč téměř všemi sociodemografickými skupinami.

Úspěch ANO v letošních volbách byl dán dvěma věcmi. Jednak tím, že získali poměrně významnou část lidí, kteří nebyli volit v roce 2021, v absolutních číslech jsem to spočítal na nějakých 140 tisíc nevoličů z roku 2021. Za druhé ale také tím, že mu zůstalo nejvíce loajálních voličů. Z těch, co ANO volili v roce 2021, tak přes 3/4 z nich přišlo volit hnutí i teď. To nebylo u žádné jiné větší strany či uskupení.

Zmínil jste všechny společenské vrstvy. Už neplatí, že ANO stojí a padá se seniory?

Ano, Babiš neposílil jen v regionálním pohledu. Když se podíváme na věkové složení, tak už hlasy nezískává, jak tomu bylo v roce 2021, převážně u lidí nejstarších, tedy nad 60 let. I když tam má pořád velmi silné jádro, tak zatímco v roce 2021 ANO volilo pouze 10 % mladých ve věkové skupině 18–30 let, tak letos to bylo 19 %, tedy dvojnásobek mladých lidí, u kterých se mu dlouhodobě napříč různými typy voleb předtím příliš nedařilo. Lepší výsledek byl i v Praze, obecně větších městech nebo u voličů s vyšším vzděláním.

Je pravdou, že ANO vyluxovalo voliče hnutí Stačilo! do té míry, že se komunisté nedostali do sněmovny, jak si tento úspěch připsal Babiš hned po volbách?

Stačilo! pravděpodobně nakonec doplatilo na svou radikálnější rétoriku. Ve volebních modelech byl již zhruba měsíc před volbami vidět trend, že tato nepřiznaná koalice klesá. Neukazovalo se, že by se hnutí Stačilo! podařilo nabrat nějaké nové voliče nebo je přebrat nějakým jiným stranám.

Přestože šlo o jediný deklarovaný levicový subjekt, nepodařilo se jim získat důvěru levicových voličů, ačkoli na levici určitý prostor bezpochyby existuje. Což se ukazuje na voličích SOCDEM, kteří straně ještě zbyli, a nepřešli v uplynulých letech k ANO, ale nyní sociální demokraty nenásledovali ke Stačilo! Zatímco viditelní sociální demokraté, kteří šli na čelní místa té kandidátky Stačilo!, tedy Jana Maláčová nebo Lubomír Zaorálek, se té rétorice do určité míry přizpůsobili, tak to samé se nedá říct o jejich voličích. Od KSČM volilo nyní Stačilo! 7 z 10 lidí, kteří pro ně hlasovali v roce 2021. To je výrazné číslo, byť pro komunisty, kteří měli dlouhodobě ty nejvěrnější voliče, je to také pokles. Ale z těch, kteří v roce 2021 volili ČSSD, jich přišla nyní volit Sociální demokracii na kandidátce Stačilo! jen něco mezi pětinou až čtvrtinou. Tedy strana přišla po 4 letech o další množství voličů.

Stačilo! mimo jiné doplatilo také na to, že ten slepenec už byl příliš nesourodý, alespoň tak to zaznívalo v odpovědích od některých respondentů. Menší subjekty na kandidátce Stačilo!, ať už levicové nebo národovecké, přitom dodaly hlasů opravdu velmi málo. A třetím důvodem byl efekt hegemona, tedy dominance hnutí ANO, kdy si část voličů Stačilo! mohla říci, proč chodit ke kovaříčkovi, když můžou rovnou ke kováři. Zjistili, že ANO bude jejich potřeby naplňovat stejně, možná ještě lépe, a že u nich mají jistotu, že hlas nepropadne. Přece jenom vzpomínka na množství propadnutých hlasů z minulých voleb, kdy jich bylo přes milion, mohla v některých posílit tendenci volit raději velkou a zavedenou stranu. Letos pak „propadlo“ jen kolem 400 tisíc hlasů.

Dalším z poražených voleb bylo SPD, na jehož voliče Babiš zaútočil po prohrané prezidentské volbě. Jak velkou část jim vzalo ANO?

Dle povolebních analýz mohlo jít od SPD k ANO v tom posledním týdnu až dvou týdnech okolo pětiny až čtvrtiny jejich voličů. Ačkoliv se to nemusí zdát jako mnoho, byla to pořád největší část voličů, kterou SPD někdo sebral, menší část pak přešla k Motoristům. Ale vidíme, jak to nakonec ovlivnilo výsledek SPD. Důvody jsou hodně podobné jako u Stačilo!: až příliš radikální rétorika, a také jistota u pravděpodobného vítěze ANO.

Uskupení stran kandidujících na listině SPD bylo navíc pro některé voliče též nesourodé. Zaznamenali jsme, že bývalí voliči Svobodných byli s tímhle spojením nejvíce nespokojení a pro některé to byla bariéra konečné volby. Určitě ani zde neplatilo, že by všichni ti, kteří volili v minulosti některou z menších stran, například ty zmíněné Svobodné, přešli automaticky k SPD v těchto volbách. Třeba hodně voličů Trikolory z roku 2021 šlo nyní k Motoristům. U Svobodných šlo zhruba o polovinu a ti voliči šli častěji přímo za těmi lídry v daných krajích, jako byl třeba předseda Libor Vondráček v Jihočeském kraji nebo Markéta Šichtařová v Praze.

Je zajímavé, že koaliční uspořádání, ať už teda přiznané nebo nepřiznané, pomohlo dosavadním vládním stranám, ale relativně uškodilo opozičním nebo mimoparlamentním subjektům jako SPD nebo Stačilo. Mimochodem těch, kteří volili stejný subjekt – i když třeba v jiném koaličním uspořádání – v roce 2021 i nyní, je okolo 60 %. Otázkou je, jestli je to hodně nebo málo, ale obecně volební loajalita k politickým subjektům spíše klesá.

Zmínil jste Motoristy sobě. Opravdu brali víceméně od všech ostatních stran, tedy i napříč oběma znesvářenými bloky?

Zde bohužel nemáme srovnání s rokem 2021, kdy Motoristé nekandidovali. Skutečně ale jejich relativně silná pozice plyne z toho, že vyvažovali meziprostor mezi vládním táborem na jedné straně a tím opozičním, případně neparlamentním, na straně druhé. V podstatě takoví ti lidé, kteří se nechtěli nějak zařadit ani na jednu stranu. Další možnou výhodou byla stylizace do staré dobré ODS, což bylo právě tím důvodem, proč přilákali značnou část voličů Trikolory. Ostatně je podpořil i Václav Klaus starší, který je u veřejnosti stále poměrně respektovanou osobou z hlediska své ekonomické erudice a pozice bývalého prezidenta. Důležitý byl i narativ automobilové svobody. Motoristé tedy skutečně brali hlasy tak trochu od každého, jak opozičních, tak vládních stran a ukázalo se tedy, že heslo „Zastavit Fialu a pohlídat Babiše“, bylo efektivní.

Voličská základna Motoristů se obecně v čase od loňských evropských voleb stabilizovala. S výjimkou Prahy, kde měli něco málo nad 5 %, byla jejich podpora napříč kraji a regiony poměrně dost vyrovnaná a to bez ohledu na velikost místa bydliště. Všude měli nad 6 %. Dříve byla jejich podpora více koncentrovaná do těch regionů, které jsou spojeny s automobilovým průmyslem.

Jak podstatnou roli hrál Filip Turek?

Jak v těch evropských, tak v těch do sněmovny přitahovala osoba (pozn. nyní kvůli aktuální kauze by to mohlo být jinak) čestného prezidenta Motoristů sobě dvě podstatné skupiny: Jednak to byli mladí muži do zhruba 40 let s nižším vzděláním. Tato skupina historicky patřila spíše k vlažným nevoličům, dokonce až k častým nevoličům. Motoristům, respektive Filipu Turkovi, se povedlo u téhle ne příliš voličsky zodpovědné skupiny vzbudit určitý zájem o volby. Druhou podstatnou skupinou jsou současní prvovoliči. Ti mají velmi silný populační ročník, může jich být až okolo 400 tisíc, a Motoristé si na část z nich sáhli, za čímž můžeme hledat například úspěšnou propagaci Turka na sociálních sítích. Motoristé měli u této skupiny prvovoličů až dvojnásobný výsledek.

Kdo správně zacílil témata, která voliče skutečně pálí? Jaká to byla?

Hlavními tématy byla ta, která zvýrazňoval především Andrej Babiš, tedy vymezování se proti aktuální vládě, ekonomika celkově, byl důležitý aspekt, jak se lidé subjektivně cítí, kolik jim zůstává v peněžence. A samozřejmě také bydlení, zdravotnictví, kvalita a cena potravin, případně potírání korupce. U voličů dosluhujících vládních stran byl brán častější zřetel i na témata typu vzdělávání, životního prostředí či zahraniční politiky. Obecně jsou voliči řekněme raději souhrnně bývalé Pětikoalice (původní vlády) a k tomu i vlastně i Zelených náročnější. Svým voleným zástupcům toliko neodpouštějí jako třeba voliči toho druhého bloku a zároveň se více zajímají o společensko-politické dění, takže mají i přehled.

Kolik jádrových voličů má Česká pirátská strana a kolik z nich jsou ženy?

Piráty volili muži a ženy poměrně rovnoměrně, tudíž žádná genderová propast v elektorátu Pirátů myslím neexistuje a šlo v rámci vykroužkování více žen o shodu dvou výzev a lepší osobní příběhy těchto vykroužkovaných žen či jejich lepší orientaci v prostředí sociálních médií. Platí to i pro voliče Pirátů, kteří byli naprosto přesvědčeni o volbě. Jádrových voličů Pirátů mohou být přibližně 4-5 % z těch celkově 9 % získaných hlasů, ostatní jsou již méně loajální. Výrazně podstatnější u Pirátů je, že je volili častěji lidé mladší, a to nejenom do 30 let, ale často i ti okolo 30-45 lety, protože s tou stranou tak trochu odrostli. To je vlastně i problém Pirátů, že relativně ztratili ten nádech protestní strany a splynuli s establishmentem. Nutno uznat, že to pomyslné jedno procento mohli Pirátům skutečně přidat právě Zelení, kteří je podporovali, ačkoliv na kandidátky se dostali myslím jen v 8 krajích. Zde je soulad těchto voličů a jejich názorový překryv velmi vysoký.