Masakr v Íránu. Islamistický režim řeší problémy krvavě, Američané zaspali

Padne islamistický režim v Íránu? Nespočet analytiků, komentátorů, expertů, disidentů a exulantů pátrá po náznacích, že tentokrát je to jiné. Írán zažívá masivní protesty proti vládnoucí diktatuře každých pár let. Velké protirežimní demonstrace proběhly v letech 2009–2010, 2017–2018, 2019–2020 a 2022–2023. Cyklus je vždy stejný. Davy v ulicích skandující protivládní hesla zasejí v globálním mínění naději, že tyranie ajatolláhů by mohla po desetiletích skončit. Pak režim nasadí represivní složky a utopí v krvi jakýkoli pokus o povstání. Cyklus začíná nanovo.

Ani nyní se nikdo neodvažuje odhadnout, zda opravdu nastává konec islámské republiky. Ale režim se zdá prohnilý až na samé jádro. Nemá žádný recept na reformu kromě pokračujících represí.

Události v Íránu se zdají opisovat průběh předešlých světových revolucí. Na začátku většinou bývá ekonomická nestabilita. Největším problémem, kterému čelila Francie před svou revolucí, byl obří státní dluh. Ruská města v roce 1917 čelila četným hospodářským problémům způsobeným dlouhou a krvavou válkou. V 80. letech začalo být jasné, že komunistický blok nikdy nemůže dohnat kapitalistický Západ. Podobné je to nyní v Íránu. Současnou vlnu protestů spustila hrozivá ekonomická realita.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.