Tajemství úspěchu Dana Browna

KOMENTÁŘ

Tajemství úspěchu Dana Browna
Nového románu amerického spisovatele Dana Browna, který se česky jmenuje Tajemství všech tajemství a odehrává se v Praze, se za první týden od vydání prodalo přes sto tisíc kusů. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Nového románu amerického spisovatele Dana Browna, který se česky jmenuje Tajemství všech tajemství a odehrává se v Praze, se za první týden od vydání prodalo přes sto tisíc kusů. A to přesto, že kniha stojí sedm set padesát korun (v e-shopech je samozřejmě levnější: to už tak u nás bývá). Vzhledem k tomu, že Češi obvykle odmítají vydat za knihu velké peníze – už dvakrát jsme o tom měli v týdeníku salon, jeden jsem vedl já, druhý kolega Jakub Peřina –, lze skutečně konstatovat, že nebývalý úspěch Brownovy novinky odpovídá jejímu názvu.

 

Ne že by se u nás tolika kusů neprodalo i od jiných knih, ale trvá to obvykle déle než sedm dní. Českým bestsellerům klidně dekádu. Zahraničním hitem, srovnatelným s „pražským Brownem“, byl svého času samozřejmě Harry Potter. Ale i jemu to zabralo víc času. Jinak je to bída. Zároveň Dan Brown jako by zpochybňoval to, co se jinak jeví nevyvratitelné: že literatura jako médium upadá, není tolik poutavá, není o ni takový zájem jako ještě před jednou generací. Říká se, že lidé už nechtějí číst, jelikož se sytí obrazovkou svých mobilních telefonů obrazy. Ve velkých kulturách onen literární úpadek zatím není tolik vidět, v malých – ty jsou v některých punktech, třeba právě v tomto, výrazně napřed – je to ale evidentní. Všímám si toho třeba v literatuře lužickosrbské, jež kvantitativně kulminovala za socialismu. Od té doby je to stále horší, dnes jsou živou literaturou v podstatě už jen písňové texty.

U nás totéž zatím tolik vidět není, jelikož jsme přece jenom země a kultura se silnou tradicí domácích i veřejných knihoven (hustota naší knihovní sítě je světově opravdu ojedinělá). Hojně také překládáme, dokonce lze říct, že překlady tvoří největší díl české literatury. Leč zájem o to všechno nepochybně klesá, učíst dlouhý román začíná být pro leckoho problém. Ostatně v záplavě textů i informací také pro mě. Proč? Román vyžaduje pomalé čtení, ve smyslu soustředěné. S každou jeho větou čtenář ve své mysli neustále znovu buduje fikční svět, upřesňuje ho, přidává k němu další a další detaily. Ovšem současné čtenářské návyky neustálého vytrhávání pozornosti a soustředění se na klipy takovému pozornému čtení nepomáhají.

Dalším z dokladů klesající prestiže literatury je neexistence nových velkých globální autorských hvězd. Dan Brown je vlastně poslední takovou, posledním tvůrcem, u něhož se skutečně čeká na jeho nové texty – a čtenáři se jich nemohou nabažit. (Pokud se pletu a vy si vzpomenete na někoho dalšího, napište mi to prosím do komentářů – budu za to vděčný. Prozatím trvám na tom, že ani paní Rowlingová, ani pánové King či Gaiman už takový výtlak nemají. A mladší hvězdné tvůrce prostě nevidím.) Kvalitou svých textů se Brown zmíněným samozřejmě nevyrovná, ale to snad není potřeba. Dodává produkt, o který je zájem.

Nedaří se mu jen u nás, ale třeba i v domovských Spojených státech. Tam se za první týden prodeje udalo kolem půl milionu svazků. Je to úspěch, ale přepočtete-li to na počet obyvatel té a té země, muselo by se v USA, aby se tam dočkali sukcesu srovnatelného s českým, prodat obratem přes tři miliony kusů knížky. A do toho je daleko. Jinými slovy, všechno, co vím o českém knižním trhu, bylo Brownovým úspěchem rozmetáno napadrť. Jako kulturní fenomén je jeho úspěch hoden solidního a hlubokého bádání. I když jde patrně o výjimku potvrzující pravidlo, buďme za ni vděčni. Brownovy tlusté svazky totiž ještě chvilku drží lidi u čtení. A to je dobře.

×

Podobné články