Po čem ženy touží, a co už nedostanou

ÚHEL POHLEDU

Po čem ženy touží, a co už nedostanou
Ženy preferují muže s vyšším nebo minimálně srovnatelným sociálním statusem, než mají ony samy, ať už se jedná o příjmy, pracovní úspěchy, nebo vzdělání. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

ÚHEL POHLEDU: Hypergamie je ženská tendence vstupovat do vztahů s muži, kteří je převyšují. Ženy preferují muže s vyšším nebo minimálně srovnatelným sociálním statusem, než mají ony samy, ať už se jedná o příjmy, pracovní úspěchy, nebo vzdělání. Chtějí partnery, o které se mohou – feministky poprosím, ať na moment zavřou oči a provedou třikrát hluboký nádech a výdech – opřít, protože je podrží.

Můžeme se samozřejmě přít o to, jestli tahle preference pramení z dusivých podmínek zločinného patriarchátu, který úpícím ženám nedával jinou možnost, jak prorazit jeho skleněné stropy (nebo dřevěné a kamenné a nejspíš taky slaměné, rákosové a z lepenice – nerada bych diskriminovala některé z úpících), než se dobře vdát, anebo je její původ mnohem starší a sahá až k tancům kolem prehistorických ohňů a ještě dávno za ně.

 

Nejlepšího možného otce si pro své budoucí potomky vybírají laně, pěnkavy i samičky cvrčka, o hlavu se to ale omlacuje jen samičkám lidským. („Tvůj manžel vydělává víc než ty? Tak to nejsi rovnoprávná.“ Zrcadlově obráceně: „Ty by ses cítil hloupě, kdyby tvoje žena živila rodinu? Máš problém se sebevědomím.“)

K tématu hypergamie byly provedeny četné psychologicko-behaviorální studie, podle kterých zůstává sklon „dobře se vdát“ základním aspektem ženské psychologie a zarputile přetrvává i v egalitářských společnostech (Skandinávie). Naopak muži tyto tendence nemají.

Muže na ženách nepřitahuje moc, kompetence a ochota dělit se o zdroje, ale mládí a atraktivita, což prosím neznamená, že finanční nebo akademické úspěchy leží ženám v cestě ke šťastnému partnerství – jen obvykle nevznítí plamínek zájmu. I když… to začíná vypadat, že minimálně akademické úspěchy jistou překážkou jsou.

David Buss, americký evoluční psycholog a specialista na strategie hledání partnerů a konflikty mezi pohlavími, publikoval už v roce 2016 článek Vzdělané ženy a krize při hledání partnera. Upozornil v něm na skutečnost, že stále vyšší zastoupení dívek na vysokých školách sice představuje plus pro jejich budoucí pracovní uplatnění, ale zmenšuje jejich šance na nalezení kvalitního partnera. Hodně dívek v kampusech totiž znamená málo mladíků v kampusech; a méně zastoupené (žádanější) pohlaví vždy určuje pravidla ohledně vztahů a sexu. Řekněme, že laťkou k překonání se nestal zpěv serenád pod balkonem.

Podproporcionálně zastoupeným mladíkům se povedlo změnit dříve běžné chození (tedy kulturu vztahu) za kulturu „hook-ups“, příležitostného sexu bez závazků, který, ačkoli s ním souhlasí jistě dobrovolně a konsenzuálně, není pro účastnice výhodný absolutně ničím. Do sexuální revoluce ženy měnily přístup k sexu za výhody manželství. Je zvláštní, že ačkoli všechno ostatní příšerně podražilo, cena sexu je na historickém minimu.

Poměr pohlaví na školách vyššího typu se od doby publikace Bussova článku ještě více vychýlil. Podle populačních prognóz budou mít ženy do roku 2050 téměř ve všech zemích světa vyšší vzdělání než muži, s výjimkou několika afrických a západoasijských států. Nás nevyjímaje. Podle zprávy Českého statistického úřadu studuje u nás vysoké školy o čtvrtinu (33 tisíc!) více dívek než mladíků. Máme tedy masivní převahu vzdělaných žen, které ale nechtějí nevzdělané muže ani muže, kteří budou vydělávat méně než ony. Co z toho vyplývá?

Čím dál větší skupina žen bude soupeřit o čím dál menší skupinu mužů; dalšími konkurentkami budou méně vzdělané ženy, které ale muži považují za žádoucí jiným způsobem (atraktivita, mládí). Naopak muži, co propadnou sítem, nedostanou vůbec nikoho.

Je fascinující, že kdykoli se změní něco, co se dlouhé věky „nějak dělo“, přinese to – kromě výhod, kterými v tomto případě možnost vzdělání a naplňujícího a dobře ohodnoceného pracovního uplatnění pro ženy samozřejmě jsou – také vedlejší škody, které mají sklon vyhřeznout někde, kde by to člověka nenapadlo.

S vědomím výše řečeného není od věci položit si třeba následující otázky: Jak bude fungovat společnost, ve které budou mít ženy víc moci než muži? Co nového mohou muži ženám nabídnout? Budou se ženy chtít vdávat a mít děti? Nemáme v situaci drsné vnitropohlavní soutěže podpořit dívky ne ve studiu, které lze odložit, ale v co nejrychlejším zakládání rodin, dokud mohou proti konkurentkám uplatnit ony „jiné kvality“?

Můžeme se zeptat i ostřeji: Jak ženám ubližuje klesající mužská kompetence? Bude ještě víc rozpadlých rodin a dysfunkčních vztahů? A co s tou ohromnou spoustou mladíků bez partnerky? To je už dnes situace zemí Středního východu nebo na Západě agresivních městských gangů tvořených nezadanými a nepracujícími muži kolem dvaceti (hovoří se dokonce o „syndromu mladého samce“). Bezpečně víme, že to je recept na chaos.

 

×

Podobné články