Stěhování Hamásu. Kam s nimi?
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
RUŠNO V BULHARSKU
Premiéra hry „Člověk a zbraně“ od George Bernarda Shawa, kterou režíroval známý herec a režisér John Malkovich, přinesla do sofijského Národního divadla poměrně ...
Malý arabský emirát Katar, který momentálně hostí exilové vedení palestinského hnutí Hamás, uvažuje, že by se svých hostů nějak zbavil. Jedním z důvodů je asi to, že plánovaná jednání o příměří, která by Katar rád zprostředkoval, se neustále odkládají. Druhým to, že být náhradním domovem pro takovou organizaci vyvolává u západních partnerů určité kontroverze. Ale vyloučit nelze ani třetí faktor, kterým je všeobecná nedůvěra jiných arabských států k Palestincům na vlastním území.
Historicky mají palestinské komunity pověst destabilizujících prvků pro hostitelské země a nedá se říci, že nezaslouženě. Kuvajt vyhnal všechny Palestince poté, co se při Saddámově invazi postavili na stranu Iráku. V Jordánsku se svého času Palestinci pokusili svrhnout krále (neúspěšně) a v nedalekém Libanonu sehrály palestinské bojůvky rozhodující roli v pádu země do pekel občanské války.
Pokud bude horký brambor jménem Hamás opravdu „přehozen“ z katarského hlavního města Dauhá někam jinam, přirozeným dalším hostitelem by bylo Erdoganovo Turecko. Erdoganova státostrana AKP je méně extrémním (zdráhám se použít slovo „umírněným“, bylo by příliš zavádějící) křídlem mezinárodního Muslimského bratrstva, ke kterému Hamás také patří, a v Turecku žije řada představitelů Hamásu, včetně jejich rodin. Nastala by tak poněkud paradoxní situace, že by členská země NATO hostila organizaci považovanou jinými členskými zeměmi NATO za teroristickou.
Turecký azyl nebude pro Hamás trvalý. Erdogan je jenom smrtelník, věčně vyhrávat volby nebude a bez něj je AKP jen sbírkou druhořadých taképolitiků; jako každý správný autoritář, ani on nepřipustil, aby se v jeho straně vyprofilovaly nějaké skutečné mladší talenty, které by jej mohly ohrozit. Jednoho dne jej v prezidentském paláci nahradí opozice, která má k Muslimskému bratrstvu chladný, až záporný vztah. A to nejspíš bude znamenat, že si vousáči z Hamásu budou muset opět balit kufry.
Kam půjdou, ti nešťastníci, když o ně ani jiní Arabové nestojí? Možná by se o ně mohly podělit univerzity jako Berkeley a Columbia. Tam se totiž o opravdových, upřímných sympatiích minimálně určité části akademické obce pochybovat nedá.
UPRCHLÍCI V BERLÍNĚ
ŽIVOTNÍ STYL ŠÉFŮ HAMÁSU