„My Slováci jsme skeptičtější.“ Proč jsou v podpoře Ukrajiny vlažnější než Češi

ROZHOVOR S VLADIMÍREM PALKEM

„My Slováci jsme skeptičtější.“ Proč jsou v podpoře Ukrajiny vlažnější než Češi
"Slováci jsou obecně skeptičtější k projevům, jako je dejme tomu vyvěšování vlajek. Spíš si hledí svého. Ale celkově to je podobné jako u vás. Nevylučoval bych dokonce, že proud, který dnes dominuje ve vládě i v prezidentském paláci, může pokračovat po podzimních volbách, byť v pozměněném složení. Je to dokonce pravděpodobné," říká Vladimír Palko. Foto: Matúš Zajac/Štandard
2
Týdeník
Daniel Kaiser
Sdílet:

Cesta nového českého prezidenta Petra Pavla na Slovensko mohla být zdvořilostní návštěvou, jakou po svém zvolení prezidentem absolvovali Václav Klaus i Miloš Zeman. Ale stala se politickým gestem. Pavel se demonstrativně přátelí se svou slovenskou kolegyní, levicovou liberálkou Zuzanou Čaputovou, na Slovensku po jejím boku podpořil manželství pro stejnopohlavní páry nebo boj s „dezinformacemi“. Má to být pokus oslabit „reakční“ Visegrádskou skupinu? Jak silný je ve slovenské politice progresivistický tábor? Má Robert Fico, který nedávno zaujal kritický postoj k bezpodmínečné podpoře Ukrajiny, ještě šanci na politický comeback? Proč jsou běžní Slováci v podpoře Ukrajiny vlažnější než Češi? Otázky pro intelektuála a bývalého politika Vladimíra Palka.

Nejdřív mi povězte, jak se vám líbila návštěva Petra Pavla u vás.

Řekl bych, že ta návštěva je sice povinná jízda, ale já ji beru velmi pozitivně – jako udržování tradice, že Česká republika a Slovensko jsou si vzájemně dvě nejbližší země. To je dobré a těší mě to.

Když český prezident řekne, že ho znepokojuje vývoj na Slovensku, jak to Slováci přijímají? Citlivěji, než kdyby to řekl dejme tomu rakouský prezident?

Někteří si těch slov všimli, většina Slováků snad ani ne. Myslím, že to od českého prezidenta opravdu nebylo šťastné. Ale to je možné připsat politické nezkušenosti. Nějak se v tom pochopitelně odráží i politické obsazení prezidentského úřadu v obou zemích. Momentálně tu máme progresivistickou dvojici, je u nich vidět ideové souznění, kromě progresivistického i jaksi transatlantické. Oba naši prezidenti ztělesňují politiku, která v této chvíli ve střední Evropě až na výjimky převládá, kdy zahraniční politika je v linii Spojených států. A není jim zřejmě ani třeba nic vysvětlovat. Oni cítí tak nějak sami od sebe, co mají dělat.

Mohl byste tu bezpodmínečně proamerickou linii přiblížit na konkrétním příkladu?

Tak především o válce na Ukrajině naše prezidentka i váš prezident říkají totéž. Přičemž ale v západní Evropě a na Západě vůbec se vede spor o kořeny této války, proč k ní došlo.

Jaké otázky dále zazněly
Za poslední rok mě při cestách na Slovensko vždycky praštilo do očí, jak hned po přejezdu hranic ustává záplava ukrajinských vlajek. I z průzkumů je zřejmé, že slovenská veřejnost má k mainstreamovému výkladu války rezervovanější postoj než česká. Z čeho ten rozdíl pramení?

Jak velkou šanci má Fico na podzim v předčasných volbách?

Je Slovensko ještě tou konzervativní zemí, jakou si představují Češi?

Jak se slovenskému konzervativci jeví Viktor Orbán?

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Vladimír Palko (1957) je výrazná osoba slovenského veřejného života posledních 35 let. Narodil se v Bratislavě, kde také na Univerzitě Komenského vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu. Osmdesátá léta strávil jako odborný asistent na vysoké škole a posléze vědecký pracovník v Ústavu teoretické kybernetiky Slovenské akademie věd. Zapojil se do katolického disentu a na konci roku 1989 patřil k zakladatelům Křesťanskodemokratického hnutí KDH. V letech 1991–1992 náměstek ředitele federální kontrarozvědky FBIS. Později poslanec slovenského parlamentu, ministr vnitra (2002-2006) v Dzurindově vládě. Autor mezinárodně úspěšné knihy Lvi přicházejí o posunu konzervativních stran do politického středu (česky 2016). Ženatý, tři děti, pět vnoučat.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články