Věk není jen číslo. Věk je to číslo

ÚHEL POHLEDU

Věk není jen číslo. Věk je to číslo
Zdařilý výsadek do generace vnuček se povedl paní Monice (59), když infiltrovala tradiční svátek přirozené krásy, upřímnosti a originality, soutěž miss. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Zdařilý výsadek do generace vnuček se povedl paní Monice (59), když infiltrovala tradiční svátek přirozené krásy, upřímnosti a originality, soutěž miss. Ambice čiperné šedesátnice stát se ve známém vesmíru tou nejkrásnější jí vynesla spoustu fanoušků, protože „krásná lze být v každém věku“. To je sice pravda, ale zároveň všichni tak nějak víme, za kterou ze dvou objektivně krásných žen se ohlédne polovina ulice, když mezi nimi bude čtyřicet let rozdíl.

Tak to chodí. Proč ne (zároveň ale taky proč ano?). Lidé každopádně v touze po pozornosti dělají mnohem strašlivější věci, než je boj o „korunku krásy“ ve věku, který tomu nepřísluší. Vlastně v jakémkoli životním stadiu. Estráda stále ještě trochu žije jenom díky ochotě k trapnosti, která je maximálně inkluzivní.

 

Letos se tedy laťka pro vstup do soutěže o nejkrásnější ženu snížila (nebo vlastně spíš asi zvýšila – svět se stává opravdu chaotickým), aby se mohl účastnit ale opravdu každý a nikdo neplakal v koutku, včetně mužů, jak jsem posléze zjistila, to už ale skromný rozsah této rubriky není schopen pojmout. Odebráním horní věkové hranice, spodní doufám pořád ještě zachovali, se veřejnosti sděluje, že věk je jen číslo a že nikdy není příliš pozdě. To by bylo krásné, kdyby to bylo možné! Obávám se, že proti tomu stojí prostá lidská zkušenost, která se zdaleka netýká jenom fyzické přitažlivosti.

To jsou takové ty slogany: že „nikdy není příliš pozdě začít / skončit / stát se tím, kým chceš být“, v ještě démoničtější variantě „stát se tím, kým jsi ve skutečnosti“. Nejsme definováni číslem v občance. Není důležité, kolik ti je, ale jak se cítíš. Číslo neříká celý příběh. Věk není překážkou, když se rozhodnete splnit si své sny. V realitě věk může být překážkou velice snadno a číslo toho příběhu říká podstatnou část. Věk totiž není jen číslo. Věk je to číslo. Je to solidní informace nejen o obvyklém biologickém opotřebení. Je to osvědčený způsob, jakým odhadujeme životní zkušenosti a životní zralost ostatních. Ale hlavně představuje životní fáze, které byly v průběhu dějin podivuhodně stejné napříč érami i kontinenty a které v relativně oddělených, kontinuálních kapitolách vyžadovaly zejména úkoly zajištění existence a dosažení profesního mistrovství a také to, aby geny předchozích generací šly dál.

Je to staré, ale jak říká Radkin Honzák, to neznamená, že je to špatně. Celkem se teď šíří iluze, že životní fáze jsou volitelné, nezávazné a že se jimi dá hýbat jako nábytkem v obýváku. Odkládání prvního těhotenství na začátek menopauzy je toho ukázkovým příkladem, ale tam se právě sakra často ukazuje, že je číslo a číslo. Žena může být těhotná v 25, ale i v 70 (to se vážně stalo – v Indii), ale jedno to není. Numero na váze je taky jenom číslo. Nebo naopak – vězení není jenom takový pokojíček.

Nějaká čísla jsou důležitější než jiná. Osmnáct má v našem právním řádu jedinečné postavení. Nedávno zesnulý publicista a nakladatel Zdenko Pavelka říkal, že z domova má člověk odejít v patnácti dobrovolně a v osmnácti povinně. Třetina lidí do třiceti let dnes ovšem ještě žije „doma“. Žijeme paradoxy. Ve 40 si někdo na založení rodiny přijde jak ještě mladý, tak už trochu starý. O přechodovém významu čísla patnáct ani nemluvě.

Jiné kultury nahrazují západní patnáctku v tomto směru číslicemi mnohem nižšími. Holčičce Aishe bylo šest, když si ji vzal Mohamed, v době konzumace manželství jí bylo devět. Lidé jsou si rovni, kultury si rovny nejsou. Když zemřela maminka mého budoucího manžela, jejích čerstvých 54 opravdu nebylo jen tak nějaké číslo. Její ztráta byla tak bolestná právě proto, že 54 je tak nízké číslo. Věk není jen číslo, není to stav mysli, není irelevantní. V šedesáti se dá uběhnout první maraton, ale maturantku na rande může pozvat jen Goethe. Goethe byl jeden. Celkem se taky šíří iluze, že zrovna my jsme něčím výjimeční a máme výjimku z pravidla, ale to místo k mistrovství vede spíš zastydlé pubertě.

×

Podobné články