Rozumný člověk TGM: Jeho život byl učiněným zjevením
VELCÍ ČEŠI 1918
Tomáši Garriguovi Masarykovi táhlo na 65. rok, když odešel do exilu, a teprve jeho podíl na rozbití Rakouska z něho udělal národního politika, postavu kultovní. Příběh z růžové knihovny to jistě nebyl. Určitě ne ve strohém Masarykově podání, jak ho zaznamenal Karel Čapek. Text ještě cenzurovala prezidentova dcera Alice, která se vůbec pasovala do role velekněžky tatíčkovství.
Nuže, absolvent filozofie na vídeňské univerzitě Tomáš Masaryk navštěvoval v Lipsku přednášky psychologů a filozofů. K tomu udělal známost. U své bytné, korpuletní Hedwigy Goeringové, potkal „Amerikánku“, o osm měsíců starší Charlottu Garriguovou. Vysoká upjatá slečna šetřící úsměvy studovala hudbu. Byla sečtělá a dokázala hovořit. Dr. phil. Masaryka, Platónova stoupence, hluboko ranil Erotův šíp a jeho předcházející korespondenční lásky vyvanuly.
Na společném výletu v létě 1877 vypadla paní Goeringová z člunu a topila se. „Tož jsem skočil za ní,“ vyprávěl Masaryk, „a vytáhl jsem ji.“ Jenže se nachladil a ležel. „Miss Garrigue“ jela za jakousi svou známou. „Když odjela, uvědomil jsem si svůj poměr k ní a napsal jí list, v němž jsem jí předložil spojení pro život. Odpověď byla neurčitá; tož jsem se sebral a jel za ní – měl jsem jenom na čtvrtou třídu vlaku; a dohodli jsme se.“
Americká svatba
TGM vykolejil: „Zevnějškem byla krásná; měla výbornou hlavu, lepší než já; charakteristické je, že milovala mathematiku… Byla hluboce zbožná… Po stránce mravní neměla ani zbla toho mravního anarchismu, který je tak rozšířen v Evropě… Byla naprosto nekompromisní a nikdy nelhala…“
V srpnu 1877 se v Lipsku zasnoubili. Masaryk se vrátil do Vídně s tím, že dokončí habilitační práci Sebevražda jako masový sociální jev současnosti a napřesrok že se vezmou. Odloučení až tak dlouhé nebylo. Charlotte se v New Yorku zranila pádem z vozu a její otec Rudolph, ředitel pojišťovny, poslal do Vídně o tom telegram. Masaryk se okamžitě vydal přes Hamburk do Ameriky. Zjistil, že snoubenka je v pořádku, a tak to vzal hopem. Požádal Garrigua o ruku dcery a opět se s Charlottou „dohodli“, že žít budou ve Vídni, aby dodělal habilitaci. „Tož jsem žádal pana Garrigua, aby nám dal peníze na tři roky, než budu moci uživit rodinu,“ velmi moderně odrecitoval TGM Čapkovi svůj pohled na počátky harmonického soužití.
Jeho život byl vůbec učiněným zjevením. Filozof, jenž dorazil odkudsi z Moravy do Vídně, zadlužený až po uši, s povděkem vzal posléze místo v Praze a v národnostně rozjitřeném prostředí se stal mluvčím liberálního proudu českého autonomismu. Na to, aby se stal „Tatíčkem“, to ještě nestačilo. Teprve jeho jasnozřivost, že české problémy nelze vyřešit v Čechách, ale pouze s podporou velmocí, ho hnala k intenzivní práci v exilu. Doma mezitím tloukli lvové o mříže, nejčastěji po hospodách, respektive když pak policejním činovníkům vysvětlovali, že to tak nemysleli.
Je pozoruhodné, že ze stovky českých poslanců říšské rady (1911–1918) emigrovali pouze dva: TGM a jeho rusofilní sok, agrárník Josef Dürich, a že na začátku války si svět bez Rakouska a kaisera uměl představit málokdo.
Do Prahy
Rodiče Masarykovy vyvolené Rudolph Garrigue a jeho manželka Charlotta, oba potomci hugenotských rodin s kořeny ve Francii, Německu a Dánsku, měli jedenáct dětí a asi byli na něco zvyklí. Vídeňákův požadavek je zaskočil a nejprve TGM uslyšel „ne“. Pak mu, to už byl po 15. březnu 1878 tchánem, dal Rudolph na cestu tři tisíce marek a palubní lístky. Stručně k této informaci Masaryk přihodil větičku: „Nějakou dobu nám posílal malou podporu.“
TGM přednášel na univerzitě jako soukromý docent, tedy bezplatně. Rodinu živil jako kdysi za studií sebe: kondicemi, suplováním na gymnáziu, výukou v domácnostech, přednáškami v dámském spolku. Zadlužoval se. Do toho Charlotta porodila Alici (1879) a Herberta (1880). Pak se nervově zhroutila a nebyla s to vykonávat většinu domácích prací. Na fotografiích zůstávala ženou smutnou, nepřítomnou.
Roku 1882 se vznikem české univerzity v Praze dostal nabídku mimořádné profesury filozofie (k řádné s platem dva a půl tisíce zlatých se dostal až o patnáct roků později). Místo vzal; kde by k němu ve Vídni přišel? Nerad a s obavami. Prahu neznal a na Čechy nehleděl sympaticky: „… Zašel jsem do kavárny, tam jsem pozoroval podivnou prostituci. Tož nedobrý dojem.“
Rodině, do níž se roku 1886 narodil Jan, budoucí bonviván a tragický ministr zahraničí, a roku 1891 Olga, pomohl prazvláštní odkaz. Ve Vídni měl TGM mezi studenty syna brněnského podnikatele Isidora Vincenze Flesche, který ho následoval do Prahy. Odešel pak do Berlína a jednoho dne se tam zastřelil. Odkázal Masarykovi nějaké peníze a při vyrovnání s otcem nešťastníka obdržel profesor šedesát tisíc zlatek, „nebo kolik“, jak vzpomínal TGM. Splatil z nich dluhy a ještě hodně zbylo.
Celý portrét Tomáše G. Masaryka si přečtete v knize Velcí Češi 1918 historika a novináře Josefa Landergotta, která vyšla v Edici Echo. Objednat si ji můžete ZDE.
