Objevte naivního malíře Kotrbu!
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
ÚMRTÍ
Ve věku 76 let zemřela bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Ministerstvo řídila ve vládách Jiřího Rusnoka a Andreje Babiše. V letech 1999-2005 byla ...
Říjen by mohl být prohlášen za měsíc naivních malířů, neboť používá stejně pestrou paletu barev jako oni. Oba, říjen i ti malíři, si malují pro radost, bezelstně, pudově, bez zbytečných komplikací vybarvují listí, oblohu, trávu, hladinu rybníků, řek a tak dále. Ví, že zanedlouho všechno skončí, nastane šeď a temnota, a až na jaře se začnou barvy vracet. Vyvrcholí to zase v říjnu.
Toť úvod k sobotnímu doporučení pro výstavu, kterou tu občas provádíme. Lze na ní spojit barevnost podzimu s barevností obrazů. Vede do galerie Arthouse Hejtmánek v Praze Bubenči (Goetheho 17), kde vystavuje (či lépe: je vystavován) naivní malíř par excellence Josef Kotrba. Případně do Muzea Českého krasu v Berouně, kde jsou vystaveny Kotrbovy obrazy spojené s jeho krajem, tedy Berounskem.
Ono použité zdůraznění „par excellence“, tedy „v pravém smyslu“, je namístě, neboť Josef Kotrba je zaprvé (dosud) zcela neznámý, zadruhé zcela zapomenutý, zatřetí zcela objevený. A to doslova: malířské „dílo“ Josefa Kotrby, jenž žil v letech 1896 až 1983, se desetiletí ukrývalo (zajisté nikoli záměrně) na půdě jednoho domu v Králově Dvoře u Berouna a teprve před dvěma lety tam bylo při prohlídce před koupí objeveno. Čítá kolem tří set obrazů, především temper a olejů na překližku, lepenku či sololit, též rámy s napjatou pytlovinou či tkaninou na rolety. Nejspíš jej tam za svého života umístil sám Kotrba, který žil většinu života ve Dvoře Králové – a je domněnka, že se obával, že jeho dům padne za oběť dálnici, tak přenesl před smrtí své dílo do jiné budovy.
Tento depozit (Berounsko je krajinou keltských „pokladů“) lze považovat za svého druhu senzaci. Jen výjimečně se najde na jednom místě tak rozsáhlé a zcela netknuté dílo. Navíc nepopiratelné kvality, byť je to kvalita svého druhu, tedy kvalita radostného malování. Ta z těch obrazů rozkvetlých krajin, venkovských slavností, jezdeckých scén, pohádkových výjevů, historických událostí, tančících víl a třeba Tomana a lesní panny vyzařuje, čiší a sálá. Jsou to obrazy bezprostředně a důvěrně viděného a prožívaného světa, který nekomplikují žádné módní ismy, spekulace, koncepce a tak dále. Malíř prostě maluje, co se mu líbí a co chce, aby měl namalováno. Když se mu chce namalovat koně, dům, rozkvetlý sad či ženu u splavu, namaluje to. Nejlépe, jak umí, aby měl z toho radost on, i případně pár lidí kolem. Více netřeba.
S tímto radostným přístupem k světu je často spojován čtvrtý znak naivismu, za nějž lze považovat nějakou duševní (in)dispozici. Jinými slovy, naivní malíři to měli občas v hlavě posunuté. To ovšem není podmínka nutná. A nejspíš neplatí pro Josefa Kotrbu. Ten byl profesně vysokoškolsky vzdělaný architekt (dokonce jedním z jeho učitelů byl Jan Kotěra), pracoval úspěšně jako projektant a stavitel, po únoru 1948, kdy mu znárodnili firmu, nastoupil coby technický úředník na Národním výboru ve Dvoře Králové, kde pracoval až do důchodu. Pravděpodobně po celý život tuto odbornou a technickou práci doplňoval „amatérským malováním“ (za života vystavoval jen několikrát v Berouně), v čemž by se dal spatřovat projev duševní hygieny, úniku, životní alternativy či kompenzace. Ale ze všeho nejdůležitější je, že jeho „dílo“ vykazuje všechny znaky malování pro radost, pro potěšení a pro jakousi základní pudovou potřebu nanášet barvy na plátno a jejich prostřednictvím vytvářet v podstatě vlídný a přátelský svět: v čemž je naivní malířství radikálně jiné než malířství tzv. moderní, natož postmoderní nebo bůhvíjaké.
Obě výstavy objeveného malíře Josefa Kotrby, tedy v Arthouse Hejtmánek v Bubenči i v Muzeu Českého krasu Berouně, končí 31. října. Tedy poslední den měsíce naivních malířů.