Dubaj nad Vltavou. Co nám nový Máj říká o politice

KOMENTÁŘ

Dubaj nad Vltavou. Co nám nový Máj říká o politice
Pokud jde o barvy, eklektické tvary, lesklé plochy a zlato pravé i falešné, není třeba se upejpat. Dubajský styl jen popustil uzdu tomu, co existuje už pěkných pár desítek let, píše Martin Weiss. Foto: Tomáš Novák
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Patří ještě Hašek na Hrad?

KOMENTÁŘ

Jedny z prvních politických vzpomínek, které mám, se váží ke slavnému plakátu Havel na Hrad, který před koncem roku 1989 visel dokonce i u nás v pražských Modřa ...

00:01

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Jen před pár týdny proběhla kontroverze o spitfiry-motýly Davida Černého na fasádě obchodního domu Máj. Nehledě na konfrontační excesy byly názory stojící proti sobě celkem srozumitelné. Na jedné straně jednak památkáři, jednak milovníci této jedné z nejúspěšnějších staveb své doby, na jejíž plášť se Černého postmoderní motýli nehodí ani stylem, ani barevně. Na druhé straně ti, kteří tyto hodnoty třeba ani nezatracují, ale do velkoměsta podle nich nějaký ten „mashup“ patří.

A pak byly zveřejněny fotografie nově rekonstruovaného interiéru. A bylo to, jako by se někde chataři pohádali, jestli si děti smí postavit na potůčku hráz z kamenů, načež přišla povodeň.

Při hledání příměrů bylo těžké přehánět vzhledem k tomu, že sami autoři nového interiéru se pochlubili, že se inspirovali mimo jiné v kasinu na Rozvadově a na benzinové pumpě. Ale kdo hledal vlastní slova, tak pokud rovnou neřekl, že to tam vypadá jako v bordelu, často zmínil Dubaj.

 

Střet těchto dvou přístupů je docela příznačný a nedoceňovaný.

Někdy před deseti lety bylo pár let v módě kritizovat proliferaci interiérového stylu, který dostal jméno AirSpace. To podle platformy AirBnB, jejímuž vlivu kritici šíření stylu přisuzovali. Nebo si ho aspoň na ní všimli, protože je pro takový průzkum ideální. I u nás na něj můžeme narazit. „Bílé stěny. Surové dřevo. Kávovary Nespresso. Židle Eames. Holé cihly. Otevřené poličky. Žárovky Edison. Tento styl v sobě spojuje drsnou syrovost industrialismu s elegantním minimalismem ,mid-century‘ modernistického designu,“ zní jeden popis.

Součástí té kritiky bylo, že tuto unifikaci stylu šíří příslušníci nové mobilní profesionální vrstvy. Říkají sice, že na svých cestách po světě vyhledávají autenticitu, ale ve skutečnosti vyžadují všude to, co znají. Ať už v bydlení, nebo v kavárnách a klubech.

Jenže bystrému zraku těch kritiků taky něco uniklo. Nejspíš proto, že vnímali vkus těch, kteří jim jsou při vší kritice relativně společensky blízko. Vkus hipsterů či rádoby hipsterů, vlastně pokračovatelů buržoazních bohémů, jež popsal už v devadesátých letech David Brooks v knize Bobos. Celou velkou skupinu populace nechali stranou. Těch, co se stát bohémy nikdy netoužili, v Americe jezdí do Las Vegas nebo do Disneylandů a u nás třeba do toho kasina nebo rádi tráví čas v nákupních centrech. A v globálním měřítku, když jim stačí prostředky, do té dnes už příslovečné Dubaje.

Tato centra nijak nechřadnou, Dubaj naopak představuje nový, veleúspěšný model, jehož vliv se šíří neméně než vliv AirSpace.

Už Brooks popsal, že rozdíl mezi těmito dvěma kmeny v žádném případě není v tom, že by jeden z nich nechtěl být bohatý. Rozdíl je ve způsobu spotřeby. Bobos se z konzumu rozhodli učinit nástroj sebevyjádření a prezentace svých hodnot. Utrácet za věci, za něž vždy utráceli boháči, je vulgární; utrácet za věci, které dřív patřily do kuchyně nebo mají „profesionální“ kvalitu či vyjadřují respekt k životnímu prostředí a nezápadním civilizacím, je v pořádku. Kdežto pro ten druhý kmen je konzum prostě… konzum. Není třeba se za něj omlouvat a je dobré si ho užívat. Nebýt originální a chtít přesně ty stejné věci jako ostatní je normální.

A držet krok s vývojem moderního umění a designu je pro ně čistě volitelné. Pokud jde o barvy, eklektické tvary, lesklé plochy a zlato pravé i falešné, není třeba se upejpat. Dubajský styl jen popustil uzdu tomu, co existuje už pěkných pár desítek let. Ruskoameričtí konceptuální umělci Vitalij Komar a Alexander Melamid v 90. letech přišli se zajímavým experimentem – vytvořili ideální obraz, jaký Američané chtějí, a vzorový obraz toho, co Američané v umění nechtějí, a to na základě profesionálního průzkumu veřejného mínění. Později svůj projekt provedli ještě v dalších třinácti zemích od Německa přes Rusko po Keňu. Výsledek byl fascinující – zas a znova v průzkumech vítězil bukolický výjev s jezerem, horami, lidmi a zvířátky s převládající modrou a zelenou; nejvíce lidé odmítali abstraktní, geometrické obrazy (výjimkou bylo Holandsko, ale když se podíváte do dat, zjistíte, že rozdíl v průzkumu byl těsný a vlastně se tolik od jiných nelišil).

Agentura LCG New Media minulý měsíc přišla se svým žebříčkem 3