S Fremrem o jednu éru pozadu

KOMENTÁŘ

S Fremrem o jednu éru pozadu
Třetí kostlivec z předlistopadové kariéry soudce Roberta Fremra působí, jako že vypadl podle hesla: Třikrát a dost. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Třetí kostlivec z předlistopadové kariéry soudce Roberta Fremra působí, jako že vypadl podle hesla: Třikrát a dost. Nepodmíněné tresty pro Alexandera Ereta a spol. z léta 1988 v sobě zjevně nesly politický element, ale podstatou stíhání tří mladíků byl v roce 1987 vandalismus a obecné ohrožení (např. kladení kamenů na železniční trať). U masového odsuzování za nedovolené opuštění republiky, jaké v letech 1983-85 praktikoval Fremr, jsme se z nitra soudcovského stavu dozvěděli, že to je považováno za kavalírský delikt, jehož se prostě „někdo“ musel ujmout.

Nakonec i nový předseda Ústavního soudu Josef Baxa si preventivně vzpomněl, že taky jednoho emigranta v nepřítomnosti odsoudil. Ovšem případ dělníka, kterému v listopadu 1985 Fremr vyměřil nepodmíněně deset měsíců v jasně politickém případě, znamená konec kandidatury. Ústavním soudcem přece nesmí být někdo, kdo kdykoliv během své soudcovské kariéry trestal jiného člověka za názor.

 

Anebo, vlastně, proč by nemohl? Dělník, jehož jméno je v naskenované kopii dokumentů začerněno, se měl dopustit dvou trestných činů: hanobení republiky a hanobení národa, rasy a přesvědčení. O představitelích komunistické strany a vlády mluvil jako o „mozcích vylízaných“, „senilních dědcích“. Fakt, že byl sám členem KSČ, mu nepřekážel v tom, aby své spolustraníky nazýval „debilové komunistický“. Jsou to verbální trestné činy, které byly trestné za komunistů – a jsou pořád, byť s pozměněnými názvy.

Donedávna, naposledy asi tak před třemi lety, bylo verbální trestné činy možné chápat jako relikty z komunistické éry, které jsme „jen“ zapomněli zrušit. Někteří výrazní reprezentanti justice – dnešní předseda NSS Karel Šimka nebo tehdejší předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra – doporučovali verbální trestné činy nesoudit, dokonce je „vytlačit z trestního do soukromého práva“ (Vávra v rozhovoru pro Týdeník Echo, prosinec 2018). Nicméně dnes, hlavně pod dojmem geopolitiky, máme státní zástupce, soudce a v pozadí politiky, kteří si myslí, že se za politické urážky zase má bručet.

V lednu 2021 dostal podmínku za komentáře pod článkem o zabití tří českých vojáků v Afghánistánu ing. Antonín Dobner z Plzně. Pán, který v internetové diskusi psal, že naši vojáci byli v cizí zemi jako agresoři a teroristé za peníze a že dostali spravedlivý trest, původně čelil obvinění z trestného činu propagace terorismu. Nakonec byl odsouzen za schvalování vraždy. Tentýž ing. Dobner byl ve vězení ve „fremrovských“ letech 1983–1985, mimo jiné za snižování vážnosti prezidenta republiky, a na rozdíl od Alexandera Ereta to dotáhl do hlášení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, který jasně politické kauzy, pokud se o nich dozvěděl, zveřejňoval v samizdatu a skrze západní rádio.

Společnost pro obranu svobody projevu dnes vede v patrnosti přes 80 (!) šetření, některá už byla dotažena k rozsudkům, za verbální trestné činy. Nedávný případ Tomáše Čermáka, který na internetu vyzýval k naházení členů parlamentu do Vltavy, pokud přijmou novelu pandemického zákona, a za to má strávit ve vězení 5,5 roku, je svou podstatou zcela fremrovský.

Srovnejme slovník: „debilové komunistický“ tehdy, „Musíme těm dobytkům zarazit tipec. Vyneseme je za rypáky a naházíme je do řeky“ dnes. Argument, že nemůžeme srovnávat tuto a komunistickou dobu, potlačuje důležitou věc, že je dosud u nás v platnosti jeden z rysů, který vytvářel zrůdnost komunistické doby.

Otázka: Není důležitější než zamést s Fremrem zamést s fremrismem?

 

×

Podobné články