Mírový plán má i řadu bolestivých bodů. Ten nejproblematičtější je předání celé Doněcké oblasti Rusku, a to i těch částí, které Moskva momentálně neokupuje, včetně pevnostního pásu, píše Ondřej Šmigol. Na snímku ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Foto: Volodymyr Zelenskyy / Володимир Зеленський
1
Unikl americký mírový plán pro Ukrajinu – a okamžitě se zformovaly šiky zastánců a odpůrců návrhu. Podle prvních Ukrajina válku prohrála, je třeba spolknout hoř ...
Unikl americký mírový plán pro Ukrajinu – a okamžitě se zformovaly šiky zastánců a odpůrců návrhu. Podle prvních Ukrajina válku prohrála, je třeba spolknout hořkou pilulku a ukončit utrpení. „Silní dělají, co mohou, slabí strpí, co musejí strpět,“ jak by řekl antický historik Thúkydidés. Vůbec Ukrajina měla kývnout již na mírový plán z Istanbulu na jaře roku 2022. Mohla si ušetřit řadu obětí. Podle druhých se jedná o druhý Mnichov, zradu statečně bojujících Ukrajinců a kapitulaci před Putinem. V chaosu se ale ztrácí jedna zásadní otázka: Jedná se opravdu o mírový plán?
Než se s ní vypořádáme, je třeba říct, že jde o lepší návrh než ten z Istanbulu. To neznamená, že je dobrý. Ale jde o drobný pokrok. Ten největší je v otázce velikosti ukrajinské armády. Zatímco v Istanbulu Rusové požadovali omezení velikosti ukrajinské armády na maximálně 85 tisíc lidí a Ukrajinci chtěli 250 tisíc, nový plán počítá s ukrajinskou armádou o síle 600 tisíc vojáků. Větší armádu by Kyjev v době míru zřejmě stejně nebyl schopen utáhnout, takže vlastně o žádné omezení nejde. A i když v médiích kolují informace, že Ukrajina se bude muset vzdát určitých zbraní, hlavně raket, v uniklém plánu o tom není ani slovo. Naopak tam stojí, že „pokud Ukrajina bezdůvodně odpálí raketu na Moskvu nebo Petrohrad, bude bezpečnostní záruka považována za neplatnou“, což implikuje, že Kyjev si rakety ponechá.
Plán také počítá s okamžitou obnovou sankcí, pokud Moskva plán poruší. Samozřejmě jsou tu otázky, jak by to fungovalo v praxi, ale znovu jde o zlepšení oproti Istanbulu. Podle tehdejšího plánu měla o restartu sankcí jednomyslně rozhodovat skupina velmocí, jejíž součástí by bylo i Rusko. Moskva tak měla mít právo veta ohledně trestů proti sobě. To nyní není. Navíc 100 miliard dolarů ze zmrazených ruských aktiv má jít na obnovu Ukrajiny. Plán připouští možnost ukrajinského vstupu do EU.
Má však i řadu bolestivých bodů. Ten nejproblematičtější je předání celé Doněcké oblasti Rusku, a to i těch částí, které Moskva momentálně neokupuje, včetně pevnostního pásu. Jestli něco zavání Mnichovem, pak tato část. Ukrajina kromě toho nebude smět vstoupit do NATO. Na jejím území nebudou moci být rozmístěny jednotky NATO.
Součástí plánu je dosti vágní slib mezinárodních garancí pro Ukrajinu. „Pokud Rusko napadne Ukrajinu, pak kromě rozhodné koordinované vojenské odpovědi budou obnoveny všechny globální sankce,“ stojí v něm.
Pokud by plán byl překlopen v mírovou dohodu, znamenalo by to, že Ukrajina by byla notně oslabena a v případě obnovení války odkázána hlavně sama na sebe. Ale nešlo by o de facto kapitulaci, jíž byla smlouva z Istanbulu.
Pak je tu řada podivných, nejasných a zřejmě zcela chybných bodů. Například bod 3: „Očekává se, že Rusko nebude napadat sousední země a NATO se nebude dále rozšiřovat.“ Očekává se, že Rusko nebude napadat? To nezní jako neprolomitelný závazek. A zákaz rozšiřování NATO je také bezprecedentní. Sice se tak nějak počítá s tím, že Ukrajina nebude smět do Severoatlantické aliance vstoupit, ale tato formulace zapovídá jakékoliv další rozšiřování. Do toho Rusku opravdu nic není. Vůbec plán počítá s tím, že na mnoha bodech se budou podílet evropské země, ale nezdá se, že by ty byly nějak konzultovány.
Obzvláště vtipný je bod 17: „Spojené státy a Rusko se dohodnou na prodloužení platnosti smluv o nešíření a kontrole jaderných zbraní, včetně Smlouvy START I.“ Platnost smlouvy START I vypršela v roce 2009, nahradila ji smlouva Nový START.
Bod 21 si protiřečí. Na jednu stranu tvrdí, že „Krym, Luhanská a Doněcká oblast budou uznány jako de facto ruské, a to i Spojenými státy“. De facto znamená, že ruská kontrola nebude uznána de iure, tedy právně. Teoreticky tedy v budoucnu může dojít k opětovnému sjednocení Ukrajiny. O pár řádků níže se ale praví, že Doněcká oblast bude „mezinárodně uznána jako území patřící Ruské federaci“. Čili přesný opak.
Zjevné chyby, potřeba zapojit další státy, nejasné a vágní formulace, to vše nasvědčuje tomu, že nejde o finální dokument, ale přinejlepším o pracovní verzi, která slouží jako základ k vyjednávání.
Nepřímo to potvrzují vyjádření z americké strany. „Ukončení složité a smrtící války, jako je ta na Ukrajině, vyžaduje rozsáhlou výměnu seriózních a realistických nápadů. A dosažení trvalého míru bude vyžadovat, aby obě strany souhlasily s obtížnými, ale nezbytnými ústupky. Proto sestavujeme a budeme i nadále sestavovat seznam potenciálních nápadů na ukončení této války na základě podnětů od obou stran tohoto konfliktu,“ napsal na síť X americký ministr zahraničí Marco Rubio. V podstatě potvrzuje, že nejde o finální dokument, ale o pracovní verzi.
Bílý dům to okomentoval ústy mluvčí Karoline Leavittové. Američtí představitelé prý „jednali s oběma stranami rovnocenně, aby pochopili, k čemu by se tyto země zavázaly, aby bylo možné dosáhnout trvalého a udržitelného míru... Tato jednání pokračují... Prezident tento plán podporuje,“ prohlásila před novináři. Znovu věta o pokračujících jednáních nasvědčuje, že nejde o konečnou verzi.
Kyjev signalizuje ochotu na základě dokumentu vyjednávat, i když podle předpokladů odmítá byť jen uvažovat o předání zbytku Doněcké oblasti.
Server Axios, který jako první zprávu o mírovém plánu zveřejnil, informaci dostal od ruského vyjednavače Kirilla Dmitrijeva. Zda se tak stalo s požehnáním Kremlu, či šlo o Dmitrijevovu sólo akci, není jasné. Nicméně cílem bylo dostat do západních médií verzi plánu, jež je vstřícná k Rusku, a tím formovat debatu okolo něj. „Vysocí američtí úředníci se domnívají, že Dmitrijev plán prozradil Axiosu, aby ‚jako první zveřejnil svůj pohled na věc, [protože] to vypadalo, že vyhrávají‘,“ řekl jeden z úředníků. „Je to jen odplata. Vždycky to tak bylo,“ napsal deník The New York Post.
Zdroje webu Kyiv Post zase „obvinily Moskvu z úniku její preferované verze, aby ovlivnila výklad událostí“.
Podařilo se tak svalit mírová očekávání na Kyjev, přestože Kreml ví, že některé body, zvláště ten o Doněcké oblasti, jsou pro Ukrajinu nepřípustné. O plánu se nyní diskutuje jako o něčem reálném a aktuálním.
Donald Trump se toho chytil. Američané chtějí, aby Ukrajinci s plánem souhlasili do 27. listopadu, a vyhrožují přerušením zpravodajské spolupráce a dodávek zbraní, pokud se tak nestane. Západní spojenci jsou zděšeni. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj chmurně pronesl, že Ukrajina „buď přijde o svoji důstojnost, anebo o klíčového partnera“. Atlantická aliance se potácí v chaosu. Hrozí schisma mezi USA a Evropou. Kreml se tiše směje.
Zelenskyj si již volal s viceprezidentem USA J. D. Vancem, během týdne si má volat s Trumpem a Evropané mu vyjadřují podporu. Je tu tedy vždy naděje, že americký prezident zase změní názor – jako v minulosti již mnohokrát.
Momentálně se tak nabízejí tři scénáře dalšího postupu. První a nejpravděpodobnější je, že k ničemu nedojde. Celé je to jen ruské divadlo a Moskva na žádnou mírovou dohodu nepřistoupí, protože stále trvá na svých maximalistických požadavcích. Hlavním výsledkem bude víc zlé krve a nedůvěry mezi západními spojenci.
Druhá možnost je, že Ukrajina bude dotlačena k nespravedlivé a bolestivé pauze v bojích. Protože Rusku v současném plánu nic nebrání, aby se oklepalo, znovu vyzbrojilo a za pár let to zkusilo znovu a lépe.
A poslední možnost: současný plán poslouží jako základ k vyjednávání. Rusové ustoupí ze svých maximalistických požadavků. Ukrajina se sice bude muset vzdát de facto kontroly nad okupovanými územími, ale zbytek zůstane suverénní s konkrétními bezpečnostními zárukami. Ale to je asi příliš optimistické.
00:07
