Generál Patton chtěl osvobodit Prahu, ale rozkaz zněl jasně...

Před 80 lety nacistické Německo podepsalo kapitulaci. Právě v českých zemích se přitom bojovalo i krátce poté. Jak probíhalo v roce 1945 osvobozování Čech Moravy a Slezska a jakou roli hrála i rivalita mezi USA a Sovětským svazem či zda velitel americké 3. armády George Patton chtěl osvobodit Prahu, o tom mluví historik Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu v Praze.

Jak začalo osvobozování Československa?

Na území dnešní České republiky vstoupili první spojenečtí vojáci, příslušníci Rudé armády ve druhé polovině března 1945. Bylo to v Osoblažském výběžku, který byl ale tehdy součástí říšské župy Sudety (nyní je v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji poz. red). Rudá armáda tehdy udělala oblouk okolo, který vedl pod podhůří hor, takže ještě několik dní se v českých zemích nebojovalo. Teprve až 7. dubna 1945 vstoupila na území protektorátu, na etnicky české území, v rámci Bratislavsko-brněnské operace, když překročila protektorátní hranice u Lanžhota. Lanžhot byl prvním moravským městem, o který se bojovalo čtyři dny. Ty první boje na východní Moravě byly velmi těžké. Na severu začala v té době také probíhaly velmi těžké boje o Ostravu, Ostrava byla osvobozena až 30. dubna. Krátce předtím bylo osvobozeno Brno a dá se říci, že na linii východní Moravy se sovětský postup na několik dní zastavil.

A na západě republiky?

Ze západu dosáhly americké jednotky předválečných československých hranic 18. dubna. To bylo způsobeno tím, koncem března se spojencům podařilo překročit Rýn. A to byl okamžik, kdy se německý odpor na západní frontě začal hroutit. A americké tankové divize projely rychle středním Německem a dosáhly velmi rychle československých hranic.

Tažení americké armády a Rudé armády dělila demarkační linie. Byla možnost, že by americká armáda osvobodila Prahu či Čechy? Aby Prahu osvobodili Američani prosazoval například britský premiér Winston Churchill nebo velitel americké 3. armády generál George Patton. Byla tam snaha tu demarkační linii překročit?

Určitě. Ta demarkační linie hlavně nebyla až do začátku května vůbec jistá. Předpokládalo se, že celé Československo bude operačním prostorem Rudé armády, ale to bylo spíše důsledek vojensko-taktických úvah, že spojenecké armády nepostoupí tak hluboko do střední Evropy. Potom na přelomu března a dubna se situace měnila. Začalo se jednat o tom kam až ten nejzazší postup americké armády bude. Američané postupovali, jak v Německu, tak v Rakousku. Takže české země začaly tvořit zářez do pohybu jejich armád. A na začátku dubna navrhl Eisenhower, že Američané postoupí na linii Karlovy Vary - Plzeň- České Budějovice. Velení Rudé armády tomu nemohlo oponovat, protože tehdy byl jejich postup v českých zemích zastaven na východní Moravě.

Takže Američané 5. května, poté co Sověti dali souhlas až po čtyřech dnech, zahájili svoji poslední evropskou ofenzivu do nitra českých zemí. Ještě čtvrtého května Eisenhower vznesl dotaz na sovětský generální štáb, zda americké jednotky mohou postupovat a čistit prostor až na levý břeh Labe a Vltavy, což by vlastně znamenalo osvobození Prahy. Jak se muselo vždy na odpověď Sovětů dlouho čekat, tak tentokrát přišla odpověď okamžitě, která ale byla lživá a dezinformační, že Pražská operace Rudé armády už je v plném proudu, což v té době nebyla pravda. V té době se sovětské jednotky určené pro Pražskou operaci přeskupovaly v Německu, měly útočit od severu do českých zemí, což se potom skutečně stalo, ale celá operace začala až večer 8. května, tehdy zbývalo už jen několik hodin do vstupu příměří v platnost.

Byla tam nějaká šance, že by Patton neuposlechl rozkaz nebo Churchill prosadil svou?

Tady je potřeba rozlišovat dvě věci. A to, co Patton chtěl, a to co jako voják vykonal. Víceméně bylo jasné, že se tomu rozkazu podřídí, nicméně byl jeden z mála amerických generálů, kteří se orientovali v evropské problematice a věděl, že osvobození Prahy americkými jednotkami by bylo významné pro politický poválečný vývoj regionu. A navíc toužil, už od té doby co se podílel na bojích v Evropě, osvobodit nějaké hlavní město. Do té doby osvobodil jenom Lucemburk, takže toužil osvobodit nějakou skutečnou evropskou metropoli, takže ty osobní ambice tady byly. Ale rozkaz Eisenhowera, který nechtěl Sověty dráždit, uposlechl. Eisenhower viděl v evropských bojích jen sousledné vojenské operace k poražení nepřítele. Na rozdíl od Churchilla nebo dalších britských politiků, kteří si ty politické konotace osvobození Prahy ze západu uvědomovali.

Takže si myslíte, že by případné dobytí Prahy Američany mohlo mít vliv na menší sovětskou propagandu po válce?

Je to dost hypotetická otázka. Jak poukázali někteří moji kolegové, tak komunisté v roce 1946 zvítězili jak v Plzni, tak v západních Čechách. Nicméně je otázka jakým způsobem by se politický vývoj Československa ubíral, je to hypotetické, ale myslím, že by ten únor poté nebyl tak samozřejmý.

Pražské povstání začalo 5. května. Bylo nějakým způsobem nečekané? Nebo už přicházelo pozdě?

Toho 5. května vypuklo povstání na téměř celém etnicky českém území, takže by bylo na místě mluvit o Českém národním povstání v paralele ke Slovenskému národnímu povstání, které tak úplně celonárodní nebylo. Povstání přišlo ve chvíli kdy Američané byli v Chebu a Sověti stáli před Olomoucí. To povstání vypuklo ve chvíli, kdy spojenecké jednotky byly relativně daleko. Neměli bychom se tak přiklánět k variantám, že to bylo povstání na efekt v poslední chvíli. Rozhodně nebylo zřejmé, jak dlouho válka ještě bude trvat. Dokonce i spojenečtí velitelé předpokládali, že nejméně do 20. května. Povstání bylo velmi důležité i ze strategického důvodu, protože rozrušilo cesty ze severu na jih mezi německými jednotkami, tak z východu na západ. Proto byla ta německá reakce poměrně velmi ostrá a Němci se snažili ovládnout alespoň tyto trasy v tom východozápadním a severojižním směru.

Jaké strategické místo byste například zmínil?

Tak například Prahu, protože Praha byla nejdůležitějším dopravním uzlem, takže proto se od 6. května, kdy pominulo to překvapení, tak se k Praze začaly stahovat německé jednotky z Milovic, jednotky Waffen-SS z Neveklovska a dokonce německé jednotky ze Sudet.

Kde v Praze probíhaly nejtěžší boje?

Tak těch míst byla řada, protože těm povstalcům se nepodařilo v prvním dni ovládnout kompaktně celé město. Takže se bojovalo v různých pražských čtvrtích, kde zůstaly německé jednotky, bojovalo se v ulicích od domu k domu. Pak začaly 6-7. května do Prahy přijíždět německé jednotky, o kterých jsem mluvil, takže se bojovalo i v okrajových čtvrtích. Byly to velmi těžké boje, Němci se dopouštěli válečných zločinů, třeba na Pankráci nebo na Barrandově, bojovalo se o mosty na Vltavě, těch míst je spousta. Potom osmého května se bojovalo na Staroměstském náměstí, na Masarykově nádraží v samém centru města.

Jak velkou roli hrály jednotky Vlasovců, tedy Rusů bojujících proti Stalinovi? Byla v počátku možnost, že by to povstání bylo Němci potlačeno?

Rozhodně. Kdyby se naplnily ty předpoklady spojeneckého velení, že válka skončí až kolem 20. května, tak hrozilo obrovské nebezpečí, protože to povstání se po prvních úspěších, které nebyly úplně úspěchy, protože se nepodařilo ovládnout celé město, tak se začalo dostávat do defenzivy. Ve chvíli, kdy začaly do Prahy vstupovat dobře vycvičené jednotky z výcvikových prostorů a ze Sudet, tak povstalci, kteří disponovali jen lehkými zbraněmi, proti těžkým zbraním, kterými disponovali Němci neměli šanci. A v tu chvíli přišla 1. divize ruské osvobozenecké armády, která ty těžké zbraně měla. Takže účinně zasáhla a pomohla stabilizovat situaci povstalců, 7. května byl skutečně kritický den.

Byli Němci v Praze ke kapitulaci dotlačeni nebo jejich kapitulace a odchod na západ byl reakcí na kapitulaci v Remeši?

Kapitulace osmého května byla v návaznosti na všeobecnou kapitulaci v Remeši. Po vojenské stránce Němci rozhodně nebyli poraženi, ale kapitulovali v důsledku toho, že kapitulovalo celé Německo.

V Českých zemích docházelo k bojům i po devátém květnu. Čeho to byl důsledek?

To byl důsledek požadavku Rudé armády, že bude osvobozovat ten velký kus českých zemí. Takže 9. května teprve vstoupila do Prahy a během dalších dnů, teprve postupovala na další místa v jižních a jihozápadních Čechách. Během 10.,11.,12. května teprve dosahovala té demarkační linie s Američany. Takže dá se říct, že prestiž osvobození Prahy a českých zemí byla zaplacena stovkami českých životů.

Kdo vedl Pražské povstání? Hrála v něm roli odbojová organizace Obrana národa, která se připravovala na odpor proti Němcům už na konci 30. let?

Neříkal bych že to povstání vedla Obrana národa. Vedly to některé osobnosti, které se na počátku války zapojily do odboje v Obraně národa a vlivem šťastných okolností se jim podařilo přežít například v ilegalitě a vyhnout se zatčení. Byly to osobnosti předválečné armády jako například generál František Slunečko, generál Karel Kutlvašr. A ti povstalečtí bojovníci to byla samozřejmě velmi pestrá směsice. Byli to lidé kteří prošli před válkou vojenským výcvikem, ale i spousta těch, kteří už dospěli do těch vojenských let během okupace, takže ten výcvik v předválečné armádě neměli.

S čím souviselo bombardování Mladé Boleslavi už po německé kapitulaci?

To souviselo s používáním letectva sovětskou armádou. Západní spojenci používali taktické bombardování vzdálených cílů k rozrušovaní zázemí nepřítele. Rudá armáda používala letectvo jako leteckou podporu postupujících armád. Toho 9. května došlo k situaci, kdy zřejmě nebyla úplně koordinována činnost těch složek, tedy letectvo dostalo nějaké rozkazy bombardovat ta města o kterých se domnívali, že jsou tam pořád nepřátele, i když z jiných zdrojů věděli, že tam ti nepřátelé už nebudou. Ty rozkazy nebyly zrušeny. Takže došlo k těmto tragickým událostem, které stály život několik stovek českých občanů. Já jako problematické vidím spíš to, že léta nebo desetiletí po válce to Sovětský svaz sváděl na Němce a jiné a nebyl schopen přiznat svoji zodpovědnost.

Řada bojovníků v Pražském povstání byla perzekuována brzy po válce komunisty. Například generál Kutlvašr se v jedné cele po válce setkal s německým obráncem Prahy generálem Rudolfem Toussaintem. Je něco co byste z poválečných osudů povstalců zdůraznil?

Zabývám se spíš zahraničním odbojem. Psal jsem spíše o perzekuci zahraničních vojáků. A skutečně lidé, kteří zůstali po válce v armádě, tak bez ohledu na jejich zásluhy, měli velmi smutné osudy. Většina z nich byla perzekvována ať už soudně, tak mimosoudně. Podobné to bylo u těch povstaleckých bojovníků. Snad ještě mnohem více, protože Sověti měli představu, že 9. května zachrání Prahu, která bude bojovat do poslední chvíle. A když vstoupili do Prahy, tak už se tady téměř nic nedělo, Němci byli pryč, byly tady malé ostrůvky odporu, které byly likvidovány během několika hodin za cenu poměrně malých ztrát. Uvádí se, že sovětská armáda měla 9. května v Praze asi 30 mrtvých. Z toho polovinu nebo ještě méně během bojových operací. Z toho je vidět, že se ty boje v podstatě nekonaly. Sověti si vylili svůj hněv za to, že se nenaplnil jejich scénář, který poté mnohokrát použili třeba v umělecké tvorbě. Diváci normalizačních filmů Otakara Vávry nebo Jurije Ozerova dodnes žijí v představě, že tu probíhala nějaká velká tanková bitva a byly stovky mrtvých, není to pravda. A Sověti si tuto zlost, že ten scénář nebyl naplněn, vlastně „vybíjeli“ na představitelích Pražského povstání.